Ruský politolog a aktuálně profesor na univerzitě v Helsinkách Vladimir Gelman v rozhovoru pro web Novaja gazeta hovoří o tom, proč se Putin pustil do dobrodružství války na Ukrajině a zda je v Rusku nějaká naděje na brzkou změnu. Podle něj je šéf Kremlu obětí rozhodování v malém kruhu sobě věrných a ke změně v zemi nedojde, dokud Rusové nebudou ohroženi ve svém fyzickém přežití.
Otázka hned na začátku zněla, proč se Putin, který byl dříve považován za relativně pragmatického člověka a dělal všechno, aby se udržel u moci a jeho okolí mohlo bezpečně dál krást, najednou vydal do války s Ukrajinou.
„Zdá se mi, že je zde několik důležitých okolností. Problémem mnoha autoritářských režimů je, že úřady nemají dostatek informací o možných důsledcích svých kroků. A protože je rozhodování velmi volně institucionalizováno, uzavřené prostředí jednoduše brání tomu, aby se alternativní informace dostaly k rozhodujícím činitelům v extrémně úzkém okruhu,“ odpověděl Gelman.
„To se netýká jen dnešního Ruska, něco podobného bylo pozorováno i v Sovětském svazu. Existují dvě historické epizody, které jsou typologicky blízké rozhodnutí o zahájení speciální vojenské operace v roce 2022. Jedná se o rozhodnutí o vstupu sovětských vojsk do Československa a Afghánistánu. Rozhodnutí o vstupu sovětských vojsk do Československa bylo připravováno poměrně dlouho: diskutovali o něm sovětští představitelé, proběhlo několik zasedání politbyra a zvláštních schůzek se sovětskými spojenci ve východní Evropě. Přestože toto rozhodnutí bylo pro Sovětský svaz jistě škodlivé, nakonec se podařilo zabránit nejnebezpečnějším důsledkům, jako byly přímé vojenské střety mezi sovětskými vojsky a obyvateli Československa. A celkově sovětské vedení dosáhlo v Československu toho, co chtělo. O jedenáct let později rozhodli o vyslání vojáků do Afghánistánu zčásti stejní, zčásti jiní lidé. Rozhodnutí bylo učiněno bez seriózní analýzy situace, v průběhu schůzky několika sovětských představitelů. V důsledku toho se Sovětský svaz dostal do zbytečné války, kterou prohrál, a byl nucen se potupně stáhnout z Afghánistánu,“ přidal historické srovnání.
Gelman ze srovnání logiky těchto akcí odvozuje, že kolektivní a propracované rozhodování je méně nebezpečné než rozhodování ve velmi úzkém kruhu. Právě to je případ tažení na Ukrajinu. „V tomto případě, pokud vím, neproběhla ani kolektivní diskuse. Viděli jsme pouze zasedání ruské Rady bezpečnosti. Kéž bychom to neviděli,“ řekl politolog.
Gelman se domnívá, že rozhodnutí bylo založeno na zkreslených informacích. „Obecně lze rozlišit dva typy zkreslení. Jedním z typů je situace, kdy vedoucí pracovník nechce, aby se o špatných zprávách informovalo. Druhým je kognitivní zkreslení, kdy jsou nežádoucí informace blokovány samotnými lidmi, kteří se rozhodují prizmatem svého vnímání. To je první, nejzásadnější faktor. Druhým faktorem je to, co jsem ve své nedávné knize nazval ‚nedůstojné vládnutí‘, systém vlády, který má zajistit, aby si lidé, kteří vládnou, vybírali rentu. To je charakteristické pro všechny oblasti státní správy v Rusku, ať už mluvíme o řízení podniků nebo univerzit. Nejvíce jsou však těmito neřestmi postiženy ty sféry, které jsou nejvíce uzavřené a neprůhledné. Například v ekonomice je velmi obtížné systematicky zakrývat závažná selhání. Na ministerstvu financí a v centrální bance jsou kvalifikovaní odborníci, kteří vědí, co dělají. V ekonomice existuje nezávislá expertíza, která odhaluje naprosté nesmysly, ale v oblasti obrany a zahraniční politiky nic takového neexistuje,“ pokračoval.
Právě v obraně a zahraniční politice ale podle něj v Rusku žádná nezávislá expertíza není. Proto tam zneužívání mohlo být mnohem větší než jinde a výsledný stav nakonec nepoměrně horší, než si vedení představovalo. Rozsah problémů byl takový, že prostě neumožňoval armádě plnit její funkce. Všechno se příliš dlouho skrývalo a podle Gelmana je pravděpodobné, že nic nefungovalo správně. „Ale to je můj předpoklad,“ dodává s tím, že skutečnou situaci neznáme. Podle něj je nepravděpodobné, že by byl rozsah poklesu už nějakou dobu znám.
Putin měl podle slov Gelmana mylná očekávání ohledně Ukrajiny, nevěděl dobře, co se tam skutečně děje. Putinova výzva k převzetí moci armádou byl omyl a je otázka, jestli byly zpravodajské informace špatné, nebo jestli se ruské vedení stalo obětí vlastní propagandy.
Pokud jde o budoucnost Ruska, nevidí politolog Gelman mnoho nadějí na brzkou změnu. V září se tam sice budou konat volby, ale na jejich výsledku nezáleží, protože systém elektronického hlasování umožňuje výsledek podle potřeby upravit.
„Zatím to vypadá, že se uskuteční, ale pokud náhle vzroste nespokojenost veřejnosti, volby mohou být kdykoli a pod jakoukoli záminkou zrušeny nebo odloženy. V současné době není otázka voleb považována za prioritu,“ popsal Gelman.
Ekonomická situace podle něj nebude dobrá a současná vláda ani nemá možnost za momentálních podmínek na tom něco změnit. „Opatření, která vláda přijímá, tuto neutěšenou situaci nezachrání. Vláda není schopna realizovat žádný smysluplný program náhrady dovozu, a to nejen kvůli korupci a špatnému řízení, ale i proto, že by tyto úkoly nezvládly ani ty nejlepší mozky. Vláda není schopna změnit nebo zvrátit rozhodnutí, která byla přijata prezidentem v souvislosti s útokem na Ukrajinu. Možná, že by nějaká jiná vláda podnikla kroky, které by problémy ještě zhoršily. V současné situaci je však obtížné něco zásadně změnit. Některé negativní důsledky je možné odložit, přesunout je do budoucnosti. Upřímně řečeno, do vlády bych nekopal v situaci, kdy není hlavním zdrojem problémů,“ vysvětlil ruský politolog.
Pokud jde o naladění občanů, vidí je Gelman zjevně jako poměrně pasivní masu, která třeba není aktivně pro válku, ale také se nebude bouřit. „Opravdu nevidím velkou část společnosti, která by chodila s písmenem Z. Obecně by se míra politické angažovanosti Rusů neměla přeceňovat. Zhruba řečeno, mnoho občanů prostě nemá vlastní názor: pokud by se situace změnila a úřady by začaly dělat něco úplně jiného, viděli bychom projev podpory úplně jiným tendencím. (…) Mnozí z těch, kteří nyní podporují speciální vojenskou operaci, jsou přesně ti samí lidé, kteří podporovali perestrojku za Gorbačova a tržní reformy na začátku Jelcinovy vlády. (…) Politické procesy jsou obecně setrvačné. Ke změně vnímání situace bude pravděpodobně zapotřebí mnohem silnějších prostředků – delšího a hlubšího poklesu životní úrovně. Dokud však nepůjde o fyzické přežití Rusů, v krátkodobém horizontu se pravděpodobně nic nezmění,“ dodal.