Miroslav Kalousek už neobhajuje post předsedy TOP 09, důvodem je volební výsledek jeho strany. Dnes přednesl projev na sjezdu TOP 09 v Praze. Zítra budou členové volit nového předsedu. Projev přinášíme bez úprav.

Vážené dámy, vážení pánové,

technickou zprávu o činnosti předsednictva máte ve svých podkladových materiálech. Nebudu vás proto ve svém vystoupení unavovat statistikou a poskytnu vám svůj pohled na období posledních dvou let s perspektivou do budoucnosti.

Předsedou strany jsem se stal na konci roku 2015. Vláda tehdy mohla těžit z pozitivního trendu ekonomického růstu v celé Evropě i z našeho odpovědného chování během hospodářské krize. Nevyužila toho však k nezbytným a slíbeným reformám ve zdravotnictví, v penzijním systému a ve vzdělávání, ale marnotratně zvyšovala provozní a mandatorní výdaje státu a dotační tituly podnikatelským subjektům. Jako opoziční strana jsme tuto politiku vlády podrobovali odborné kritice a předkládali alternativy. Nebylo to však téma, které dokázalo veřejnost výrazně zaujmout. Dominantním tématem se stala migrační vlna z muslimských zemí. Uchopila je celá řada nejen populistů, ale i politických sil, které se brání integračním proudům v EU. Během dvou let tak dokázali, že veřejné mínění v České republice, země sice nezasažené migrační vlnou, je nejvíce ze všech zemí v EU nepřátelsky naladěné k uprchlíkům a nejméně ze všech pozitivně nakloněné k EU. Bylo by naivní se domnívat, že se na tom propagandisticky významně nepodílely a nepodílejí ruské zpravodajské služby, které naše území nikdy nepřestaly pokládat za sféru svého vlivu.

TOP 09 nikdy nebyla a nebude populistickou stranou. Tak jako jsme v době hospodářské krize nehleděli na eventuální ztrátu politických bodů, ale především cítili odpovědnost za budoucnost, tak ani v otázce migrační krize jsme nikdy nepodlehli pokušení strašit a nabízet líbivá, leč nereálná řešení. Zdůrazňovali jsme naopak nezbytnost společného evropského řešení a solidarity mezi jednotlivými státy EU.

Jak jsme byli ochotni podporovat vládu v plnění našich zahraničně – politických závazků, tak jsme se postupně stali nejsilnějším protestním hlasem proti narůstající koncentraci moci a autokratickým tendencím. Proti konfliktu zájmů, zjevnému zneužívání veřejných pravomocí, nastavování pravidel pro úzké zájmy velkých korporací a zvyšování administrativní a represivní šikany občanů. Za drtivou většinou těchto negativních trendů stojí, bohužel, jediná osoba, předseda hnutí ANO. Jeho propaganda nám proto dala účelovou nálepku „Antibabiš“ a dokázala i v našich řadách vyvolávat nálady vyjádřené větou: „Nemluvte o Babišovi, dělejte něco pro lidi.“ Trvám na tom, že politický zápas za férové a předvídatelné prostředí, za osudy živnostníků a malých podnikatelů, zápas za neodklánění veřejných prostředků k velkým na úkor malých je práce pro lidi.

V této atmosféře a situaci jsme vstoupili do krajských voleb, tentokrát již bez svého původního partnera STAN. Na počet mandátů jsme dopadli stejně jako před čtyřmi lety. Obhajovali jsme 19 mandátů a 19 jsme získali. To ale nic nemění na tom, že to byla volební porážka. Za tu samozřejmě nese podle mínění řady krajských a regionálních organizací, které měly ihned jasno, hlavní odpovědnost předseda strany: „Lidi by nás volili, kdybychom neměli toho Kalouska.“ Tento názor ostře kontrastuje s počtem preferenčních hlasů, které jsem získal v parlamentních volbách já, a počtem preferenčních hlasů, které obdrželi lídři regionů v krajských i parlamentních volbách. Nicméně budoucí historici strany si s tím nějak poradí a mne to odpovědnosti nezbavuje. Dal jsem proto výkonnému výboru TOP 09 svou funkci k dispozici a trval jsem na tajném hlasování. V něm se ze 75 % výkonný výbor vyslovil, že si přeje mé setrvání ve funkci. Toto kolektivní rozhodnutí jsem respektoval. Příčin neúspěchu v krajských volbách byla jistě celá řada. V každém případě si vám dovoluji poradit, že pokud nechcete, aby vám jakýkoliv budoucí předseda strany prohrál krajské či komunální volby, budete muset v regionech pracovat cílevědoměji a koncepčněji.

Naše síť místních organizací je po osmi letech existence TOP 09 trestuhodně řídká. V obcích a městech nám pak chybějí komunální politici, kteří by mohli svou každodenní prací zpřítomňovat ideje TOP 09. Jestliže ve větších městech dodnes neexistují místní organizace schopné sestavit přitažlivé kandidátky do komunálních voleb, tak je to neschopnost na hranici sabotáže. Neříkal bych to tak ostře, kdybych neměl za sebou desítky setkání se zajímavými osobnostmi, které měly zájem v tom či onom regionu vstoupit do TOP 09, ale narazily na rezistenci a obavy z konkurence. Budete-li se bránit tomuto zájmu a chránit si svou exkluzivitu, zůstanete možná předními krajskými a regionálními politiky strany, leč bez jakéhokoliv reálného vlivu. Za rok jsou komunální a senátní volby. Máte půl roku na to, abyste obešli obce a města ve svých krajích a mladým vzdělaným lidem, kteří k nám mají blízko, nabídli naši infrastrukturu a naše know-how s tím, že se mohou realizovat na komunálních kandidátkách a přispět ke změně svého města.

Srovnejte, prosím, naši situaci s obdobími, kterými si musely projít ODS i KDU-ČSL. Byla mnohem horší. Avšak hustá síť komunálních politiků, místních organizací a „srdcařů“ každodenní politické práce je vždy zachránila. My takovou síť nemáme. Buď ji v krajích rychle dobudujete, nebo budete zase naříkat, jak vám to ta „pražská politika“ kazí. A pro samý nářek nedohlédnete z Brna do Znojma a z Ostravy do Třince.

Narůstající rizika povolebního vývoje mě přiměla k tomu, že jsem v listopadu loňského roku se souhlasem předsednictva TOP 09 navrhl společný postup na jedné kandidátce všem stranám od středu doprava. Nemohla by to být asi dlouhodobá formace, ale pro záchranu výsledků těchto voleb to mohl být dostatečný nástroj pro zachování budoucího demokratického a prozápadního směřování země.  Náš návrh zůstal oslyšen. Nechci nikomu nic vyčítat a respektuji důvody všech subjektů. Jenom si dovolím technicky poznamenat, že kdybychom k tomu byli našli vůli, Demokratický blok by dnes ve sněmovně neměl 48 mandátů, ale 80, hnutí ANO by nevyhrálo volby a naše obavy z budoucnosti by byly mnohem menší. Budiž to mementem pro naše další strategické uvažování, pokud nám na budoucnosti země záleží víc než na našich pozicích.

Nevzdali jsme to. Do konce roku 2016 jsme dopracovali naši vizi „Odolná společnost 2030“. Dovolte, abych na tomto místě poděkoval Františku Laudátovi, bez kterého by tak kvalitní text nemohl vzniknout. S prezentací této vize jsme objeli všechny regiony a mobilizovali členy a sympatizanty do volebního klání. Volební program, který na tuto vizi navázal a naplňuje její první třetinu, znáte. Je nepopulistický, odpovědný a především poctivý. Otázkou samozřejmě je, do jaké míry jsou dnes volby střetem argumentů a idejí a do jaké míry spíše anketou TýTý. To je fenomén, se kterým se musíme umět vypořádat, bylo by marné si na něj stěžovat.

Jsem přesvědčen, že každý z nás odevzdal v kampani maximum svých sil a možností. Výsledek 5,3 % a 7 mandátů ve sněmovně je krutou porážkou, za kterou nese odpovědnost především předseda strany.  Není ale výsledkem likvidačním. Náš hlas, naše ideje a naše přesvědčení zůstávají na parlamentní půdě a je jen na nás, zda jejich podpora bude sílit. Řada z vás ví, že jsem byl rozhodnutý již před volbami na tomto sněmu nekandidovat, pokud nám připadne opoziční role. Reálné volební výsledky toto rozhodnutí jen umocnily. Byl jsem přesvědčený, že čas strávený v opozici můžeme využít k vyprofilování silného věrohodného lídra, jehož politická minulost je zakotvena pouze v TOP 09. Jsem trochu zklamaný z malého zájmu osobností, do kterých jsem vkládal své naděje. Nikdo z nich nenašel odvahu zvednout tuto výzvu. Ale co není dnes, může být zítra.

V každém případě platí, že jsem si jist, že nový předseda (ať už se rozhodnete jakkoliv) bude pokračovat v obhajobě hodnotového směru a zásad TOP 09. Nemusí se proto obávat, že bych byl jeho vnitrostranickým soupeřem. Mé rozhodnutí nekandidovat je dobrovolné a promyšlené. Jsem připraven našemu předsedovi pomáhat v takovém rozsahu, o který budu požádán.

Mnozí z vás hovoří o nutnosti „restartu“ TOP 09. Promiňte, nechci vést pojmové spory, ale restart není možný. TOP 09 startovala v r. 2009 do úplně jiných politických kulis a vstříc jiné poptávce, než jaká je aktuální v těchto časech. V r. 2009 jsme měli plnou svobodu médií, do politického boje nevstoupila mamutí korporace s neomezenými zdroji a aktivita ruských a čínských zpravodajských služeb nebyla zdaleka tak silná jako dnes. To vše nyní není pravda. Změnilo se prostředí a priority, s nimiž se změnila i poptávka veřejnosti a cílové skupiny našich potenciálních voličů. Nemůžeme proto hovořit o restartu, protože nelze znovu startovat z prostředí roku 2009. Hovořme o nutnosti „redesignu“, který bude akceptovat podmínky roku 2017. Hodnoty, cíle i ideje, s nimiž jsme v r. 2009 vstoupili na politickou scénu, trvají. Nástroje, kterými budeme pečovat o jejich význam a usilovat o reálný politický vliv, musíme umět kreativně měnit. Ať již nalezením spojenců, nebo vlastními silami a vlastní tvořivostí. Věřím, že vámi zvolené nové vedení najde tu správnou cestu.

Nejde o nic méně, než o zachování politického vlivu sil, které věří v budoucí společnou Evropu se silnou transatlantickou vazbou. Nejde o nic méně, než že se nechceme s Andrejem a Milošem zasnít, abychom se pak probudili na Rudém náměstí. Jde nejenom o naše životy a kariéry, ale především o šťastnou budoucnost našich dětí. Budoucnost ve společné, prosperující, svobodné a bezpečné Evropě.

Dnešní den je pro mě ukončením jedné mé životní etapy, která časově odpovídá i zvláštní etapě v historii TOP 09, kdy ji vedli „otcové zakladatelé“. Před deseti lety jsem si vysnil konzervativní nepopulistickou proevropskou politickou stranu, kterou jsme posléze s Karlem Schwarzebergem vyprojektovali a před devíti lety společně s některými z vás založili. V pozicích 1. místopředsedy a předsedy jsem celou dobu dbal o její každodenní demokratický provoz, strategii i ideové směřování, s vynaložením všeho, co jsem se do té doby v politice naučil a co jsem pochopil.

Bez nadsázky mohu říci, že v tomto období mého politického profesního života mě práce nejvíce bavila a naplňovala. Mohl jsem jistě udělat mnoho věcí lépe a jinak. Mohl jsem řadu poselství říci mnohem empatičtěji. Rozhodně však necítím výčitku za promarněná léta. Jsem na ně hrdý. Během předchozích osmi let jsme se z nuly dostali do poslanecké sněmovny a tento vstup za dramaticky změněných podmínek ještě dvakrát zopakovali. Jako každá politická strana prožíváme a budeme prožívat svá období lepší a horší. Potvrdili jsme však místo TOP 09 na politické scéně, jako nositele hodnot, v nichž mnoho lidí vidí svoji budoucnost. Pro lidi tady jsme a uplatnění jejich zásad, snů a nadějí do politické praxe budeme, stejně jako dosud, energicky prosazovat. Neloučím se, protože neodcházím. A chci dál pracovat s vámi.

Děkuji za pozornost.