Vláda nakonec, jak se dalo očekávat, prosadila zákon o elektronické evidenci tržeb. Zákon je sám o sobě problematický, jeho výsledný dopad bude nejspíš snadné ofixlovat tak, aby se vůbec nedalo poznat, co přinesl nebo nepřinesl dobrého. Rozšíří se škála buzeračních opatření vůči lidem, kteří stojí na vlastních nohou, a na nichž zase stojí demokracie. Nestojí na oligarších, a „zaměstnanci“ to mají vždycky těžké a musí si své minimum nezávislosti tvrdě vybojovávat – nejen ti státní a zejména v době nastupující autokracie, oligarchie a buranokracie.
Daleko horší ovšem je, že se formou precedentu podařilo zlomit dosud účinnou zbraň demokratické opozice, totiž parlamentní obstrukci. Dalo se to čekat: v situaci, kdy vláda má v Poslanecké sněmovně víc než dostatečnou převahu a demokratická opozice disponuje jen necelou čtvrtinou mandátů, byly rozsáhlé obstrukce natrvalo neudržitelné. Pravda, může ještě zasáhnout Ústavní soud, který si se souhlasem Senátu najmenoval prezident Zeman. I ten předešlý by to ovšem měl těžké.
Z „politologického“ hlediska to povede k další putinizaci parlamentu: dvě dominantní strany, komunisté a pár „jábloček“. V další fázi jábločka postupně opadají. Tomu by bylo třeba nějak rozhodně zabránit, jen mě vůbec nenapadá, jak.
Už jsem napsal, že demokratická opozice už jednu svou bitvu osudově prohrála, a opakuji to znovu: Byla to bitva o Zákon o státní službě, který má, upřímně řečeno, daleko větší váhu než zákon o EET. Už proto, že bude nesrovnatelně těžší ho v budoucnu nějak změnit k lepšímu.
Zákon o státní službě dělá dohromady dvě zdánlivě protichůdné věci: Za prvé vytváří novou třídu, „nezávislou státní byrokracii“, rozuměj byrokracii nezávislou na politice, protože úplně nezávislá byrokracie být nemůže, chcípla by totiž hlady. Dovoluji si zároveň upozornit, že ve státě, kde byla byrokracie nezávislá na politice, jsme žili od roku 1948 do roku 1989 – to, čemu se tenkrát říkalo politika, byl z 90 % teror a diktát. A za druhé, zákon bude ve skutečnosti do budoucna na dobu předem neodhadnutelnou (nenamlouvejme si, že to bude volební období a půl!) petrifikovat stav, který se vytvoří během vlády dnešní garnitury (kdo v ní tahá za kratší konec, si odhadněte sami).
Je obtížné vyčítat demokratické pravici, že v této věci neuplatnila obstrukční taktiku. Narazila by na tvrdý odpor veřejnosti, která je dosud v rauši Velké Protikorupční Revoluce. V žádném případě se však neměla pod ten zákon fakticky spolupodepsat za cenu ústupků, které jsou bezvýznamné a jeho zrůdnou povahu nemění, jen ji činí na první pohled méně viditelnou.
Tím se demokratická opozice ocitla ve velmi nevýhodné pozici pro další závažné parlamentní střetnutí, o něž půjde teď při projednávání a schvalování Zákona o státním zastupitelství. Ten zákon je fakticky pokusem o vytvoření něčeho snad ještě zrůdnějšího, než je nezávislá byrokracie: totiž nezávislá státní zastupitelství, první stupeň ve vytváření nezávislých „orgánů činných v trestním řízení“, zahrnujících rovněž nezávislou policii.
To, co se před námi nyní rýsuje, je stát, který bude ovládán nezávislou policií a nezávislými orgány činnými v trestním řízení. Důrazně upozorňuji, že to bude ze své povahy stát totalitní, nikoli demokratický, protože tu nebudou žádné politické prostředky k tomu, jak činnost těchto obludných útvarů kontrolovat a regulovat. To neznamená, že budou neregulovatelné a neovladatelné, jednoduše proto, že ani policie, ani byrokracie nemůže existovat jako centrum moci, naopak nějaké velmi výrazné centrum moci nad sebou vždycky potřebuje, vždycky ho taky měla a možná, že už ho zase má, minimálně ve stavu zrodu. To, co vznikne, nebude ovšem mít s demokracií už vůbec nic společného.
Podotýkám, že o tuto kafkovskou proměnu české demokracie jde ve Velké Protikorupční Revoluci od samého počátku. Měli bychom to vzít v úvahu.
Další články Bohumila Doležala najdete v jeho internetovém politickém zápisníku Události.
