Současná diskuse, která se dotýká mnoha otázek politického, společenského i náboženského života, nás přivádí k hlubšímu zamyšlení nad pojmem svobody. Když se podíváme na moderní dějiny naše národa, vidíme, že otázka suverenity, svobody hrála velikou roli. Vyvolala řadu diskusí a nejednou i střet mezi římskokatolickou církví a státem.

Prvním zdrojem hodnocení občanského života je přirozené poznání, známe je z antického světa třeba od Sokrata, Platona, Aristotela a škol odvíjejících se od těchto myslitelů. Jiným zdrojem, který je pro nás nadřazen, protože je ve světle víry, je evangelní výrok „Pravda vás osvobodí“. Svoboda je prostorem, nikoli cílem. Cílem je důstojný život, štěstí, radost, přátelství.

Desatero Božích přikázání, které známe ze Starého zákona, vlastně reguluje společnost na cestě do svobody, do zaslíbené země, kde se má vybudovat svobodná společnost. Toto Desatero není pro jednotlivce, ale pro celé společenství. Naproti tomu Pán Ježíš oslovuje jednotlivce, přiklání se k člověku. Cestu mu připravili autoři závěrečné části Starého zákona, tak zvaní deuterokanonisté. Jde o srovnání mezi přikázáními a jednotlivými ctnostmi, které vytvářejí osobnost člověka, jeho morální profil. Člověk jako takový, aby mohl být hodnocen z hlediska antického myšlení i biblického zjevení, musí být svoboden. Musí být zodpovědný za své činy.

Svoboda není emoce, není to svévole, je to součást morálního profilu člověka, který se řídí čtyřmi kardinálními ctnostmi. Jsou životně důležité, můžeme říci nezastupitelné: Je to rozvážnost nebo rozumnost, uměřenost, spravedlnost a statečnost. Známý je výrok Aristotelův, že rozvážnost je vozatajem, který kočíruje tyto ctnosti k potřebné harmonii. Člověk chovající se nerozumně, hloupě, není svobodný. Člověk vycházejí z emocí také není svobodný. Nepoctivý člověk, jednající nespravedlivě, je zloděj, utlačovatel. Ani zbabělec, nestatečný člověk nemůže být svoboden.

Mluvíme-li o absolutní svobodě, můžeme ji přisuzovat jen Bohu. Ale ani on není „svoboden“, aby konal nerozumně, svévolně. Svoboda je prostor volby. Není to volba ke zlu, ale volba k tomu, aby si člověk vybral to nejlepší, to, co je nejvlastnější jeho lidské cestě. Možnost vzbouřit se a nejít cestou k dobru je morální apel na odpovědnost člověka za jeho život i za život druhých. Cílem je hluboká jednota poznání Pravdy a život v lásce, spočívající ve schopnosti sdílet se s druhými, žít pro druhé a tak být šťastný.

V okamžiku, kdy romantický svět povýšil emoce a zařadil k nim samotnou lásku, jsme svědky spíše svévole a anarchie a pravá svoboda se stává popelkou. K lepšímu pochopení: Není dnes lepší v současné justici mít místo agresora než oběti, místo zloděje než okradeného? Nepochopení skutečné svobody dává do rukou zbraň těm, kdo svobodu druhých zašlapávají a oklešťují. Pravda vás osvobodí – to je mé přání do začínajícího podzimu, který symbolizuje i cestu lidského života.

Dominik Duka
Kardinál Dominik Duka OP je 36. arcibiskup pražský, metropolita a primas český a předseda České biskupské konference.

Komentář-poselství byl nahrán a odvysílán v Radiu Proglas. V písemné podobě vyšel na webu pana kardinála Duky.