Čechům chybí zkušenost s cizorodým živlem, říká v rozhovoru pro Svobodné fórum nejmladší radní v republice, teprve devatenáctiletý Dominik Feri, a popisuje, jaké výhody a nevýhody s sebou nese jeho neobvyklá image, proč má obavy z extremistů, co ho politika naučila a proč se podle něj události poslední doby zapíšou do dějin.

Než si přečtete rozhovor, podívejte se na naši speciální videopozvánku:

 V osmnácti letech ses stal zastupitelem a radním v Teplicích, hodně jsi řešil otázku soužití s arabskými turisty. Opravdu je ten problém v Teplicích tak živý, jak to působí na zbytek země?
Ten problém je taková jednoletka. Vždycky v létě vykvete a pak se v zimě neřeší, protože tam zkrátka žádný arabský turista není. Týká se to jen jednoho období v roce, které trvá tak osm měsíců, minulý a předminulý rok se trochu prodloužilo, protože byl větší zájem, lázně vyšly vstříc a zprostředkovatelé tu sezonu mírně prodloužili. Aktuálně je ale v Teplicích naprostý klid.

Dobře, ale problémy asi zase nastanou. Sám jsi někde pronesl, že se obáváš úspěchu extremistických uskupení v krajských volbách. Jaký vliv na to podle tebe bude mít soudní proces s Martinem Konvičkou?
Upřímně ani nedokážu říct nějaký svůj odhad, protože se obávám, že to bude ještě horší, než si dokážu představit. Krajské volby jsou specifické, tam téma islámu nemá vůbec co dělat a jestli tam bude nějak rezonovat, což si myslím, že bude, tak tomu proces s Konvičkou v určitém směru pomůže. Nedá se to kvantifikovat, aktuální průzkumy neukazují, že by měli „konvičkovci“ nějaký převratný úspěch, ale těžko říct. Ani nevím, na kdy se to líčení plánuje. Nicméně to není monstrproces ze strany státního aparátu, ale monstrproces to bude ze strany Bloku proti islámu. Chtějí, aby se to medializovalo, aby se z Martina stal mučedník, a ukázalo se, jak má státní moc velký zájem na tom, aby byli potrestáni ti, co hájí tu „pravdu“, že islám je špatný. Obávám se, že se společnost bude polarizovat ještě víc, než už je teď, a bude to voda na mlýn všem extremistickým skupinám, islamofobům atd. Úplně se to ale predikovat nedá. Je to velká neznámá, nemáme s tím vlastně žádnou zkušenost.

Úspěch konvičkovců tkví mimo jiné i v tom, že hrají na strach z neznámého, z jinakosti. Ty jsi na ni ale vsadil. Dokonce jsi nedávno v jiném rozhovoru říkal, že umíš svoji extravaganci využít.
Ten odlišný vzhled není jen čistě pozitivní věc, má to mnoho úskalí. Člověka, který vypadá jinak a jde do politiky, nečeká nic milého, čekají ho jen ústrky. Velkou výhodu to ale má v tom, že si mě lidi zapamatují, což se hodí u příznivců. Na druhou stranu, když pak člověk stojí na Albertově a lidi tam na něj div neplivou a spílají mu za úplně všechno, byť ho ani osobně neznají a neznají jeho postoje, je to velké minus. Ale nechci tím říkat, že kdo nemá velký vlasy, tak by neměl jít do politiky, člověk se může opsat i jinak. Můžou to být zájmy a další věci. Člověk, který bude mít zajímavé zájmy, a bude tím odlišný od majoritní společnosti, může v politice skvěle obstát.

Kde v sobě vůbec osmnáctiletý kluk najde odvahu jít do politiky?
Není to až tak velký skok. Když se podívám na poslední rok a bilancuji svoji „kariéru“ v politice a ve veřejném životě, tak mi to přijde neuvěřitelné. Jak se to namanulo, jak to vůbec mohlo nastat. Ale v tom procesu si člověk neuvědomuje, že na něj politika působí formativně a že ho utváří. Posouvá ho úplně někam jinam. Všechno je to ale jen o malých krocích, které se nasčítají. Celé období ale hodnotím stoprocentně pozitivně, politika mě hodně naučila. Mluvit před lidmi, formulovat názor a obstát v prostředí, které je naprosto nepřátelské. I kdybych měl třeba teď skončit, tak tohle jsou nesmírně cenné vklady.

Je těžké si zvyknout v tak mladém věku na pobyt v atmosféře, která je veskrze negativní?
Na to se zvyká rychle. To se netýká jen politiky, ale i třeba uprchlického tématu. Měsíc nebo dva potom, co člověk udělá ten coming out a řekne: „Hele, jsem sluníčkář, jsem svobodmyslnej, zastávám jiný názory než těch 56 procent společnosti,“ může se z toho cítit špatně, protože ty verbální útoky jsou docela silné. Dokud je to na vlastní osobu, tak je to v pohodě. Ale když to začne být třeba na rodinu, je to hodně nepříjemné. Zejména když to přejde do sféry vyhrožování, pak je politika a veřejný život nepříjemné místo k pobytu. Když se tam však člověk pohybuje dlouho, tak si zvykne. Nadávají pořád ti stejní lidé, jde to vidět hlavně na Facebooku, není třeba si z toho dělat hlavu. Facebook funguje jako agregátor hněvu, kde se hromadí veškerá zloba, potlačené emoce a nenávist.

Zmínil jsi uprchlíky. Reflektuje podle tebe diskuze okolo migrace nějaké české sklony k nacionalismu, které mají hlubší kořeny?
Velmi se ztotožňuji s tím, že to reflektuje absenci jakékoli zkušenosti s cizorodým živlem. Když na západě probíhala kritizovaná národnostní výměna, kdy do Francie putovaly  severoafrické národy, do Anglie Indové, Pákistánci…tak do Čech putovali pouze Vietnamci a další národy z takzvaně spřátelených zemí. Tím pádem ta výměna nebyla tak široká, abychom si na tu národnostní a kulturní jinakost zvykli. Teď se to znova vylilo z našeho nevědomí a nadělalo to velkou paseku. To největší ohrožení naší země k nám nepřichází přes plot v Maďarsku, nepřichází přes Chorvatsko. Ten problém už zde je a je v našich hlavách. Člověk se tomu musí věnovat. Musí se tomu věnovat jak aktivisti, tak politici.

Byl v této otázce jakýmsi zlomem letošní 17. listopad?
Vzpomínám si na to, že když proběhly pařížské útoky, které mě strašně zasáhly, protože počet obětí byl neuvěřitelný, tak tehdy mi bylo jasné, kam to povede a že se to stane absolutním argumentem: Tady „nechceme Paříž“. Nechceme tady islám a islám se rovná terorismus, podle některých. Před 17. listopadem jsem si říkal, jak to společností otřese a jestli potom na Albertov nebo na Václavák fakt nepřijde deset nebo patnáct tisíc lidí. Mimochodem, to číslo není až tak veliké, pokud bereme v potaz, že jde o téma hýbající celospolečenským diskurzem. Myslím si, že 17. listopad měl význam v tom, že velká část lidí se odkopala. V tom smyslu, že šli s kůží na trh. Odkopal se Zeman, byť se to pak snažil ex-post relativizovat. Odkopal se Sobotka. Právě tenhle dualismus premiér vs. prezident bude podle mě velice zajímavý. Je strašně super, že Bohuslavu Sobotkovi sestoupila varlata a začal se vyjadřovat tak, jak se to od demokratického politika očekává. Bylo skvělé i to, že na rovinu řekl, že je nutné říkat nepopulární věci, protože ideály jsou prioritní.
Takže, ten den byl možná jakýsi milník. Rok 2015 je ale vůbec celý ve znamení ohromného shitstormu a neuvěřitelného zájmu o islám v rámci veřejného diskurzu. Pařížské útoky debatní výheň samozřejmě ještě více rozdmýchaly.

Vzhledem k tomu všemu, co jsi zmínil, myslíš si, že otázka řešení migrační krize a diskuze kolem ní je ta největší výzva, před jakou společnost od revoluce stála?
Rozhodně. Toto období je mnohem dějinnější, než si dokážeme představit. Když se dějiny odehrávají, tak si toho mnohdy málokdo všimne, ale když se na to pak díváme, říkáme si „wow, byli jsme u něčeho opravdu velkého“. My jsme se ještě s ničím podobným nepotýkali.

Máme šanci se zklidnit, najít k sobě zase cestu a v té výzvě obstát?
Já bych si to hodně přál. Ovšem ve chvíli, kdy je geopolitická situace tak tristní jako dnes, to není úplně možné. Až skončí válka v Sýrii a ISIS bude poražen, tak bude možný nějaký návrat utečenců, návrat z té šílené evropské anabáze a diaspory v národě. V tu chvíli se česká společnost, myslím, uklidní, ale zanechá to na ní pořádné šrámy. Ale je to zajímavá zkušenost, taková výzva musela dříve či později přijít. A já jsem svým způsobem rád, že můžu být u toho.

Jsi u toho jako běžný občan, student, ale taky jako politik. Zatím komunální. Chtěl bys někdy postoupit na vyšší level?
Myslíš na celostátní úroveň? Zatím to odmítám. Ne snad proto, že bych nechtěl mít pravomoce, ale z čistě pragmatického hlediska. Nikdy jsem si nemyslel, že budu rodinný typ, ale teď v devatenácti už cítím, že budu chtít mít rodinu a budu ji chtít zabezpečit jinak než politikou. Politika je šikmá plocha, kde se může stát cokoli. Může padnout vláda, může být rozpuštěná Sněmovna. A být existenčně závislý na příjmu od státu za výkon politické funkce, to není rozhodně něco, co bych chtěl. Nedokážu si představit, že bych řekl své ženě: „Hele, promiň, musíme se uskromnit, protože jsem přišel o funkci.“ Mně je často přičítáno, že jsem ješitný a užívám si tu svoji hegemonní pozici, ale já bych si spíš přál, aby tady bylo třeba deset, dvacet nebo třicet dalších mladých lidí, kteří by byli ještě agilnější. Vždyť tady je spousta mladých, kteří jsou schopnější než já. Ať už argumentačně, nebo vzděláním. Chtěl bych být do budoucna jen takový aktivista, který břitce komentuje situaci a snaží se aktivizovat lidi ve svém okolí, aby do politiky šli. Byl bych jenom ten mediátor a snažil bych se, aby tam šli třeba lidi jako ty a jiní (směje se).

Tak si to řekneme za pár let. Zatím jsi radní a letos od května i členem TOP 09. Proč právě „TOPka“?
Já jsem z pravicového prostředí, u nás doma se vždycky volily pravicové strany, konkrétně ODS. Rodiče mě k tomu tedy nějakým způsobem vedli. Ne tak, že by mi ty pravicové hodnoty vštěpovali, ale spíš jsem vnímal, že pravicový způsob fungování mi vyhovuje. Rozhodl jsem se kandidovat jako nezávislý na kandidátce TOPky, protože ten program byl vyvážený, byli tam skvělí lidi, se kterými je radost pracovat, a zjistil jsem, že s tou stranou souzním i na celostátní úrovni. Je paradoxní, že velká část lidí, kteří zažili nesvobodu, namísto toho, aby se hnali do Evropy a na západ za vytouženou svobodou pohybu a různými dalšími svobodami, tak se ženou do ruského chomoutu, případně do chomoutu mezinárodní izolace. Jelikož jsem mladý a silně proevropský, je pro mě TOPka východisko. Zní to jako klišé, ale my do Evropy regulérně patříme. Rétorika TOPky v zahraničí politice je mi blízká, pravicové fungování v rámci vnitrostátní politiky samozřejmě taky. Otázkou je, zda strana dokáže tyto názory prezentovat i jiným mladým a zda je dokáže srozumitelně artikulovat. Tématem pro mladé podle mě určitě bude svoboda v tom nejširším smyslu slova. Ve chvíli, kdy jim sáhneme například na svobodu pohybu, tak to hodně rychle pocítí. V rámci internetu to taky pocítí a budou se vůči tomu velmi ostře vymezovat.

U nás teď dochází k zvláštní situaci, kdy demokratická levice a demokratické pravice, které se vždycky praly, nacházejí shodu. Vymezují se jednak vůči antisystémovým stranám jako je ANO či Úsvit, ale také vůči extremistům. Myslíš si, že může v budoucnosti dojít k nějakému spojení napříč levicí a pravicí?
Na krajské úrovni určitě, otázkou je, jak tomu bude na úrovni poslanecké sněmovny. Je nutné vnímat, na jakém pozadí se to odehrává. Jestli bude eskalovat krize a Blok proti islámu bude nabírat volební preference, tak bude větší spolupráce ze strany TOPky například s ČSSD nasnadě. Těžko říct. Pokud se situace zklidní, můžeme se opět vrátit do starých kolejí nevraživosti a osobních animozit. Jestli ta situace bude kritická, tak není co řešit.

Co máš na mysli, když říkáš „kritická situace“?
Když se začnou zvedat preference lidem, kteří prosazují program, jenž byl ještě tak před třemi až pěti lety nemyslitelný. Rétorika Islám v ČR nechceme je alibistická v tom, že někdy chce zakázat islám, někdy politický islám…to jsou lidi, kteří veřejně proklamují, že chtějí řešit situaci radikálně. Když se vrátíme k tezi „zakázat islám“, tak vidíme, že jde o zásah do ústavního pořádku. Toto je podle mě kritická situace. Ve veřejném prostoru ta kritická situace nastává, když lidi začínají přenášet nenávist z virtuálního prostoru, který je do velké míry anonymizovaný, do prostoru veřejného. Ve chvíli, kdy začnou na demonstrace IVČRN nebo Tomia Okamury chodit místo jednotek tisíc lidí desetitisíce, začne být situace skutečně kritická.

A co pak? Nebo raději, co teď? Co mají demokratičtí politici dělat, když nechtějí své voliče přepustit extremistům?
Obávám se, že už je pozdě a tyhle otázky měly tanout na mysl už asi před rokem. Konkrétní případ je už jednou zmiňovaný Bohuslav Sobotka, který se vůči negativním náladám a hysterii začal vymezovat až teď, kdy k tomu byl, můžeme spekulovat, možná dotlačen svými poradci nebo chtěl jít do konfrontace se Zemanem a začal prezentovat svoje názory. Ty možná měl už předtím, ale teď s nimi poprvé explicitně přišel. K tomu mělo dojít už dávno, nejpozději ve chvíli, kdy se islámskou tematikou začal zabývat Zeman. Teď už možná jdeme tak trochu s křížkem po funuse, protože i průzkumy ukazují, že společnost je natolik rozdělená a nevole je tak velká, že se to nedá úplně zvrátit. Jediné, co můžeme dělat, je snažit se mravenčí prací ten požár zažehnat. Aktuálně to není v našich silách, na pořadu dne je tedy podávat relevantní informace a maximálně se snažit rozrušit stádnost a hysterii. Tyto úkoly jsou ale strašně náročné.

Lidé občas v žertu do diskuzí píší, že by ses měl stát příštím prezidentem. Máš už svého favorita pro příští volbu?
Nejmenovaný server teď pořádal volbu prezidenta zkusmo. Díval jsem se na to a nemohl jsem si dovolit to neoglosovat, já jsem totiž nebyl s to si z těch kandidátů, kteří více či méně zvažují kandidaturu, vybrat. Obávám se, že pravice nebude schopná vygenerovat nějakého rozumného konsenzuálního kandidáta. A pakliže si místo neobhájí, tak pravděpodobně vyhraje někdo nominovaný například hnutím ANO, zkrátka někdo, kdo bude mít za sebou velkého hráče. Ale z těch, co tam byli navrženi, se mi z ideového hlediska a z hlediska demokratické vyspělosti nejvíce líbí osoba pana Halíka. To je člověk, který s politikou do kontaktu nikdy nepřišel a je to mimo jeho okruh. Nicméně by podle mě do budoucna reprezentoval všechna kritéria, jaká na prezidenta máme. Aby byl hlavou státu, aby reprezentoval, aby působil jako jakýsi smírčí bod, který by dokázal spojit vzdálené břehy, což současný prezident absolutně nezvládá. A patrně si ani není vědom toho, že by to měl dělat, není to v jeho ideovém rámci.

Přitom na začátku říkal, že chce národ sjednocovat
Je možné, že v prvopočátku s tím do toho šel. Ale na pozadí té ohromné výzvy, kterou migrační krize je, neobstál. Kdyby měl zastávat nějaké průřezové stanovisko mezi křídlem „sluníčkářským“, které by pomoc lidem v nouzi poskytlo, a tím, které je tu nechce, tak by to byl právě ten pragmatický názor. To znamená vynucovat svoji politiku a bezpodmínečně lpět na tom, aby lidé, kteří nezískají azyl, byli za každou cenu repatriováni. Protože to se zatím bohužel nevynucuje.

Co tě na politice štve?
Mě na politice upřímně nic neštve, je dokonalá ve své nedokonalosti, je totiž nedokonalá jako my všichni a naše postoje, schopnosti. Takže si myslím, že je krása se potýkat s těmi nedostatky.

Dominik Feri je český politik, od 7. listopadu 2014 člen Rady statutárního města Teplice. Svým zvolením se stal nejmladším radním v České republice v historii a jedním z nejmladších českých zastupitelů. Narodil se v Kadani, ale už od svého mládí žije na Teplicku. Jeho matka pochází z východních Čech, předky má také v Etiopii. Poprvé je zmíněn v médiích v souvislosti se svojí občanskou aktivitou v rámci Teplic. Dominik je také jazzovým hudebníkem a fotografem. Momentálně studuje práva v Praze.