Jeho jméno zná celý svět. V hokejové historii byste dlouho hledali gólmana, který dokázal zaujmout celý svět stejně jako Dominik Hašek. Vítěz olympijského turnaje století v Naganu, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a ikona českého hokeje se nyní chystá na novou kapitolu svého života. Rád by se stal prezidentem. S podporou Andreje Babiše ovšem počítat nemůže. „Dominátor“ totiž premiéra velmi ostře kritizuje a veřejně říká, že si takového člověka nikdy nemůže vážit.
Už je to 22 let, kdy se Staroměstským náměstím neslo „Hašek na Hrad“. Jak jste to tehdy vnímal?
Měl jsem z toho legraci. Bylo mi už 33 a chápal jsem, že v rámci euforie taková slova zaznívají. Tenkrát jsem po telefonu mluvil s panem Havlem a ten mi říkal: „Dominiku, já už si to tady nějak uklízím, protože všichni chtějí, abyste za mě šel na Hrad.“ Tak jsem mu řekl, ať je v pohodě, že já chci ještě hrát hokej. Nebylo to poprvé ani naposled, kdy se vyvolávala taková hesla. I když za komunistů se to asi sotva mohlo říkat. Bral jsem to jako výraz poděkování za výkony, které jsem předváděl v Naganu.
Když se o vaší prezidentské kandidatuře hovoří dnes, je to už něco jiného…
Vážím si toho, že jsem spojován s prezidentskou funkcí. Již jsem ovšem řekl, že v tuhle chvíli to neplánuji, protože mám před sebou jiné cíle. Do budoucna mě to ale v každém případě zajímá. V příštích volbách kandidovat nebudu, ale je dost možné, že v roce 2028 to zkusím.
Chtěl byste se v politice angažovat i jinak?
Teď nic takového neplánuji. Byl jsem v minulosti, i v té blízké, osloven nějakými stranami, ale odmítl jsem. Jestli o něčem přemýšlím, tak je to pouze prezidentská kandidatura.
Co když se po prezidentu Zemanovi bude chtít dostat na Hrad někdo podobného ražení? To by vás nepřesvědčilo ke kandidatuře už v příštích volbách?
O prezidentskou funkci se svede velký boj, ale dívejme se na to pozitivně. Já věřím, že vyhraje člověk, který mně bude bližší svými názory než pan prezident Zeman, se kterým v hodně věcech nesouhlasím.
Část kariéry jste strávil v Rusku. Jak ho vnímáte, je třeba se Rusů bát?
Měl jsem možnost tam strávit během jedné sezony asi sedm měsíců a jsem rád, že jsem to zažil. Rusko je jiné než Česká republika. A co je psáno, tak nemusí zrovna platit. Ale byla to zkušenost hrát s tolika Rusy v jednom mužstvu. Ti kluci na ledě makají, ale jsou jiní než my. A ta země je samozřejmě také jiná než třeba Amerika. Zažil jsem tam spoustu velmi zajímavých momentů. Třeba odvolávání trenéra bylo velmi podivné. V Rusku se mu to neřekne normálně, jak bych očekával u nás. Ve Spartaku Moskva, kde jsem působil, vedení poslalo trenéra povinně k lékaři. Ten prohlásil, že má bronchitidu, a nařídil mu zůstat doma. Nám hráčům bylo večer zase řečeno, že pokud budeme hrát dobře, tak už nás trénovat nebude. Vyhráli jsme tři zápasy a kouč se skutečně k týmu už nikdy nevrátil.
To je příklad toho, že to tam funguje jaksi jinak. Mám rád ruské lidi, ale po zkušenostech s tím, co přichází z vedoucích míst, musí být člověk ostražitý. Není vůbec špatně s Ruskem udržovat kontakty a obchodovat s ním, ale musíme dát jednoznačně najevo, že například to, co se děje na Ukrajině, je neakceptovatelné. Zkrátka žádné velké kamarádství.
To by rádi navazovali především čeští komunisté. Co říkáte na jejich současný vliv?
Doba se změnila, ale pro mě je to pořád pokračování zločinecké organizace, která tady fungovala čtyřicet let. Povraždila stovky, možná tisíce lidí, miliony občanů šikanovala. Já komunistům nikdy nebudu věřit, protože se jednoznačně od zločinů, které spáchali, nedistancovali. Vím, že kdyby tomu politická situace nahrávala a dostali se znovu k moci, tak by to tady zase dopadlo špatně. Nyní si vyskakují díky tomu, že jsou v tiché dohodě s Andrejem Babišem a jsou neoficiální součástí vládní koalice. Proto dostávají prostor i jejich názory. Taková je teď bohužel situace.
Je důležité o zločinech komunismu stále mluvit, hlavně s mladými lidmi?
Tyhle věci je třeba opakovat dennodenně! Někdo možná říká, že už jsme to slyšeli tisíckrát, ale to je pořád málo. To samé je připomínání kauz pana Babiše. Je samozřejmé, že těm lidem, kterých se to týká, to nevoní. Je ovšem nutné učit mladé lidi historii. A netýká se to pouze mladých. Je třeba, aby si celá společnost, včetně nejstarší generace, minulost pravidelně připomínala a nezapomínala. Za sebe jsem rád, že můžu na některé věci upozorňovat. A že mi lidé, i díky tomu, že jsem známá tvář, chtějí naslouchat.
Jak vnímáte kritiku vašich názorů?
Když vystupujete veřejně, musíte počítat s ohlasy. A to i negativními. Beru to jako úplně normální věc. Kdykoliv člověk řekne nějaký názor, tak na to vždycky bude někdo reagovat. Koneckonců žijeme v demokracii a je dobře, že lidé mají možnost se vyjádřit.
Nebojíte se někdy, kvůli kritickému vyjadřování na adresu premiéra, o chod své firmy?
My jsme tak maličká firma, že v tomhle směru konkurence pro pana Babiše nejsme. Finančák jsme tady na hloubkové kontrole měli za poslední tři roky asi dvakrát (smích). Ale vážně, jestli se bojím? Ano, přišlo mi to na mysl. Jeden klient to zmínil, že by byl nerad, kdyby za ním kvůli obchodování se mnou přišli. I když trošičku z legrace, trošku vážně, člověk to bere v potaz. Pro mě je ale podstatné, abych prezentoval, co si myslím. Z mého pohledu jde o nesmírně důležité věci a chci, aby je lidé slyšeli.
Nebylo by pro chod firmy a pro vás jako podnikatele jednodušší, kdybyste s Babišem souhlasil nebo ho alespoň nekritizoval?
Kdybych dal panu Babišovi pokoj, a naopak mu vyšel vstříc, nevšímal si ho nebo ho podporoval, tak je velmi pravděpodobné, že by mi to mohlo vynést desítky milionů. Ale jde o hodnoty, a ty jsou pro mě důležitější než peníze, které bych mohl získat, kdybych mlčel.
V novém čísle časopisu Revue Forum (můžete si ho objednat ZDE) se také dozvíte:
Jak se Hašek s odstupem dívá na cestu Jaromíra Jágra do Číny?
Jaký je vztah bývalého brankáře k premiéru Babišovi?
Musí být za každou cenu prezidentem politik?
Spolupracoval by „Dominátor“ s Milanem Hniličkou v Národní sportovní agentuře?