Kdyby se tento podzim těsně před americkými kongresovými volbami nedala do pohybu směrem k hranicím USA karavana imigrantů ze střední Ameriky, musel by si ji současný prezident asi vymyslet. Lepší příležitost ukázat svůj tvrdý postoj k migraci si asi prezident nemohl přát. Pro někoho, kdo věří konspiračním teoriím stejně jako prezident sám a kdo s pocitem vítěze debaty slavnostně každý složitý problém světa redukuje otřepanou latinskou frází „qui bono,“ by možná už to samo stačilo k prohlášení, že ji snad zorganizovala americká vláda na Trumpův příkaz.
To je samozřejmě nesmysl. Ti lidé se dali do pohybu prostě proto, že žijí v chudých a nebezpečných zemích a ve Spojených státech chtějí najít lepší a bezpečnější domov. To je jistě zcela legitimní snaha. Stejně tak je legitimní rozhodnutí je na hranicích zadržet. Zbytečné divadlo s armádou na hranicích je ale přehnané. K tomu se navíc zjevně vybuzení rétorikou nejvyšších míst k hranici Mexika s Kanadou sjeli stovky příslušníků dobrovolnických milic. To jsou v podstatě volná uskupení lidí, kteří mají rádi zbraně, ještě raději s nimi cvičí a slušná část z nich mesianisticky očekává vypuknutí občanské války proti federální vládě.
Přitom současné orgány střežící hranici, především ICE (Imigration and Border Enforcement) s více než dvaceti tisíci zaměstnanci a ročním rozpočtem přes 7,5 miliardy dolarů, by zadržení této karavany být schopné provést samy. Internetem se ale už šíří fotky, jak násilničtí imigranti ulicemi vláčejí zajatého policistu, které ale ve skutečnosti pochází z protestů po zmizení 43 studentů, které proběhly v roce 2014 v Mexiko City. Trump v bojovné náladě už ale ohlásil, že pokud budou migranti házet kameny, armáda bude moci střílet.
Krom toho zveřejnil prezidentův tým reklamu, v níž odkazuje na případ nelegálního imigranta, který v roce 2014 zabil dva policisty a tvrdí, že demokraté mu vstup do země umožnili. Poukazy na to, že dotyčný imigrant byl ze země deportován během vlády prezidentů Clintona a Bushe mladšího, aby se posléze nejpozději v roce 2002, tedy opět za vlády Bushe mladšího vrátil, jsou fakticky správné, ale musí zákonitě narazit na stěnu. Ti prezidentovi voliči, pro které je imigrace důležitým tématem, vnímají v tomto ohledu předešlé republikány stejně špatně jako demokraty. Otázka není, zda reklamě uvěří, ale zda jich je dost na to, aby pro republikány zachránili zatím kriticky vyhlížející situaci ve Sněmovně reprezentantů.
Sázka na ně s největší pravděpodobností nevyjde. Průzkumy dělané v době, kdy už byly karavany plné stránky novin a televizní zprávy naopak ukazují, že šance demokratů ovládnout jak Sněmovnu tak Senát vzrostly, byť v Senátu se vyšplhaly na ubohých 19 % z ještě mizernějších 14. Nicméně už jenom to, že si prezident vybral jako hlavní téma právě tohle, je vlastně zarážející. Ekonomika roste slušným tempem, byť se zdá, že ze závratných 4 procent růstu ve druhém čtvrtletí zpomalí na asi 3,5.
Ekonomika by tak teoreticky měla být nejsilnějším argumentem současného prezidenta pro to, proč by lidé měli republikány nechat reformy dokončit. Pokud ztratí byť jen jednu komoru, pak už neprosadí v tomto volebním období nic. Snaha nějak využít právě růst blahobytu se sice objevila, když prezident veřejně ohlásil, že bude usilovat o další snížení daní pro středněpříjmové skupiny. Jenže nakonec po kritice sám uznal, že vzhledem k tomu, že Kongres momentálně nezasedá, se to asi nestihne.
Oč překvapivější bylo, že tím vlastně přiznal chybu, o to očekávatelnější byla jeho reakce na karavanu lidí mířících za lepším životem do USA. Jistě, Spojené státy již dávno nejsou širou zemí, kde je místo pro všechny chudé a utlačované masy světa. Nesporně mají právo si vybrat, komu azyl udělí a komu ne. Cirkus, který se ale spustil v posledních dnech je čiré politikum. V době psaní tohoto článku ještě volby ani nezačaly, takže jejich výsledek není znám. Jisté je jen to, že okamžitě po jejich skončení se začne rozjíždět kampaň na ty prezidentské v roce 2020. Další karavany už se prý vydaly na cestu a prezident tak bude ochotně demonstrovat svou rozhodnost. Lze si jen přát, aby ti, co si azyl zaslouží, jej dostali, ti, kteří ne, byli bezpečně deportování, a aby u toho pokud možno nikdo nezemřel.
