V sobotu 22. října slíbil Donald Trump, že jeho případná vláda zakáže plánovaný prodej společnosti Time Warner, která je hlavním vlastníkem české TV Nova.

Podívejme se však spolu pro lepší pochopení nejprve krátce do nedávné historie tohoto mediálního Gargantuy. Největší spojení mediálních společností všech dob se odehrálo v roce 2000, kdy americká společnost AOL Inc. (America Online) koupila impérium Time Warner, což je v současnosti skrze společnost CME (východoevropské televizní království) hlavní vlastník české TV Nova.

S výjimkou fúze u nás známé společnosti Vodafone s Mannesmannem o rok dříve se jednalo o vůbec největší spojení všech dob ve všech lidských činnostech. Bylo asi dvakrát větší než právě probíhající spojení pivovarnických koncernů Anheuser‑Busch InBev a SAB Miller (což je vlastník mimo jiné Plzeňského Prazdroje).

Ale také to byl asi největší propadák všech dob.

Sama AOL byla nebývale nadějnou společností, ale podle svých vlastníků potřebovala nepromarnit příležitost dále se rozvíjet. Nákupem společnosti Time Warner by získala přístup do rozsáhlé sítě kabelových televizí. Time Warner se předtím velmi neúspěšně pokoušela prorazit na trhu on-line médií, v čemž jí zase na oplátku mohla pomoci AOL.

Jak ale uvádí Rita Gunther McGrath v magazínu Fortune, ačkoli bylo vše dobře spočítáno, zapomnělo se na rozdílné firemní kultury. Zatímco ostří hoši a ostré holky z AOL působili podle rozšířeného názoru agresivně a arogantně, lidé z Time Warner byli zvyklí na společenskou a klidnou atmosféru své firmy. Navíc už klepalo na vrata splasknutí internetové spekulativní bubliny, která společně s nástupem seriálu South Park symbolizovala konec 90. let (byť mnohým obchodníkům nebylo zřejmé, že se jedná o bublinu, tedy o něco, co má křehký obal a uvnitř pouze vzduch). AOL měla také problémy s uživateli internetových stránek, protože ti nějak nechtějí moc platit.

Účetní, kteří zaznamenali do výkazů spojení těchto dvou gigantů, očekávali obrovské synergické efekty (ať už výnosy díky způsobu práce a zvýšení vlivu na trhu, nebo případně i úspory nákladů, ke kterým dochází právě při rozumném prolnutí více společností, často i z poněkud rozdílných oborů). Zahrnuli je tedy podle účetních pravidel do výkazů.

Pokud bychom odhlédli od uvedených problémů rozdílných kultur a přicházejícího splasknutí bubliny, byla by očekávání ekonomů ohledně spojení těchto dvou mediálních velmocí zřejmě celkem správná. Stejně tak ale můžeme odhadnout, že kdyby Maryša nedávala do kafe jed, jednalo by se o poctivou kávu, která Vávrovi rozjasní den.

Již o dva roky později musela být hodnota očekávaných synergických efektů v účetnictví snížena o nějakých 99 miliard dolarů. Slyšíte dobře. Akcie AOL se propadly zhruba na jedenáctinu své dřívější hodnoty, takže Time Warner, což byl původně slabší partner, v podstatě nezaslouženě pěkně prodělal. Přesto se dosud drží na špici mediálního světa.

Díváte se na filmy, které začínají pohledem na zlatá písmena „WB“ s oblaky v pozadí? Tak to jsou filmy z produkce Warner Bros, patřící právě pod Time Warner. Říká vám něco americká televizní stanice CNN? Je to největší tamní televize. Bývá považována za spíše levicové médium. Kdo ji ovládá? Jistě, Time Warner. Díváte se někdy na vysoce sledovanou TV Nova a další stanice ze skupiny Nova? Pak i do vašeho života vstupuje v posledních letech Time Warner.

V současnosti se o tuto nevěstu uchází další gigant, texaská telekomunikační společnost AT&T, pod kterou nově patří také satelity DirecTV. Texas prožívá už nějaký ten pátek hospodářský zázrak a tato společnost má na něm nezanedbatelný podíl. Jedná se o třetí největší texaskou společnost, přičemž ty dvě větší jsou, na rozdíl od AT&T, životně závislé na ropě, jejíž relativní význam z dlouhodobého hlediska upadá (kvůli růstu zdravotnictví či obchodu i díky rozšíření břidlicového plynu v současné energetice).

AT&T se už několikrát postarala o jedny z největších akvizicí (nákupů firem) na celém světě. Chce si to teď tedy ve velkém stylu zopakovat. Akcionáři prodané nevěsty (společnosti Time Warner) tak dostanou podle listu The Wall Street Journal z 22. 10. 2016 více než 80 miliard dolarů (tedy přibližně 2 biliony korun, což je téměř polovina veškeré české roční ekonomické činnosti, pokud nepočítáme domácí vaření, zahrádkaření, kutilství, vyšívání či houbaření). Všimněte si, že je to ale i bez očištění od inflace méně, než o kolik přišla AOL v roce 2002 kvůli tomu, že se rozplynuly její sny, jak je popsáno výše.

Nebude se tedy jednat o akvizici desetiletí. Přesto je výjimečná. Čím? Pro Českou republiku může být důležité, kdo se stane novým vlastníkem naší úspěšné komerční televizní stanice. Část Spojených států se obává spojení mediálního obra s velikým poskytovatelem satelitního vysílání a telekomunikačních služeb.

AT&T je známá svými dary, které nosí americkým politikům z obou hlavních stran. Možná však dala Donaldu Trumpovi (pravicová Republikánská strana) jako dar pouze kadidlo. Nebo je tento prezidentský kandidát neuplatitelný. Třeba majitelé AT&T dokonce ocení, pokud Trump jejich plány na spojení s vlastníky TV Nova zmaří. V takovém případě by ovšem trpěli duševní poruchou zvanou masochismus. Takoví majitelé by však měli daleko největší potěšení z bankrotu své společnosti.

Donald Trump se totiž nechal při projevu v sobotu 22. října slyšet, že jeho případná vláda spojení nepovolí. Plánovaná akvizice je podle něj cestou k nebezpečně velké koncentraci mediální moci. Rýsující se spojení bude muset schválit federální komise pro komunikační prostředky, na kterou však případný prezident Trump nebude mít v prvních měsících svého vládnutí vliv, a také americké ministerstvo spravedlnosti, jehož příslušné oddělení vykonává činnost přirovnatelnou k našemu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Problematika zákazů spojování vlivných firem, klíčových ve svých odvětvích, není tak úplně tématem dne. Přinejmenším proto, že se tzv. antimonopolní úřady chovají v USA, Evropské unii i České republice mnohem uměřeněji, než by se chovat mohly. Otázkou, kterou musí nenadále řešit Spojené státy s AT&T a Česká republika s Andrejem Babišem, který je navíc ministrem a předsedou vládní politické strany, však je, zda omezovat svobodu podnikání zejména v mediální oblasti.

Cítíte, že jde v případě hromadění moci v mediálním světě o něco víc než v mnoha jiných odvětvích, jako je třeba výroba keramických záchodů? Může jeden jediný vlivný politik ovládat deníky Mladá fronta DNES, Lidové noviny, Metro, týdeníky TÉMA či 5plus2, internetové servery iDNES.cz a Lidovky.cz, rozhlasovou stanici Rádio Impuls nebo televizní stanici Óčko a další média? Vliv Babišových šéfredaktorů a ředitelů na tato média je přitom zjevný a dokonce sám Andrej Babiš volal do Lidových novin v době, kdy již bylo veřejně známo, že zvažuje jejich koupi, proč nenapsali o nějaké tiskovce jeho politického hnutí. Vzkázal jim, že asi netuší, s kým mají tu čest. Záznam rozhovoru koluje volně po internetu. Zpětně navíc tvrdí, že nákup výše uvedených dvou celostátních deníků byla chyba, jak se svěřil ČTK. Má tedy zjevně pro jejich pokračující držení úplně jiné než ekonomické motivy. Dokonce se pro ČTK přiznal, že je koupil, aby je mohl ovlivňovat. Podle něj o něm totiž dříve psaly lži, a tak chtěl, aby o něm začaly psát to, co považuje za pravdu.

Na otázku, zda bychom se měli snažit omezovat koncentraci vlivu v médiích, však nelze odpovědět vědeckými metodami. Je to otázka úsudku každého z nás. Jen si uvědomme, že pokud bude prodána třeba nevěsta jako Time Warner, možná nebude správné hodnotit to tak, že „dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila“.