Donald Trump se ještě nestačil přestěhovat do Bílého domu, ještě nesložil na Bibli prezidentskou přísahu, leč turbulence, které se odehrávají kolem jeho příchodu k moci, nemají v minulosti obdoby. Ještě není prezidentem, ale už dokázal, aniž by hnul prstem, připravit George Sorose o celou miliardu dolarů.
Guru všech burziánů byl přesvědčen – a přesvědčil o tom i své klienty, jejichž peníze spravuje –, že sázet je třeba na pokles, neboť akciové burzy nemohou reagovat na nadcházející hospodářskou katastrofu jinak než prudkým poklesem.
Nevím, jak to teď vysvětluje ožebračeným investorům a zda zpytuje svědomí, leč obdobný účinek můžeme pozorovat prakticky všude a ve všem. Podnikatelé, nad nimiž ještě nedávno visel Damoklův meč většího daňového zatížení, které slibovala Hillary Clintonová, se nadýchli z plných plic a jali se investovat. Některé velké podniky již omezují svou činnost v cizině a vracejí se do Spojených států. Ze stejných čistě psychologických důvodů roste směnný kurz dolaru – tlačí ho vzhůru očekávání brzkého posílení vedoucího postavení Spojených států ve světě.
Pouhé dva měsíce po volbách se svět smířil s představou, že telefonní hovor amerického prezidenta s jakýmkoli jiným politikem je normální, zatímco ignorování prezidenta Tchaj-wanu po dobu 44 let normální není. Svět si náramně rychle zvykl na myšlenku, že Jeruzalém je hlavním městem Izraele a americké velvyslanectví by se mělo nacházet právě tam, a nikoli v Tel Avivu. Politický anachronismus, kterému je takřka 70 let, náhle zmizel, vypařil se, jako kdyby nikdy nebyl.
Donald Trump ještě nevstoupil do Oválné pracovny, ale mnohá politická tabu a nedotknutelné „pravdy“ už se staly minulostí. Každého pobuřuje něco jiného: na vůdce muslimských zemí, jak to zaznívá ve výrocích Mahmúda Abbáse, jdou mdloby při pomyšlení, že čtvrtina Trumpovy vlády má židovský původ. Že dospělé děti Donalda Trumpa jsou buďto vdané za Židy, nebo se Židy zasnoubené. Jaký to rozdíl oproti Obamovi, který byl tvrdým odpůrcem přistěhování Židů do Svaté země, zato zastáncem neomezeného přistěhování muslimů na americkou půdu.
Avšak největším překvapením je samotné složení Trumpova kabinetu. Budou-li všichni ministři potvrzeni Senátem, bude to nejkonzervativnější vláda v dějinách Spojených států, ve srovnání s níž se dokonce vláda konzervativce Reagana zdá být přehlídkou samých liberálů. Paradoxem je, že to udělal tentýž člověk, který byl ještě v roce 2009 registrovaným demokratem. Mnozí z nominovaných ministrů mají zásadně odlišné názory než resorty, v jejichž čele budou stát. Kupříkladu budoucí ředitel Agentury pro ochranu životního prostředí je deklarovaným odpůrcem víry v globální oteplování, na kterém jeho budoucí podřízení již stačili vydělat majlant. Nastávající ministryně školství je vyhlášeným protivníkem politické indoktrinace žáků. Podle jejího názoru byl celý resort zřízen prezidentem Carterem právě z politických důvodů a po jeho vytvoření američtí žáci přestali vyhrávat mezinárodní olympiády z matematiky a fyziky. Trochu to připomíná příběh našeho Pavla Tigrida, který se stal ministrem kultury s předsevzetím celý resort zrušit.
V Trumpově kabinetu nenajdeme nikoho ze staré republikánské elity, která mu v průběhu voleb většinou házela klacky pod nohy. Nenajdeme v něm žádného rádoby vědce nebo quasi intelektuála, kteří svého času doporučovali přetřít všechny americké střechy na bílo, aby tím snížili globální oteplování. Dalším svérázem Trumpovy vlády je to, že v ní nezasedne prakticky žádný právník, ačkoli ti zastávali klíčové úřady v každé vládě, dokonce i v té Reaganově. Na celou administrativu je jen jeden význačný právník, avšak ani ten není politicky korektní – je jím David Friedman, nový velvyslanec v Izraeli. Jeho otec rabín Friedman svého času přijal ve své synagoze Ronalda Reagana – jediného prezidenta od dob George Washingtona, který kdy navštívil židovský svatostánek. Mimochodem, parcela pro stavbu budovy amerického velvyslanectví v Jeruzalémě již byla vytyčena. Avšak nebude třeba čekat na její dostavbu – údajně již koncem ledna se aparát vyslanectví přestěhuje do Jeruzaléma, jen co povýší jeruzalémský konzulát na velvyslanectví a opatří mu novou informační tabuli.
Během půldruhého roku volebního klání udělal Trump neuvěřitelný obrat doprava, a to dává jeho politickým oponentům jasný signál, že s nimi nebude mít slitování. Trumpova volební kampaň byla opravdovou tsunami konzervativních myšlenek a principů, ale také nástupem konzervativních Američanů, jejichž nápor byl nakonec silnější než sliby socialistického ráje. „Jednopatrová“ Amerika volila podnikání, štíhlou a ve svých kompetencích omezenou ústřední vládu, individuální svobody. Trump bude pamětliv toho, jak se mu stranické elity obou táborů snažily okopávat kotníky, a nyní se mohou jen kousat do rtů. Je jasné, že nový prezident nebude usilovat o politické kompromisy a snažit se o zákulisní kšafty s opozicí: v případě nutnosti bude používat Reaganovu strategii – apelovat přímo na americký lid mimo užvaněnou třídu komentariátu. Už teď to dělá pomocí sociálních sítí. Důkazem toho, že to umí, je neskutečná účinnost Trumpových tweetů, jejichž čtenost násobně převyšuje čtenost deníku New York Times. Trumpův mikroblog prožívá strmý vzmach na pozadí jím vytvořených mikrodramat a mikrokonfliktů.
Doba politické korektnosti, která byla duchovními guru po desetiletí prosazována coby jediný možný způsob chování, prožívá soumrak. Americký národ se jí vzepřel a ukázal, že svoboda pro něj není prázdný pojem. Ve výsledku se Trump stal nejen prezidentem, ale také vůdcem masového hnutí plného nezištných nadšenců. Je to mnohamilionové hnutí protestu proti politicky korektním, leč na dřeň zkorumpovaným washingtonským politikům, kteří ženou svou vlast do marasmu. Jako každý účinný protijed je Trump hořkou pilulkou, kterou je třeba spolknout, aby byla zastavena nákaza socialistických bludů a politické korektnosti, která rozežírá západní civilizaci.