Po elektronické evidenci tržeb je protikuřácký zákon další variací státní šikany, tvrdě dopadající na podnikání v pohostinství. Sobotkova vláda totiž v obou případech dobrovolně zvolila jednu z nejpřísnějších podob regulace v Evropě, jejichž následky se projevují zejména u malých restaurací. Podle aktuálního průzkumu polovina z nich řeší existenční problémy.

Mnohým hostinským nastávají krušné časy. Vláda jim připravila dramatický koktejl restrikcí, které jako celek řadě z nich už nyní působí nemalé problémy. Jak varují profesní organizace, tyto „dobře míněné úmysly“ se ve svém důsledku neobrátí jen proti majitelům hospod, ale i proti jejich zákazníkům, zejména z nízkopříjmových skupin. A to nejen na venkově, kde zásahy státu do malého podnikání dopadají nejcitelněji. To je obzvláště pozoruhodné u sociálně orientované ČSSD, která v posledních měsících dumá, proč jí ubývají voličské hlasy.

Devastující dopady na podnikání

Zavedení EET, vlajkové lodě Andreje Babiše, přineslo kromě nové administrativy a vyšších nákladů pro podnikatele v pohostinství plošné zdražování jídel i nápojů, s dosud velmi sporným efektem pro státní pokladnu. Ta je, jak aspoň tvrdí nový ministr financí Ivan Pilný, po více než tříletém působení jeho předchůdce prázdná. Zákazník tedy z této operace nepocítil pozitivního vůbec nic, přesně naopak.

[ctete]103587[/ctete]

Varovné hlasy znějí nejen z hospod, ale i z pivovarů. „I když se může ve všech případech jednat o správné kroky, jejich kumulativní dopad v krátkém časovém období může mít devastující efekt na celé odvětví,“ tvrdí šéf Českého svazu sladoven a pivovarů František Šámal. A nejde přitom jen o EET a protikuřácký zákon, ale i řadu dalších zpřísňujících hygienických a jiných předpisů.

Protikuřácký zákon, který je v platnosti od 31. května, zatím naplňuje chmurná očekávání provozovatelů malých restaurací, která věští čerstvý průzkum agentury Ipsos pro Asociaci malých a středních podniků. Průzkum mapuje situaci v tomto sektoru v souvislosti se zavedením protikuřáckého zákona.

Většina provozovatelů pohostinství, 55 procent, s protikuřáckým zákonem nesouhlasí, 38 procent s ním souhlasí. Více než 60 procent provozoven neposkytujících jídlo očekává negativní dopady na svůj byznys, u hospod s jídlem je to 30 procent. Třetina se obává snížení návštěvnosti.

Padesát procent hospod v problémech

Co je však zvláště závažné, podle tohoto průzkumu začíná polovina provozovatelů malých restaurací řešit existenční problémy. Celkem 41 procent z nich přiznalo, že situace je čím dál těžší a tržby jim klesají. Pro 9 procent je situace těžko udržitelná a brzy budou muset zavřít. Pouhých 5 procent provozoven uvedlo, že jim tržby rostou.

Z průzkumu dále vyplývá, že provozovatele pohostinství nejvíce trápí kromě nedostatku personálu a protikuřáckého zákona rostoucí papírování, EET a vysoký počet státních kontrol. Nejvíce by uvítali zjednodušení daní a všech odvodů, což je v protikladu s nabídkou současné vlády.

Zřetelná skepse majitelů hospod nekoresponduje s vládní propagandou, že dopady na podnikání v pohostinství budou minimální a případný výpadek hostů kuřáků nahradí noví hosté nekuřáci, například rodiny s dětmi. Tyto teorie se zatím nepotvrzují. Ačkoli nelze generalizovat a zkušenosti budou různé, dnes je patrné, že mnohé dříve kuřácké hospody zejí prázdnotou a jejich majitelé přiznávají úbytek hostů, které téměř nikdo nenahrazuje. A to je ještě pěkné počasí, kdy mohou mnozí postávat venku nebo sedět v předzahrádkách.

Postiženi jsou majitelé těch restaurací, kteří v souladu s předchozí legislativou investovali do oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostorů nebo do kvalitní a nákladné vzduchotechniky, aniž by se dočkali jakékoli kompenzace. Navíc je zjevné, že mohou očekávat snížení tržeb, které v obdobné situaci ve Skotsku dosáhlo deseti procent.

Je to jako za komunistů

Odpůrci protikuřáckého zákona z řad opoziční pravice často argumentovali tím, že brutální zásahy státu jsou zbytečné, protože dochází k postupnému a přirozenému rozšiřování počtu nekuřáckých a kombinovaných restaurací, kterých je u nás už 60 procent. Hospodským navíc pod vysokými sankcemi přibývají další povinnosti, včetně bizarní odpovědnosti za hosta, který po požití alkoholu někomu způsobí újmu na zdraví nebo poškodí majetek.

Diskuse nad dopady protikuřáckého zákona neustávají. Kdo si pochopitelně nestěžuje, jsou nekuřáci a majitelé nekuřáckých restaurací se stálou klientelou. Ozývá se však i nemálo těch, kterým se změny nelíbí.

[ctete]95030[/ctete]

V regionálních médiích se objevuje řada reakcí a anket dokumentujících první dny dopadů protikuřáckého zákona. Největší obavy panují z odlivu štamgastů na venkově a v menších městech, přičemž kromě hospodských si stěžují i někteří hosté. „Každý provozovatel by si o kouření měl rozhodovat sám. Je to jako za komunistů, každému říkají, co má a co nemá, a kontrolují ho,“ uvedl pro Benešovský deník jeden z hostů venkovské hospody.

Například podnikatelka Jaroslava Kořínková z nymburského Hudebního klubu tvrdí: „Nevadí mi nekuřácký prostor, vadí mi všeobecný zásah do demokracie, do svobodného podnikání. Vadí mi, že budu mít věčný problém s městskou policií, protože se budou lidi shlukovat venku na cigarety, budou si u nich povídat a tím rušit noční klid.“

Takové podnikání nemá smysl

Na závěr lze uvést přímočaré vyjádření Ireny Cerbeové pro Kladenský deník, hostinské z restaurace U Junků v Buštěhradu. Symbolicky vyjadřuje postoj řady malých podnikatelů, když si v první den platnosti zákona v době oběda postěžovala: „Provozuju hospodu v Buštěhradu pětadvacet let, ale abych měla v lokálu pouze jednoho hosta, to se mi ještě nestalo. Ještě předevčírem jsem tu měla ve stejnou dobu, okolo poledne, zhruba padesát lidí. Dnes je tu jediný host. Takové podnikání pro mě nemá smysl.“ Uvažuje o tom, že podnikání ukončí a zákonodárcům vzkazuje: „Je to skutečně podpora podnikání, jak má být, a nic lepšího si na nás vymyslet nemohli.“

Sobotka s Babišem a Bělobrádkem si to zjevně nemyslí. V kombinaci regulací a nových povinností podnikatelů zašli nejdále ze všech polistopadových vlád a září spokojeností. Nic nenasvědčuje tomu, že by se nadále v šíření státního dobra hodlali chovat jinak, bez ohledu na následky.