Milý český voliči! Snad nebude vadit, že Ti budu tykat. Píšu vlastně taky sám sobě, a tak mi to připadá přirozené. Vím, že to nemáš vůbec snadné. Žiješ již dlouho v permanentní předvolební kampani a je těžké rozeznat skutečný obsah jednotlivých sdělení a signálů, které Ti vysílají ti, kteří už zase za několik měsíců po Tobě budou chtít, abys je zvolil a delegoval na ně svou vůli.
Jsi velmi často nechtěný konzument těch či oněch interpretací reality. Není v té dnešní informační nadprodukci důležité, co a proč se stalo, nýbrž, zdá se, že pouze to, jak a kým je to interpretováno. Bohužel. Čert, aby se v tom pak vyznal. Jsou nám předkládány uměle vytvořené obrazy virtuálního světa, rafinované produkty marketingu a manipulace, v nichž se lež stává pravdou a naopak. Z arcilotra se šmahem stává oběť, mučedník a štvanec, který bojuje jenom proto, aby bylo líp. Komu líp a jak líp? No to je už jedno. Slogan si žije svůj vlastní příběh.
Nabídka je pestrá, tak například, z nenápadného a tolerantního postsvazáka se ze dne na den stává drsňák a jakoby vůdce. A kromě nich defilují na scéně různé druhy reliktů minulosti (dávné i nedávné), včetně těch, které se hrdě hlásí ke komunistické ideologii. Říká se tomuto stavu absurdně politická korektnost. Já bych spíše řekl, že je to politická naivita, hloupost a slabost. Pak tady máme ty hodné chlapce, kteří ve zlomových situacích vždy řeknou to své zásadové, nekompromisní a jednoznačné možná. Nadužíváním některých slov a poselství se ztrácí jejich původně zamyšlený obsah a význam. Vždy se tvrdí, že zrovna tyto volby jsou osudové. Ale troufnu si říci, že blížící se parlamentní a prezidentské volby si nyní toto adjektivum zaslouží. Budeme totiž volit mezi naší příslušnosti k hodnotovému fundamentu a ekonomickým vazbám Západu anebo ne (té druhé variantě říkám mix čínské kolonie a ruské gubernie).
Budeme volit mezi otevřenou liberální společností a autoritářskou posttotalitou. Budeme volit mezi svobodnou budoucností a návratem do normalizační minulosti. A to je sakra vážné téma! Nuže, milý český voliči, neměl bys to brát na lehkou váhu. Nenech si zavřít pusu koblihou. Ověřuj si informace z více zdrojů. Nevěř rychlým a snadným receptům nápravy světa. Nevěř těm, kteří se pouze vymezují vůči vykonstruovaným nepřátelům. Věř svému úsudku, věř sám sobě. A prosím Tě, nevol jen pro zábavu. Vždy se podívej nejen na to, co se říká, ale hlavně na to, kdo to říká. Jakou má historii, kontinuitu a kredibilitu. Nevěř na náhlá tzv. obrácení Ferdyšů Pištorů. Nevěř těm P. R. pištcům a pouťovým kejklířům. Za lákavými obaly nebývá často vůbec nic, snad jen zlotřilý škleb manipulátorů. Na toto prošlé zboží není záruka. Dnešní omyly a chyby generují budoucí ztráty, včetně osobních svobod a možné hrdosti na svou zem.
To není žádný patos. Stačí se podívat do naší minulosti, třeba na délku české dočasnosti, třeba na sliby ve volbách 1946 a na realitu po roce 1948. Myslíte, že přeháním? Kdepak. Ani trochu. Jen se, milý český voliči, podívej na to, kdo, kým a jak obsadil různé instituce státu, kdo má vliv na státní zástupce, kdo ovládá velkou část médií, kdo disponuje velkou (byť netransparentní) ekonomickou silou, kdo ovládl penězovody státu včetně dotací a veřejných zakázek. Tyto volby nelze brát jako kabaret u dobré pohody našich furiantů. To není skok vysoký, kde máš tři pokusy, tedy dvě opravy. Tady se jede na první ostrou. Tak se prosím snaž, aby to nebyl ani skok na špek, třeba s libou písní vždy usměvavého kempaře pana Kryštofa. Milý český voliči, vol tak, abys toho pak nelitoval a aby ses za tu volbu nemusel stydět. I s tím vědomím, že žádná volba nebude volba ideálu. Vol tak, abys zůstal svobodným občanem, a ne pouhou vazalskou součástí orwellovského stáda.
