Žil byl jeden starý král. Měl mladou princeznu, kterou tuze rozmazloval, a byl obklopen špatnými rádci. Jeho zemi se říkalo Půlnoční království… Právě na pohádku Pyšná princezna jsem si vzpomněl při čtení osobního dopisu dramatika Pavla Kohouta Miloši Zemanovi, který otiskly nejdříve Lidové noviny a poté Respekt.

Devadesátiletý dramatik Kohout je velmi bystrý pozorovatel a mistr pera. Miloše Zemana, svého někdejšího přítele, i jeho proměnu po spanilé jízdě z Vysočiny na Pražský hrad vystihuje velmi přesně a trefně.

Kupříkladu v této pasáži: „Tvá válka s názorovými odpůrci, jež nezná mezí, když upíráš inteligenci, schopnosti, slušnost i čest lidem v důležitých státních funkcích, které jako prezident České republiky vydáváš za pitomce či škůdce k radosti všech, kdo se ji snaží oslabit a snad si ji i podvolit jako za mého života Němci a Sověti.“

Našli, milí rádcové?

Zemanův volič Kohout si všímá i útoků na média: „Vše prokládáš neurvalými urážkami celé české žurnalistiky, k níž se jako fejetonista počítám i já, a podporou bezuzdných útoků na Českou televizi z úst Tvého hýčkaného moderátora s talentem pouťového prodejce čehokoli. V takových okamžicích se za Tebe i stydím. Přitom je mi strašně líto a vůbec nechápu, proč Tvůj dříve skvělý intelekt není schopen vyvléknout se z pout, která Ti navlékli podkuřující dvořané, a Tys to přestal vnímat, pročež už dávno vězníš sebe sám.“

Přesný popis Jaromíra Soukupa doplňuje i nekompromisně výstižná charakteristika Zemanových spolupracovníků, dle Kohouta „kvarteta, které Tě už šestý rok střeží před českou realitou“:

Ti čtyři připomínají 1) záhadného kardinála ze Tří mušketýrů, intrikujícího i proti králi, 2) neodvolatelného rybáře bez povolení čili pytláka lovícího na Tvůj talíř velryby z justice, 3) lapače házených vajec, jenž k Tobě nepropouští ani nositele odlišných názorů, a 4) klona fanatického propagandisty tisícileté říše, který už v jejím dvanáctém roce přikázal choti otrávit šest dětí, aby je uchránil před mírem a svobodou.“

Pohádka o Stalinovi

Kohout přesvědčí jako pozorovatel, jako analytik však fatálně selhává. Jeho řešení – Miloši, zbav se zlých rádců a probuď dřímajícího Titána v sobě – je pouze odrazem naivní představy z Kohoutova mládí, že Stalin je spravedlivý, že za všechny hrůzy válečného komunismu mohou jeho podřízení. „Kdyby to báťuška Stalin věděl, hned zjedná nápravu…“

Jakkoliv Hradní rádcové jsou zjevy odpudivé srovnatelně s filmovými předobrazy, Miloš Zeman není roztržitý, leč dobrotivý vladař Půlnočního království. Nadto – žádný král Miroslav v sousední zemi nevládne. Ani v jednom z těchto bodů se nedejme mýlit.

Pomoci ze Zemanovského marasmu může toliko vzdor, nikoliv romantická – či spíše naivní – víra v sebeobrodu hradního pána. Přesto osobní dopis Pavla Kohouta rozhodně stojí za přečtení!