Výhrůžný dopis čínské ambasády směřovaný předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi svojí totalitní dikcí překročil únosné meze. Staví se k České republice jako k čínskému protektorátu a v případě velvyslance Čang Ťien-mina to není poprvé. Už nejde jen o cestu na Tchaj-wan, ale o širší pohled na česko-čínské vztahy.
Čínská ambasáda prožívala velmi traumaticky plánovanou cestu předsedy horní komory na Tchaj-wan. Dá se sice rozumět jejímu lpění na politice jedné Číny, kterou Česká republika respektuje, ale vynucovací tón je nepřijatelný. Odrazem této nevraživosti je atypický dopis adresovaný Hradu. Ambasáda před touto cestou důrazně varovala a vyhrožovala ekonomickými i osobními sankcemi. Dopis postrádá běžné oficiální náležitosti včetně oslovení a nebere si servítky ve slovních formulacích.
České podniky zaplatí
„České podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Tchaj-wanu předsedou Kuberou platit. Návštěva Tchaj-wanu předsedou Kuberou nikomu nepřispěje. Doufáme, že česká strana dodrží politiku jedné Číny a zruší tuto návštěvu a tím zabrání porušování čínsko-českých vztahů,“ uvádí dopis předaný Kuberovi a doprovázený přípisem šéfa zahraničního odboru prezidentské kanceláře Rudolfa Jindráka v podobném duchu.
Čínská ambasáda pravost dopisu nezpochybnila, ačkoli se o to původně pokoušel Jindrák. Kuberu přitom nejednou i on přesvědčoval, jak je tato cesta nevhodná a může zmrazit česko-čínské vztahy. Jak sám přiznal, naposledy dva dny před jeho smrtí na čínské recepci k novému roku. Jediné, co ho dnes zajímalo, je otázka, jak se tato korespondence dostala ven. Aniž by se vyjádřil k obsahu dopisu.
Zvolená forma komunikace čínského velvyslance zavání nepřijatelným diktátem. Namístě je důrazné ohrazení proti jejímu vyznění, nikoli servilní přitakání čínské straně a bagatelizace problému. Není známo, že by tak Hrad učinil. Nic v tomto smyslu nepotvrdil a je to krajně nepravděpodobné.
Z dopisu mrazí
„Z toho dopisu mrazí a je to vlastně vyhrožování. Není možné, aby byla tímhle způsobem narušována suverenita kterékoli země, tím méně České republiky,“ prohlásil nový předseda Senátu Miloš Vystrčil. „Je to blikající výstražné světýlko. Měli bychom si nad to sednout a říct si, jak se k takovým věcem budeme stavět. Už to není jen o tom, jestli někdo má, nebo nemá jet na Tchaj-wan. To je v přístupu jednoho státu k jinému státu a o suverenitě států,“ řekl serveru Novinky.
Vystrčil chce o této věci jednat s dalšími odpovědnými činiteli státu v čele s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem, případně premiérem Andrejem Babišem. Jaký bude výsledek takového jednání a zda vůbec dojde ke shodě, ovšem nelze předjímat.
Nedávno se totiž odehrály poziční šachy, jejichž cílem je posílení zahraniční linie na ose Hrad–Úřad vlády. Dlouholetý diplomat Rudolf Jindrák bude nově radit nejen prezidentu Zemanovi, ale po vzájemné dohodě souběžně i premiéru Babišovi.
Je to zřetelný signál i směrem k ministru Petříčkovi, že dochází k názorové koordinaci mocenského tandemu, což se jistě projeví i ve vztahu k Číně. Petříčkův náměstek už s čínským velvyslancem jednal a vzkázal mu za ministerstvo, že toto není standardní forma diplomatické komunikace. Babiš však nebyl s cestou na Tchaj-wan srozuměn a k výhrůžné formě dopisu se zatím nevyjádřil.
Kauza Huawei
Je přitom nutné vzít v úvahu, že jde už o třetí viditelný lapsus čínské ambasády za poslední rok po nástupu velvyslance Čang Ťien-mina. První skandál vyplul na povrch v souvislosti s kauzou společnosti Huawei, kterou Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) označil v prosinci 2018 za bezpečnostní hrozbu.
Krátce poté před Vánocemi došlo k utajené schůzce mezi premiérem Babišem a čínským velvyslancem na jeho žádost v Sokolovně, centrále ANO v Průhonicích. Čínské velvyslanectví následně vydalo tiskovou zprávu, která postavila českou stranu do role peskovaných provinilců, kteří musí napravit svoje chyby.
„Premiér Babiš zdůraznil, že nedávno vydané varování příslušného českého orgánu týkající se čínských firem Huawei a ZTE nepředstavuje stanovisko vlády ČR,“ uvádí se v prohlášení podepsaném pouze čínskou stranou, která „bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb a doufá, že česká strana přijme účinná opatření, aby zabránila opakování podobných událostí“.
Babiš reagoval po kritice opozice až za několik dní a od potupného prohlášení se distancoval. „Varování NÚKIB bere vláda vážně a odpovědně,“ ujistil. Nicméně dnes už v jeho čele nefiguruje ředitel Dušan Navrátil, který musel nedobrovolně odejít.
Tlak na zástupce Tchaj-wanu
Druhým medializovaným incidentem čínské ambasády byl úspěšný nátlak na tehdejší ministryni průmyslu a obchodu Martu Novákovou. Na její výzvu museli loni v březnu opustit každoroční setkání diplomatů se zástupci resortu představitelé tchajwanské hospodářské a kulturní kanceláře, kteří se jich účastní už devatenáct let.
Přestože u nás nemá Tchaj-wan velvyslanectví, nebrání tento fakt vzájemným hospodářským a diplomatickým kontaktům. Tento skandál, který nakonec přispěl k výměně Novákové, byl o to ostudnější, že Tchaj-wan je po Japonsku a Jižní Koreji třetím nejvýznamnějším asijským investorem v České republice.
Krach čínských investic
Naproti tomu obří čínské investice ve výši 270 miliard korun, avizované po návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga v roce 2016 v Praze, splaskly jako bublina. Zásadní podíl na tom má neslavný konec čínské společnosti CEFC řízené Jaroslavem Tvrdíkem a Zemanovým poradcem Jie Ťien-mingem zatčeným kvůli korupci, jehož osud není znám.
CEFC topící se v dluzích musela předloni převzít čínská státní společnost CITIC, která po auditu zjistila, že z firmy zmizelo 17 miliard korun. Od té doby to u nás jde s čínskými investicemi, které se ani pořádně nerozběhly, jenom z kopce.
V této situaci se pohybuje opakované počínání čínské ambasády daleko za hranou přijatelnosti a zasahuje do suverenity České republiky. Vážnější debata o podobě česko-čínských vztahů je proto namístě. Nyní je jen otázka, kdo bude mít zájem do kyselého jablka kousnout a komu tento nenormální stav z nějakých důvodů vyhovuje.