V pátek 29. září 2017 obdržela novinářka Zoja Svetova dopis od ukrajinského režiséra Olega Sencova vězněného Rusy. Deník FORUM 24 přináší díky skupině Kaputin překlad částí dopisu.
U mne je vše normální. Jedu. Náhle jsem byl vzat z Jakutsku a vezou mě do Jamalo-Něnetského autonomního okresu. A tam je jen jedno místo pro výkon trestu – jsou to legendární Kharpy. Jak tam bylo, a jak je, myslím, že víte lépe než já. Od této „služební“ cesty neočekávám nic dobrého. Navíc, když jsem prošel centrem Irkutsku a Omsku, mám ponětí o tom, jak to bývá špatné, a nejen z vyprávění. Fyzicky se mne, samozřejmě, nikdo nedotkne, ale dobře víte, že tento systém může zvráceně trestat a posmívat se, aniž by se uchýlil k brutální síle. Dobře, všechno bude v pořádku!
Dlouho jsem nepsal, protože nějak vůbec nebyla nálada. A ne proto, že mám nějakou depresi nebo upadám na duchu – tímto netrpím, ani nepochybujte! Já prostě vůbec nejsem společenská osoba a jsou chvíle, kdy minimalizuji tuto vnější komunikaci. Mimochodem, k tomu přispěli jakutští vyšetřovatelé, dali mi dvě pohlednice: jednu na Nový rok a druhou k mým narozeninám. Ale před odchodem mi vrátili do krabice nejen staré dopisy, které uchovávali u sebe celý rok a půl, ale také kolem stovky nových dopisů, které shromáždili během roku a teprve teď se rozhodli mi je vrátit. Teď jedu a čtu. Dali mi také tucet knih, které mi byly zaslány, ale nepředali mi je. …
… Mimochodem, o dobrých skutcích, které ne vždy vedou k dobrým výsledkům. Klimkin (ministr zahraničních věcí Ukrajiny ) se mě v červenci pokoušel oslovit k mým narozeninám a Pussy Riot s Alechinovou přijely do Jakutsku, aby mě podpořily. To je skvělé! Ale místo toho, aby mi povolili zavolat, odvlekli mě na samotku (už počtvrté nebo popáté) a potom rozhodli, že mě přemístí na přísnější místo – Kharpy. Rozhodnutí bylo podepsáno koncem července. To neznamená, že není třeba nic dělat. Vy, tam na svobodě, můžete dělat vše, co si myslíte, že je nutné na podporu mne nebo jiných politických vězňů, ale vězte, že místní úředníci činní v trestním řízení mají svou vlastní logiku v hlavách a často tak reagují. Koneckonců, přece mě neodvezou odbýt si trest na severní pól?
Tedy všechno je se mnou v pořádku a doufám, že tuto cestu projdu (nesrozumitelné – ZS) a dojdu k koncovému bodu se zbytky svého zdraví. Doufám, že kvůli tomu nebudete propadat hysterii, protože nejsem sám, je nás hodně, a já nemám nejhorší podmínky. A tak dělám to, co vždycky dělám: čtu, již také v angličtině, opravuji a doplňuji již napsané scénáře, tahle práce se dá dělat dělat téměř věčně, ale myslím, že ještě na pár scénářů mně to stačí, trochu posiluji a dělám spoustu jiných drobných věcí.
Sledoval jsem, samozřejmě co nejvíce, události na Ukrajině a v Rusku. No, nemůžu říci nic dobrého – asi je odsud špatně vidět. Ukrajina těžko, ale stále se nějak poškrabává správným směrem, Rusko je úplně zakotveno ve slepé uličce a nikdo neví, co dělat dál. Pořád nepochybuji o úspěchu, o vítězství, ani o tom, že všechno bude dobré, a dokonce i hodně dobré!
Tímto se loučím, váš Oleg Sencov. Ťumeň, 17. 09. 17
