Vážení spoluobčané,

jak víte, můj první prezidentský mandát se chýlí ke konci a já mám dvě možnosti.

Buď budu opět zvolen prezidentem České republiky, nebo odejdu do ústraní na milovanou Vysočinu a budu zde číst své oblíbené knihy.

Ponechám-li nyní stranou první verzi, tedy moje opětovné zvolení na Pražský hrad, zbývá mně, vyřazovací metodou, odcházení do politického důchodu.

V tomto klidném úseku života v ústraní všeobjímajících stromů budu mít jistě i mnoho času na jistou rekapitulaci.

Myslím, že každý z nás máme období, kdy se pokoušíme podívat sami sobě do očí. Má to však jeden háček. Při podrobném zkoumání sama sebe můžeme totiž nacházet temné stránky naší minulosti a ani u mě tomu není jinak.

Problém však je, že ne každý byl předseda vlády nebo prezident republiky tak jako já či moji předchůdci, a proto jsou naše negativní činy fatálnější a naše černé vzpomínky ještě temnější. Navíc nás historie stejně dožene a nemilosrdně rozkryje naše skutky.

Možná Vás mnohé  překvapím, ale i já jsem člověk s obyčejným ranečkem svědomí, který má potřebu jeho tíze ulevit.

Dovolte mi parafrázovat staré anglické přísloví o tom, že jednotkou svědomí je jeden stud, a když takových studů máte více, začnete se prostě stydět.

Nu, a světe div se, ani u mě tomu není jinak. Možná tušíte, že se mně s mými hříchy nedožívá snadno, a jediné, co mě napadá, kterak se před Vámi všemi ospravedlnit, je pokorná a hluboce lidská OMLUVA.

Dovolte mi tedy OMLUVIT se Vám všem vážení spoluobčané, alespoň za mé nejzávažnější činy, kterých jsem se na Vás všech dopustil

a které jsem shrnul do symbolického desatera:

OMLOUVÁM SE, že jsem sešel z cesty, na kterou jsme se vydali po roce 1989 a zradil tak ideály, které nám všem byly drahé.

OMLOUVÁM SE, že jsem zneužil dobré víry spoluobčanů a spojil se politicky s Václavem Klausem, o kterém jsem říkal, že je můj úhlavní politický nepřítel, přitom opak byl pravdou. Tím jsem získal post předsedy vlády a spolu s Václavem Klausem nasměroval naši zemi k těžkým dobám.

OMLOUVÁM SE za všechny kauzy, které jsem jako premiér i prezident způsobil a dopustil tak, aby se mafiánské prostředí v naší republice ještě více rozmohlo.

OMLOUVÁM SE, že jsem se obklopoval lidmi s temnou minulostí, kteří pro vlastní prospěch opět orientují naší republiku na rizikový východ.

OMLOUVÁM SE, že jsem působil na naši společnost destruktivně, svými výroky a intrikami rozeštvával jednotlivé skupiny obyvatelstva a vyvolával tak politickou nejistotu.

OMLOUVÁM SE všem, které jsem záměrně urazil a ponížil. Především nezpochybnitelným hrdinům či váženým autoritám české historie i přítomnosti.

OMLOUVÁM SE, že jsem naopak dával příkladem ty, kteří aktivně spolupracovali s komunistickým režimem či kriminální živly, ač jsem dobře věděl o jejich vině.

OMLOUVÁM SE, že jsem podlézal novodobým totalitním režimům a všechny vás tak vystavil bezpečnostním rizikům a ponížení v očích demokraticky smýšlejících zemí.

OMLOUVÁM SE za všechny svoje slovní arogance, vulgarity a gesta, kterými jsem znevážil funkci prezidenta a předsedy vlády ČR.

OMLOUVÁM SE se budoucím generacím za to, že jsem ohrozil jejich nadějné osudy a nedotknutelné svobody.

Je toho ještě mnoho, za co bych se Vám všem, deseti milionům slušných českých občanů, mohl OMLUVIT, ale jak říká můj politický vzor Winston Churchill: „Nehovořme o našich chybách, ony hovoří za nás!“

Vážení spoluobčané, dovolte mi tedy závěrem požádat Vás, abyste se pokusili moje politické činy (přimlouvám se i za Václava Klause) hodnotit shovívavě, protože východní mocenský tlak na nás byl enormní a touha po moci silnější než naše dobré úmysly.

Z celého srdce si přeji, abyste jeden k druhému pociťovali úctu a aby se do českého prostředí vrátila důvěra a jednota, ať už jste z malých vesnických hospůdek, moravských sklípků či městských kaváren. Vždyť jsem vždy mezi vás všechny patřil a všude mi s vámi bylo dobře. Vlastně jsem byl vnitřně přesvědčen, že k sobě máme všichni daleko blíže, než jsem říkal.

Přeji vám, drazí spoluobčané, abyste byli opět hrdou a sebevědomou součástí světa, kde jsme byli dříve vítáni s veškerou vážností a kde je osobní svoboda jedince nadřazena všemu ostatnímu!

Nebyl bych to snad ani já, abych nakonec nepoužil některý moudrý citát, a proto mi dovolte zmínit svého oblíbeného Stefana Zweiga:

„Svoboda není možná bez autority, jinak by se proměnila v chaos. Avšak autority není možno bez svobody, jinak by se proměnila v tyranii.“

Vzpomínejte na mě pokud možno v dobrém a přijměte prosím tímto moji hlubokou, historickou OMLUVU.

Váš

Miloš Zeman

(Daniel Pešta, z cyklu “Záznamy noční hlavy”, 28. 6. 2017)