Komunistický poslanec Stanislav Grospič ukázal, jak soudruzi nahlížejí na okupaci z 21. srpna 1968. Tanky prý do Československa zabloudily. Nikdo kvůli Rusům nezemřel. A pokud někdo přišel o život, bylo to u dopravních nehod. Tak to samozřejmě není. Stanislav Grospič lže. Rusové v Československu vraždili. Podle oficiálních zdrojů zabili 137 lidí a stovky dalších zranili.

Nezabíjeli jen v Praze, lidé umírali například v Liberci, kde okupanti najeli tankem do budovy. Řada lidí skutečně zahynula při dopravních nehodách. A to kvůli tomu, že si Rusové na silnicích počínali mimořádně bezohledně. Civilní auta narážela v noci do jejich zezadu neosvětlených kolon. Sovětským vojenským autům selhávaly brzdy, rychle jedoucí náklaďáky tu a tam srazily chodce nebo motocyklistu, tank při couvání najel na osobní auto, atd.

Například 14. října 1968 se po silnici u Litomyšle řítil sovětský náklaďák. Z nepochopitelného důvodu dostal smyk, postavil se napříč silnicí, načež do něj narazil protijedoucí vůz rodiny Chlupových. Jejich auto vojenský náklaďák srazil do příkopu, a ještě se na ně převrátil. Zemřeli oba rodiče, jejich tři děti byly vážně zraněné. Šestiletý Mirek zemřel po několika dnech v nemocnici.

12. října se vysokou rychlostí hnal Pohořelicemi sovětský nákladní vůz. Řidič nezvládl řízení a srazil Leopolda Verwaltera. Bez zájmu z místa ujel. Sražený zemřel. 25. listopadu 1968 večer předjížděl jeden sovětský náklaďák další sovětský vojenský vůz. Přitom srazil protijedoucího motocyklistu Filipa Mušce. Namístě zemřel. Nákladní vozy ani nezastavily a jely dál.

21. srpna 1968 vezl Viliam Debnár domů svého pětiletého syna. „V Jedovnické ulici v městské části Brno-Líšeň se jej pokusil zastavit hlídkující sovětský voják. Protože podle jeho mínění řidič nezareagoval dostatečně rychle, zahájil na vůz střelbu, zasáhl Debnára do zad a namístě jej usmrtil. Malý chlapec musel ve voze s mrtvým otcem zůstat ještě déle než hodinu, než se mu podařilo utéct,“ uvádí databáze ÚSTR.

V noci z 11. na 12. září sebrali Rusové v severočeské obci Velemín Ondreje Oprendeka. Odtáhli ho za vesnici, zbili, několikrát postřelili a nechali ho tam. Do nemocnice se dostal po dvou dnech. „Nejenže ho tam nechali devětkrát postřeleného ležet, ale ještě ho do druhého dne střežili, aby mu lidé nemohli pomoct. Na kolemjdoucí a obyvatele, co na to koukali z oken, mířili samopaly,“ popsal pro deník FORUM 24 Jiří Skalický, jeden z místních obyvatel a vzdálený příbuzný zavražděného.

Těch příběhů je 137. Jeden děsivější než druhý.

Text vznikl s pomocí databáze ÚSTR.