Nejdéle žijící obratlovci na světě podle vědců možná ukrývají recept k prodloužení lidského života. Řeč je o žraloku grónském, který se pravděpodobně dožívá až 400 let. Experti nyní zmapovali genom tohoto živočicha s nadějí, že zjistí, co přesně způsobuje jeho dlouhověkost.

Žralok grónský žije především v hlubokých, studených vodách severního Atlantiku a Severního ledového oceánu. Jedná se o jediný druh, který dokáže přežívat v mrazivých teplotách po celý rok. Vědci si již dlouho myslí, že tento druh žraloka má díky svému metabolismu neobvykle dlouhou délku života. V roce 2016 již tyto údaje konkretizovali a určili, že se jedná o nejdéle žijícího obratlovce, který se pravděpodobně dožívá kolem 400 let.

Mezinárodní tým vědců nyní poprvé zmapoval genom žraloka grónského, když sekvenoval zhruba 92 procent jeho DNA a poskytl vhled do vnitřního fungování tohoto tvora. „Jen díky sestavení genomu můžeme skutečně pochopit, které mutace se u žraloka grónského nashromáždily a které vedly k této obrovské dlouhověkosti. Tento genom je jakýmsi nástrojem, který nám a samozřejmě také dalším výzkumníkům umožňuje nahlédnout do těchto molekulárních mechanismů dlouhověkosti,“ řekl pro CNN hlavní autor výzkumu Dr. Steve Hoffman, který se zabývá počítačovou biologií.

Dále čtěte

Zapomeňte na lososa. V novém průvodci najdete ryby, které si můžete dopřát s čistým svědomím

Losos, který se rovněž pro Čechy stává na Vánoce čím dál populárnější náhradou kapra, není podle švédské verze…

Podle autorů studie by právě studium mechanismů dlouhověkosti žraloka grónského mohlo přinést informace o tom, jak potenciálně prodloužit lidský život. Žraločí genom je prý dvakrát větší než lidský, což údajně může být způsobeno schopností opravit svoji DNA. Žralok grónský je podle odborníků výjimečný tím, že 70 procent jeho genomu tvoří skokové geny, které v jeho případě fixují poškozenou DNA a zpomalují proces stárnutí.

„Evoluce nevolí vždy stejnou cestu. Pokud je tedy, řekněme, cílem dosáhnout lepší opravy DNA, lze toho dosáhnout několika mechanismy a tyto mechanismy se liší u krys, velryb a žraloků. Musíme se o všech dozvědět co nejvíce a pak zjistit, které z nich možná přizpůsobíme lidskému použití,“ sdělila profesorka medicíny a biologie na Rochesterské universitě v New Yorku Dr. Vera Gorbunová.