Návštěva amerického ministra zahraničí Michaela Pompea v Praze potvrdila jasné ukotvení Hradu a jeho současné protiváhy senátu, ale i neuchopitelné postoje premiéra Andreje Babiše. Přes veřejné proklamace se projevil jako slabý a nevěrohodný partner, se kterým nelze příliš počítat.
Česká republika se stala první zastávkou na cestě ministra Pompea v Evropě, kde dále navštíví Slovinsko, Rakousko a Polsko. Pokud však u nás hledal jasné a čitelné spojence ve světle měnící se geopolitické situace, našel je pouze v senátu. Proto zde vystoupil s ostrým projevem varujícím před rozšiřujícími se sférami vlivu Ruska a zejména Číny. Od prezidenta Zemana nemohl nic očekávat a premiér Babiš se projevil jako bezpáteřný politik bez vlastního názoru.
Význam transatlantické vazby
Mike Pompeo podtrhl význam transatlantické vazby a členství v NATO vyjádřením, že pokud nás bude chtít někdo ohrožovat, budou Spojené státy na naší straně. „Víme, že si vyberete demokracii,“ zněla jeho slova.
Vitálním zájmem České republiky je posilovat západní spojenectví a zajistit si bezpečnost vůči Moskvě a Pekingu. Je však zjevné, že to u nás takto necítí všichni, a i proto jednání skončila bez podpisu memorand připravených americkou stranou, mimo jiné v otázce využití toxických čínských technologií.
Premiér Babiš si přitom navenek dával hodně záležet na ujišťování, jak je tato návštěva důležitá, i když se ji snažil překlápět hlavně do obchodní roviny. Atmosféra setkání byla podle něj velmi přátelská, vztahy obou zemí jsou skvělé, a zdůraznil dokonce, že jen u nás ministr zůstal dvě noci, zatímco v Polsku ani nespí.
To je ovšem velmi povrchní úhel pohledu. Zatímco u nás mohl Pompeo prakticky ocenit hlavně demokratickou roli senátu a cestu jeho předsedy Miloše Vystrčila na Tchaj-wan, s níž se Babiš neztotožňuje, spojenectví s Polskem je na řádově vyšší úrovni.
Poláci, na rozdíl od České republiky, plní dohodnuté výdaje v rámci NATO a berou ruskou hrozbu vážně. Proto rádi souhlasí s americkým vojenským kontingentem na svém území, což Babiš populisticky a kategoricky vyloučil. Američané se přitom nehodlají vlamovat do zavřených dveří a se současnou vládní garniturou by to byla jen ztráta času.
Mám stejný názor, ale problém to není
Sotva Pompeo odjel, poskytl Babiš rozhovor své Mladé frontě DNES (13. 8. 2020), kde vyložil karty na stůl bez barvotiskových úsměvů na tiskových konferencích. Těžko v něm dohledat konzistentní názor, natož konkrétní potvrzení „skvělých“ vztahů s americkou stranou.
Příležitost prokázat svoje ambivalentní postoje dostal premiér několikrát. Mimo jiné otázkou, zda se skutečně s Pompeem shodli na největší současné hrozbě v podobě Číny a na formulaci, že se „Rusko snaží zničit demokracii a rozbít západní alianci“.
„Všeobecně je povědomost o tom, že za kyberútoky stojí Čína a Rusko. Jestli jsou o tom ale nějaké důkazy, nebo nejsou, nevím,“ mlžil Babiš zjevně pod hradním vlivem. „Nicméně jsem navštívil i centrálu NATO v Estonsku a experti říkají, že Čína chce těmito způsoby získávat informace a Rusko se snaží vše rozvracet. Ale to pro nás není podstatné. Jsme svrchovaná země, chováme se k těmto zemím úplně standardně jako všichni ostatní,“ dodal.
Premiér tak potvrdil svoje předchozí schizofrenní vyjádření na tiskové konferenci. „Já to samozřejmě vnímám a mám na to stejný názor jako naši spojenci, ale nevnímám to jako nějaký zásadní problém,“ reagoval na podobný dotaz.
Zeman se prý chová jako ostatní
Zároveň se v této souvislosti postavil za prezidenta Miloše Zemana. „I proto na Hradě řekl pan prezident, že není žádným agentem ani Číny, ani Ruska, ale chová se stejně jako ostatní,“ zdůraznil.
Navenek tedy český premiér horuje pro upevnění spojeneckých vazeb s USA, ale zároveň zlehčuje strategická nebezpečí plynoucí z chování východních autoritářských režimů. Pokud se ztotožňuje se Zemanovým „bonmotem“, že není agent Ruska a Číny, ale chová se stejně jako ostatní, pak už jen demagogicky lže.
Málokterý evropský politik opakovaně zpochybňuje protiruské sankce a volá po uznání anexe Krymu. Nikdo veřejně neprohlašuje, že bychom se měli v Číně učit, jak stabilizovat společnost. Tato slova zní o to šíleněji ve světle současných událostí v Hongkongu.
Huawei? Bez názoru
Podobným způsobem Babiš reagoval na doporučení Američanů vyřadit čínskou společnost Huawei z budování sítí páté generace 5G z důvodu zvýšeného bezpečnostního rizika. „My tento problém musíme řešit v rámci EU. Co se týče tendrů na 5G, nemáme v tomto směru ještě žádné rozhodnutí. Někteří říkají, že Huawei nevadí, že jsou schopni zabránit tomu, aby tam byl nějaký vliv. Jiní říkají, že nejsou,“ mudroval „šalamounsky“.
Je pozoruhodné, jak se předseda české vlády alibisticky schovává za stanovisko Evropské unie jako zástěrky, když se mu to hodí, a jindy ji ostře kritizuje kvůli údajnému zasahování do vnitřních věcí v rozporu s národními zájmy.
Co se týká využití Huawei a dalších čínských technologií, Babiš už zapomněl, že již v prosinci 2018 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost vydal varování, podle kterého je používání softwaru a hardwaru čínských společností Huawei a ZTE bezpečnostní hrozbou.
Stejně tak se dnes premiér nepřihlásil k tomu, že v květnu podepsal s Pompeem deklaraci, jež má vytvořit mechanismus hledání spolehlivých a důvěryhodných dodavatelů pro sítě 5G. Má je ochránit před narušením i manipulací a zajistit v nich ochranu soukromí a práv občanů. Tím je jasně naznačeno, kam tato deklarace míří, aspoň z americké perspektivy.
Rusy nevyřadíme
Babiš rovněž rozporoval prohlášení ministra Pompea v souvislosti s dostavbou jaderné elektrárny v Dukovanech, že mají stejný názor i na to, že by „partnerství s ruskými a čínskými státními podniky oslabilo českou národní bezpečnost a suverenitu“. To ostatně stvrdil rázný titulek rozhovoru Rusy nevyřadíme, a premiér se přitom znovu účelově schoval za EU.
„Abychom dodrželi pravidla EU, nemůžeme eliminovat nikoho. Takže to jsem mu jasně vysvětlil a myslím, že to pochopil,“ odvětil premiér. Co ve skutečnosti řekl americkému ministrovi zahraničí, už zůstane utajeno.
Je zřetelné, že pokud bereme spojenecké transatlantické vazby vážně, musíme brát vážně i varování před Čínou a Ruskem. Prezident Zeman a jeho okolí jsou čitelným trojským koněm východních zájmů, a i proto se Zeman nedočkal pozvání do Bílého domu ve Washingtonu, na rozdíl od četných pozvání do Moskvy a Pekingu.
Andrej Babiš by nejraději seděl na dvou židlích – prozápadní i protizápadní, ale tím dosáhne jediného: Česká republika bude brána jako slabý a nedůvěryhodný partner bez jasného ukotvení. Co ale čekat od předsedy vlády závislé na podpoře komunistů, kteří stále nenávidějí NATO a americké „imperialisty“ jako v éře SSSR?