Prezidentské volby ukázaly, že i nepříliš mediálně známý a politikou dosud nepolíbený „Antizeman“ může vyhrát volby. Jiří Drahoš je sice prohrál, ale jen poměrně těsně.
Drahoš výrazně vyhrál v tradičních pravicových baštách, což jsou kromě Prahy, jejího nejbližšího okolí a některých dalších částí Středočeského kraje Krkonoše a Podkrkonoší, Jablonecko, větší část Orlických hor a jejich podhůří a menší část jižních Čech.
Zemanův úspěch byl dán nebývalou mobilizací jeho voličů, která vedla až k tomu, že se v případě druhého kola jednalo o volby s třetí nejvyšší procentuální účastí v historii České republiky (po parlamentních volbách v letech 1996 a 1998). V médiích se objevily komentáře, že Drahošovi chybělo zejména ještě přesvědčivější vítězství v pravicových baštách. Můžeme sice jen odhadovat, ale zdá se, že to není tak úplně pravda.
Zeman si logicky získal voliče KSČM a Tomia Okamury (SPD). Vzhledem k tomu, že se od parlamentních voleb v roce 2013 podle odhadů zhruba ze 70 % změnila voličská „základna“ Andreje Babiše a jeho politické strany (a to směrem doleva), pochopitelně neměl problém získat si ani velkou většinu jeho voličů. Podle analýz sice nezískal tak silnou převahu v ČSSD, nicméně lze předpokládat (a statistiky tomu nasvědčují), že levicové voličstvo rozpolcené sociální demokracie volilo Zemana také často.
Kdybychom vyšli z loňských parlamentních voleb a předpokládali bychom, že Zemana volilo pouze 70 % voličů ANO, dostali bychom se tak už zhruba na nějakých 45 % pro Zemana. Navíc ho však podle analýz zveřejněných v médiích (např. statistik na serveru iROZHLAS.cz) volilo i poměrně velké procento voličů lidovců a STAN.
Drahoš tedy zjevně získal zejména voliče, kteří před pěti lety volili Karla Schwarzenberga a kteří by volili i jiné nelevicové kandidáty. Na rozdíl od Schwarzenberga však získal i některé další voliče. Buď ty, kterým „pražská kavárna“ nebyla úplně po chuti, a tak minule ve druhém kole přinejmenším nebyli ochotni hlasovat (což mohli být třeba někteří živnostníci či pravicově smýšlející manuálně pracující zaměstnanci), nebo středolevé voliče, kterým se Zeman znechutil během posledních pěti let.
Tam, kde Drahoš proti Schwarzenbergovi v procentech ztratil, nebo získal jen něco málo navíc, je to na pováženou. Vzhledem k minimálně výše uvedeným dvěma skupinám voličů, které mohl uchopit, jde o šanci pro budoucí nelevicové kandidáty. V Karlovarském kraji Drahoš ztratil 1,7 procentního bodu (p. b.), v Plzeňském kraji 0,6 p. b. a v kraji Ústeckém 0,1 p. b. Ve zmíněném Plzeňském kraji získal 45 % hlasů, přičemž tento kraj dokáže být i pravicový (středopravý).
Zároveň je pravda, že Drahoš příliš neposílil v Libereckém a Jihočeském kraji. Jihočeský kraj však nebývá tak jednoznačně pravicový (či středopravý), takže posílení o 1,6 p. b. není až tak špatné. Obdobně ani posílení v Královéhradeckém kraji o 2 p. b. není špatné a posílení v pravicové (či středopravé) Praze o 2,8 p. b. je rovněž poměrně slušné. Pouze zmíněný Liberecký kraj, kde Drahoš posílil o 0,8 p. b. má mnohem větší potenciál.
Ve zbývajících sedmi krajích Drahoš posílil nejméně o 4 p. b., někde i mnohem více. K zamyšlení jistě stojí poměrně pravicový Středočeský kraj, kde Drahoš posílil o 4 p. b., a Zlínský kraj, kde posílením o 4,2 p. b. také jistě nebyl vyčerpán potenciál, ale tyto dva kraje stojí za zmínku až po zmíněných sedmi krajích, kde Drahoš buď oslabil, nebo posílil evidentně méně, než bylo reálně možné.
Pokud je tedy některými komentátory uváděno, že se měl Drahoš s besedami, plakáty a podobně více soustředit především na své bašty, tedy na Prahu, střední Čechy, Královéhradecký a Liberecký kraj a na jižní Čechy, ze zpětného pohledu generála po bitvě to asi není pravda.
Drahoš se měl více soustředit především na kraj Plzeňský, Karlovarský, Ústecký a Liberecký. Pouze v případě dostatečných kapacit stál dále za pozornost kraj Jihočeský, Královéhradecký a Praha.
Upřímně řečeno, ani to by mu však k vítězství jistě nestačilo. V prvních čtyřech uvedených krajích by totiž musel posílit oproti skutečnosti v těchto volbách (tedy nikoli oproti Schwarzenbergovi v roce 2013) hrubým odhadem asi o 7 p. b., což není moc reálné. Nebo by musel alespoň pro těsné vítězství posílit ve všech sedmi uvedených krajích zhruba o 3 p. b.
Je to tedy memento pro nelevicové kandidáty, kteří mají ambici oslovit širší voličstvo než „pražskou kavárnu“ a její sympatizanty.
