Na Tchaj-wan nejedu řešit česko-tchajwanské zahraniční vztahy, to přenechávám ministerstvu zahraničí, říká senátor Jiří Drahoš v rozhovoru pro deník FORUM 24. Mnohaleté kontakty z akademického prostředí chce využít při cestě s vědeckou misí. Nemá v úmyslu nikomu ustupovat. Zároveň připouští, že pročínské postoje Miloše Zemana vytvářejí nátlak i na českou zahraniční politiku, jemuž, jak zdůrazňuje, se nesmíme poddávat. Za poučení označuje doby minulé a současně upozorňuje na rostoucí vliv komunistů.
Pane senátore, kdy jste začal připravovat cestu na Tchaj-wan?
Cestu na Tchaj-wan připravuji od podzimu loňského roku. Ale spolupráci s Tchaj-wanem mám už přibližně třicet let. Začátkem devadesátých let jsem s ním navázal kontakty, pak jsem tam byl v polovině devadesátých let a jejich koncem ještě podruhé. Spolupráci mám s tchajwanským akademickým světem (Jiří Drahoš byl dlouholetým předsedou Akademie věd ČR – pozn. red.) a také máme jako Společnost českého chemického inženýrství na Tchaj-wanu partnerskou organizaci. Takže moje spolupráce se táhne poměrně dlouhou dobu.
Jak zesnulý předseda Senátu Jaroslav Kubera, tak jeho nástupce Miloš Vystrčil (oba ODS) kvůli cestě čelili určitým výhrůžkám z čínské strany. Vy jste se s ničím podobným doposud nesetkal?
Ani s nějakou reakcí příliš nepočítám. Česká republika dlouhodobě spolupracuje s Tchaj-wanem ve vědecké oblasti. Na Tchaj-wanu jsem byl dvakrát, a poté jsem jel do Číny, a neměl jsem s tím žádný problém.
Vaše pozice se ale nyní poněkud změnila, byl jste zvolen do Senátu a poletíte na Tchaj-wan jako ústavní činitel.
Rozumím, jsem politik, to se ode mě nedá odpárat. Na druhou stranu tam nejedu řešit česko-tchajwanské zahraniční vztahy, to přenechávám ministerstvu zahraničí. Jedu tam jako senátor a předseda vzdělávacího a vědeckého výboru a povezu tam s sebou odbornou delegaci. Takže vůbec nepřemýšlím nad tím, že by to někomu mohlo vadit, ale třeba se mýlím. Neřeším to.
Věděl o vaší cestě pan Vystrčil předem? Diskutovali jste to i v souvislosti s jeho cestou?
Nediskutovali. Seznámil jsem ho s tím, že na Tchaj-wan pojedu. Můj termín ncesty, na rozdíl od pana předsedy, který si mohl něco zvolit, je pevně dán. Tchajwanské technologické dny proběhnou od 27. do 29. října, a navíc tam mám převzít čestnou profesuru na druhé nejprestižnější univerzitě jako určité ocenění spolupráce. Takže jsem ho pouze informoval o své cestě, ale celé se to posunulo kvůli koronavirové krizi, a jelikož mezitím začal řešit pan předseda Vystrčil vlastní cestu, tak jako slušně vychovaný člověk jsem dal přednost jeho tiskové konferenci, a řekl jsem si, že to oznámím hned poté.
Jak vlastně hodnotíte vývoj česko-čínských vztahů? Stupňuje Čína vměšování do českých zahraničních záležitostí?
Jak to sleduji, byť nejsem zahraniční komentátor nebo politolog, tak si myslím, že ano. Rétorika Číny v poslední době přiostřuje. Nepovažuji za možné, aby tu čínský velvyslanec zasahoval do vnitřních záležitostí České republiky takto flagrantním způsobem.
Oporu navíc nachází na Hradě. Myslíte, že to může představovat reálné ohrožení pro směřování české zahraniční politiky?
Nikterak se nedivím ani tomu, že podporu na Hradě má. Pan prezident je jednoznačně pročínský. A samozřejmě je to nátlak na směřování české zahraniční politiky. Jsem rád, že tomu pan ministr Petříček (Tomáš Petříček, ministr zahraničí za ČSSD – pozn. red.) úspěšně vzdoruje. Česká republika je ve srovnání s Čínou malá země, ale jsme samostatný nezávislý stát, a když se začneme před někým hrbit, tak to nikdy nedopadá dobře. Koneckonců máme zkušenost z dob minulých, kdy jsme tu měli jiného Velkého bratra.
V souvislosti s cestou předsedy Senátu na Tchaj-wan se mluví o tom, že to může mít určité následky zejména pro české exportéry. Pokud jde o váš odhad, považujete to za nevyhnutelné?
Neodvážím se předvídat. Víme, že jak Hospodářská komora, tak Svaz průmyslu a obchodu se k tomu nestaví nějak kladně. Mají obavy, že někteří jejich členové, kteří dělají byznys s Čínou, tím mohou být postiženi. Tohle já neřeším, znovu opakuji, že jedu na Tchaj-wan s vědeckou misí, nehodlám tam nikterak řešit zahraniční politiku, to je věc vlády. Jestli nechtějí zmiňované instituce vyslat oficiální delegaci, já jim to vymlouvat nebudu. Ale předpokládám, že se najde dost firem, pro které je Tchaj-wan klíčový a s panem předsedou Vystrčilem pojedou.
Během koronavirové krize se ČR potýkala s nedostatkem ochranných pomůcek. Následně se začalo ve velkém nakupovat hlavně od Číny, která nám poté vyčetla i poděkování za tchajwanský dar. Zástupci opozice následně zdůrazňovali, že musíme usilovat o větší soběstačnost. Váš názor?
I já jsem Tchaj-wanu v krátkém videu poděkoval, sluší se poděkovat. Koronavirová krize ukázala, že nemůžeme být závislí na dodávkách z jedné země, která není demokratická a může se třeba rozhodnout, že nás potrestá tím, že nám to dodá za určitých podmínek. Takže myslím, že se jasně projevilo, že bychom v tomto směru měli být co nejvíce soběstační, anebo se orientovat na naše spojence.
Zmiňoval jste pana ministra Petříčka, o jehož odvolání se spekulovalo v souvislosti s požadavky komunistů, kteří si nyní mohou klást podmínky výměnou za podporu navýšení deficitu státního rozpočtu. Jak silný je podle vás vliv KSČM?
Vláda bez komunistů nemá takovou podporu, aby prohlasovala v Parlamentu z jejich pohledu důležité věci. Mně samozřejmě velmi vadí, že se vláda opírá o podporu strany, kterou ještě pamatuji pod názvem KSČ z dob nedávno minulých. A také mi vadí, že komunisté, kteří jsou v současnosti podle průzkumů někde na pětiprocentní hranici volitelnosti do Sněmovny, zažívají období, kdy si mohou diktovat zdaleka nejvíce za těch třicet let po sametové revoluci. A to i proto, že vláda, která se musí opírat o takovouto stranu, dělá z mého pohledu velmi špatnou politiku.
Jak se vám třicet let po listopadu četly nedávné výroky předsedy komunistů Vojtěcha Filipa, který v rozhovoru pro ruský armádní deník Krasnaja zvezda mimo jiné pochválil ruskou vládu za to, že nenutí místní úřady, aby svolily k budování pomníků československým legionářům, kteří padli v boji s bolševiky?
Byl jsem naprosto rozhořčen, co si může dovolit, byť je to předseda KSČM. Je to skutečně nehorázné.
Nabízí se tedy otázka, jak se vlastně liší dnešní komunisté od dřívější KSČ?
Nutno říct, že jsou mezi nimi lidé, kteří se snaží distancovat od názoru, že byla Milada Horáková popravena po právu, protože se přiznala, ale mám čím dál tím větší pocit, že tam začalo převládat to stalinistické jádro. A předseda Filip se zoufale snaží z toho vnitrostranického pohledu vyhovět i tomuto křídlu.
Jak to pozorujete, daří se ČR podle vás stále ještě udržet prozápadní směřování? Nemohou všechny tyto dílčí malé kroky vést k definitivní změně kurzu?
Musím říct, že se nám vazbu na naše euroatlantické a další spojence daří udržet. Ale víte, že je pan prezident pročínský, je jedna věc, ale pokud jsem sledoval, tak zásadně nezpochybňuje naši vazbu na NATO nebo členství v EU. Takže to, že má nějaká strana v programu vystoupení z Evropské unie, bych zase nepřeceňoval. V současnou chvíli bych řekl, že je česká zahraniční politika jednoznačně směřována na tyto dvě organizace.
