Před volbami, ať už jsou evropské, komunální, krajské, senátní, parlamentní či prezidentské, bývají politici a další kandidující osobnosti k vidění při nejrůznějších činnostech, které k jejich běžné práci rozhodně nepatří. Každý příčetný občan ale ví, že je to svým způsobem více či méně divadlo hrané podle určitých nepsaných pravidel. Představení, které má upozornit – o tom to přece je – na hlavní hvězdu příběhu. Že je to zkrátka kampaň. Proto se to volební kampaň také jmenuje.

Už delší dobu také „frčí“ takzvané kontaktní kampaně. Bezesporu je totiž zajímavější, zábavnější a bezprostřednější, když vám Kalousek v hospodě donese pivo nebo když jde prezidentský kandidát Horáček s lidmi opékat špekáčky, než když papaláš ční na tribuně a kdesi dole se lidu přiděluje mikrofon, aby pokládal otázky. Samozřejmě jen ty správné, které papalášovu uchu lahodí. Nová móda, kdy se uchazeči o Hrad či o politické posty scházejí s potenciálními voliči v roli číšníků nebo prodavačů kdečeho, od housek po zmrzlinu, se zkrátka ujala. Lidi to baví a mnohem snáze se tak zbaví ostychu, ptají se, chválí, kritizují i nadávají. A nikdo jim taky nemůže sebrat mikrofon.

Oblíbeným dějištěm kampaní jsou rovněž festivaly a všemožné lidové veselice. Ale i tady jde o to, jakou míru věrohodnosti politik nebo jeho PR lidu naservírují. O prezidentském kandidátovi profesoru Drahošovi je například známo, že již dlouhá léta zpívá ve sboru. Jeho přítomnost na folklorním festivalu tak bude působit přirozeně, stejně jako když se na jakékoli hudební akci objeví textař Horáček nebo Karel Schwarzenberg na festivalu Trutnoff, jehož patronem se v době, kdy účastníky za komunistů rozehnali esenbáci a estébáci, stal Václav Havel.

A opět – i přes tohle všechno všichni víme, že i toto je kampaň, že je to součástí onoho oboustranně dohodnutého představení. Jde jen o míru vkusu a o to, nakolik nám politik – byť s oním větším či menším pozlátkem kampaně – sděluje něco o sobě, něco o svých skutečných zálibách a zájmech.

Ovšem takový Babiš si s žádnou věrohodností hlavu neláme. Ani nemusí. Vždyť cílí na občany toho typu, kteří mu „sežerou“ všechno a budou mu aplaudovat za cokoli. Vecpe se tedy všude – od historických kostýmových akcí (ze kterých ho občas někdo vyhodí jako nedávno divadelníci z Dobřichovic) přes rockové festivaly (jako je Colours of Ostrava, kde mu jakýsi posilněný občan chtěl namlátit) až po libereckou Benátskou – a ještě se drze snaží budit dojem, že má s organizací či organizátory něco společného. Na hranici – či spíš daleko za hranicí – vkusu, je pak počínání zachycené na známé fotografii vtipálky jadrně nazvané „Zátiší s hajzlem“, kde Babiš na open air festivalu u pisoáru málem ukázal pindíka. Ale i to je přesně tím, co voličstvu Agrofertu lahodí. Mámo, von je lidovej!

Na podobnou voličskou skupinu cílí samozřejmě i Miloš Zeman. Proto se nedůstojně válí v gumovém člunu, z něhož je jako vorvaň vykládán siláky z ochranky, a ve vytahaných plavkách se cestou k rybníku nechutně předvádí polonahý.

Na facebooku Jiřího Drahoše samozřejmě nic tak otřesného nevidíme a myslím, že takový výjev si nikdo ani při sebevětším vypětí fantazie nedokáže představit. Zato se tam před několika dny objevil klasický „kampaňový“ status o tom, jak si pan profesor při návštěvě Českého Krumlova vyzkoušel práci pomocného kuchaře. Fotografii, na níž krájí cibuli, opatřil tímto textem:

V českokrumlovské restauraci Depo mě pozvali do profesionální kuchyně. Jen jsem si potvrdil, jak velkou úctu chovám k šikovným lidem, kteří umějí vzít za svoji práci a udělat rukama něco dobrého, v případě kuchařů doslova.

A na poznámku, že ten nůž drží nešikovně, zareagoval přiznáním, že u nich doma obvykle vaří žena. 

I takto pohodový a zcela nekontroverzní status vzbudil samozřejmě hromadu nevole, kritiky a pokřiku „hejtrů“. Co na tom ale bylo nejzábavnější? Fakt, že za hanebně pokryteckou pózu to označovali hlavně příznivci Miloše Zemana. Tak jistě, profesor Drahoš si ohavně pokrytecky hraje, že pomáhá šéfkuchaři vařit, zatímco fotky Zemana na běžkách jsou prostě neformální momentky z aktivního sportovního života pana prezidenta.

Show must go on a vzhůru do kampaně. Ostrá fáze nás teprve čeká.