Mirek Topolánek se rozhodl kandidovat na prezidenta, protože se nemohl dívat na spojenectví Miloše Zemana a Andreje Babiše. Krátce poté na něj ostře zaútočil jindy uměřený Jiří Drahoš, který jeho kandidaturu označil za špatný vtip. Současně Drahoš považuje hnutí ANO za systémovou stranu a z Babiše obavy nemá. Proč ten dvojí metr?

V boji o Hrad se vyjasnilo. Zatímco se do poslední chvíle spekulovalo, zda nepodá přihlášku Tomio Okamura, kartami prezidentských voleb nakonec zamíchal blesk z čistého nebe, bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek.

Smír Hradu s Okamurou

Okamura po návštěvě Hradu oznámil, že o post prezidenta usilovat nebude, což Miloš Zeman jistě uvítal. Dokud tato možnost byla ve hře, dával jasně najevo svou nelibost. „Do jisté míry máme společné voliče, takže mně odebere zhruba deset procent hlasů, aniž by sám se stal prezidentem, takže je to takzvaná lose lose strategy, kde prohrají obě strany,“ prohlašoval Zeman a Okamura jeho přání vyslyšel. Zatím vědí jen oni, za jakou cenu radikální populista svůj ústup vyhandloval, a jistě bude vysoká.

[ctete]164164[/ctete]

S Topolánkem coby jediným silným politickým protikandidátem však Zeman nepočítal. Při prvních spekulacích o jeho zájmu, které se objevily v průběhu minulého týdne, reagoval posměšně: „Jezdi do toho Jižního Sudánu projednávat energetický projekty, ale dávej pozor, aby tě tam nesežrali, a hlavně do politiky už se nepleť.“

Topolánek ho nevyslyšel. „Bylo to emocionální rozhodnutí s tím, jak se situace vyvíjí po volbách, jakým způsobem se vyvíjí přátelství mezi Hradním a Čapím lidem pevné a stvrzené i nestandardními kroky,“ uvedl a později upřesnil, že posledním impulsem byla společná tisková konference Babiše a Zemana, na které dal současný prezident najevo, že by nechal vládnout menšinový kabinet bez důvěry klidně čtyři roky.

Expremiér přitom oznámil, že nebude kandidovat za nějaký subjekt nebo s podporou nějakého subjektu a podpisy pro prezidentskou nominaci našel mezi členy pěti senátorských klubů.

Špatný vtip?

Že se proti Topolánkově záměru ostře vymezí Miloš Zeman, Andrej Babiš a jeho firemní média, se dalo očekávat, a jistě už nabíjejí další munici. Šéf hnutí ANO už zasmečoval: „To si vyžaduje obrovskou dávku arogance a sebestřednosti. ODS konečně našla svého kandidáta, který symbolizuje její korupční historii.“

Oligarcha přitom dlouhodobě těžil z klientelistických vazeb na Zemanovu a Grossovu vládu, a za pravicových vlád se naopak obával ztráty svého ekonomického vlivu. I to byl jeden z neformálních důvodů, proč vstoupil do politiky. Jeho hysterická reakce jistě následovala i proto, že Topolánek o Babišovi leccos ví.

O to více překvapilo vyjádření jindy uhlazeného bývalého předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše, který v podstatě použil podobný slovník.

„Takže Mirek Topolánek chce kandidovat na prezidenta. Podle svých slov nás chce zachránit před Zemanem. Přitom představuje přesně to samé co současný prezident. Hrubost, vulgarita a nedostatek respektu k názorovým odpůrcům, to tyto dva matadory české politiky spojuje. A jeho nejbližší spolupracovník Marek Dalík zítra nastupuje do vězení. Ta kandidatura je pro mě zkrátka špatný vtip,“ napsal Drahoš na svém facebookovém profilu.

Zahájení horké kampaně

Tento nekompromisní výpad, i když s podobnými musí expremiér i přes časový posun počítat, je o to nezvyklejší, že profesor Drahoš do této doby silnými slovy šetřil. Je ostatně otázkou, jestli tento status vůbec psal on sám nebo jeho marketingový specialista.

Ještě před několika dny se totiž Drahoš o Topolánkovi vyjadřoval o poznání smířlivěji. „Pokud by se rozhodl pro kandidaturu, tak bych ho respektoval stejně jako jiné kandidáty. Když byl premiér, tak jsme se na většině věcí domluvili jako chlapi z Moravy.“ Tak jaká je jeho pravá tvář?

Tato nápadná proměna signalizuje zahájení horké fáze prezidentské kampaně. V této souvislosti však stojí za pozornost, že Jiří Drahoš podobný slovní arzenál dosud neuplatňoval proti Andreji Babišovi coby současnému klíčovému hybateli politické scény. Jeho mocenský pakt s Milošem Zemanem přitom mnozí oponenti považují za nebezpečný a budou hledat takového kandidáta, který bude schopen jeho silokřivky narušit.

ANO není nesystémová strana

Bude toho schopen Jiří Drahoš? V posledním rozhovoru pro portál Aktuálně (3. 11. 2017) uvedl, že Andreje Babiše nevnímá jako potenciální hrozbu pro demokracii v naší zemi: „Osobně nemám z Andreje Babiše žádnou obavu. Nesouhlasím s tím, že by ANO bylo nějaká nesystémová strana, Andrej Babiš a jeho hnutí jsou už čtyři roky součástí systému, takže klišé o tom, že vyhrává antisystémová strana, není pravdivé.“

Problém naopak vidí u „takzvaných tradičních stran“ a od bezprecedentního propojení politické, ekonomické a mediální moci v rukou jednoho oligarchy dává ruce pryč. „Kdybych cítil tyto problémy, ozval bych se. Ale není rolí prezidenta, a už vůbec ne hlavní, aby hlídal střety zájmů. Od toho máme orgány, které by to měly kontrolovat.“

[ctete]163516[/ctete]

K tomu lze jen poznamenat, že samotný Babiš se považuje za bojovníka proti „systému“, vymezuje se proti „tradičním“ politikům, organizuje proti nim cílené kampaně prostřednictvím svých médií a i v důsledku toho se dnes zatím ocitá v izolaci. Jeho hnutí není systémové z vlastní podstaty, protože je zcela závislé na libovůli jednoho vůdce, který ovládá vše, i jeho holou existenci.

Něco může naznačovat dubnový rozhovor Jiřího Drahoše pro Mladou frontu DNES, kde se vyjadřoval k osobě předsedy hnutí ANO. Přiznal, že Andreje Babiše poměrně dlouho zná z pozice předsedy České společnosti chemického inženýrství, která v Praze každé dva roky organizuje mezinárodní kongres. „Řada českých firem ho podporuje a mezi ně patří i firmy z koncernu Agrofert. Oceňuji, že firmy tento kongres podporují, ale to nemá s Akademií věd ani s politikou nic společného,“ říká Drahoš.

Zbytečné hloubení příkopů

Skutečně?  Do voleb ještě nějaký čas zbývá a postoje některých dosud nekonfliktních kandidátů se mohou profilovat jednoznačněji.

Topolánek dnes razantně vyplňuje „díru na trhu“. Mezi dosavadními kandidáty na prezidenta jsou sice úctyhodné osobnosti schopné důstojněji vykonávat úřad hlavy státu než Miloš Zeman, a profesor Drahoš mezi ně jistě patří. Nevarují ale veřejnost dostatečně hlasitě před možnými riziky budoucího vývoje, skrytými pod příkrovem většiny stále více „normalizovaných“ masových médií.

Proto byl Drahošův výpad proti Topolánkovi zbytečný. Ti, kdo si skutečně uvědomují hlavní rizika následujícího období, by neměli střílet jedovaté šípy mezi sebou. Měli by myslet i na druhé kolo voleb, kde by měli v ideálním případě spojit síly. Jinak bude mít mocenský blok Zeman-Babiš až příliš jednoduchou práci.