Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Je zcela pochopitelné a samozřejmé, že hlava státu má a musí mít špičkovou lékařskou péči. Proti tomu nikdo soudný nic namítat nemůže. Je ale nutno mávat veřejnosti před očima zprávami, že Miloš Zeman má v Lánech k dispozici celý tým vyškolených sester, které se u něj střídají dnem i nocí? To všechno, jak zjistily Seznam Zprávy, hrazeno z běžného zdravotního pojištění, jaké máme my všichni. V řadových občanech, kteří zoufale shánějí pečovatele pro své nemohoucí rodiče nebo nemocné děti, takové zprávy pak vcelku pochopitelně budí jen bezmoc, frustraci a vztek. Zas už tu máme „rovné a rovnější“?
Že tyhle problémy existují, že pečovatelů, natožpak zdravotních sester je beznadějně málo, je dobře známo. Ví to každý, kdo s tím má zkušenosti, kdo třeba musel na doraz svých sil, buď s malou pomocí, či zcela bez pomoci pečovat o člena rodiny. A prosil, žadonil, sháněl, obracel se na úřady i na charity… Pak nepůsobí vůbec dobře, když se tihle lidé z televize dovídají a v jiných médiích dočítají, že o prezidenta Zemana 24 hodin denně intenzivně pečuje početný tým sestávající ze sedmi zdravotních sester. Lékař Boris Šťastný pro web televize Nova TN CZ už před časem řekl: „Sestry se střídají tak, aby tam byla vždy jedna všeobecná sestra. Na jejich práci dohlíží manažerka kvality, manažerka péče v pozici vrchní sestry a je k dispozici i nutriční terapeut.“
Ano, je správné, že hlava státu – jakákoli hlava jakékoli civilizované země – požívá určitých výhod, ke kterým pochopitelně patří tak trochu nadstandardní zdravotní péče. To, co vyvolává v lidech nevoli, však rozhodně není přesvědčení, že když prezidenta postihne nějaký neduh, má si tak jako my uvázat šálu, odjet autobusem na polikliniku a tam se usadit v čekárně s ostatními pacienty. To opravdu nikdo příčetný od hlavy státu nežádá. A není to ani v tom, že by „dolními deseti miliony“, jak nás Miloš Zeman před lety sám nazval, cloumala nějaká nízká závist. Je tu ale pár věcí, které u toho právem zvedají lidi ze židlí.
Jednak je to fakt, že hradní úředníci neustále svorně opakují, a dost u toho vyvádějí, že by bylo naprosto nemyslitelné aktivovat článek 66 a některé prezidentské pravomoci, tak jak uvádí zákon, převést na jiné ústavní činitele. Podle vedoucího hradní kanceláře Mynáře a spol. je prezident natolik zdráv a v takové kondici, že svoji funkci vykonávat může. Jinými slovy, že je práce schopen. Že tomu tak je, byť prý v omezeném režimu, prohlásil i MUDr. Tomáš Zima, vedoucí lékařského konzilia, které má Zemanovo zdraví na starosti.
Je ale tak nějak normální a běžně zažité, tedy aspoň mezi námi „obyčejnými“ lidmi, že kdo je práce schopen, ten prostě pracuje. U práce schopného prezidenta si ale pod tím pojmem asi máme představit půlhodinku či maximálně dvě denně, během nichž tu něco podepíše, tu zahovoří do spřátelené televize, nebo z plexisklové krabice promlouvá s kandidáty na ministry. Ta setkání ani nenásledovala hned za sebou, mezitím bylo zapotřebí několika hodin, aby se Zeman dal dohromady a mohl absolvovat dalších třicet minut. A hlavně – málokdo zná někoho práce schopného, o koho ale současně musí v dvanáctihodinových směnách pečovat celý zdravotnický tým, včetně, jak jsme slyšeli, nutričního terapeuta a manažerů péče a kvality.
Není tedy divu, že mnozí už by rádi, aby z nich „vrchnost“ (čti ti, kteří si na ni drze hrají) přestala dělat hlupáky a jasně se řeklo, zda je Zeman natolik v pořádku, že může řádně pracovat, nebo naopak tak nemocen, že nemůže ani minutu strávit bez dohledu zdravotníků.
Dověděli jsme se též, že veškerá tato nepřetržitá péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Lidově „na pokladnu“. Podle smlouvy uzavřené mezi Kanceláří prezidenta republiky a firmou Senior Home Group má Hrad za tu péči o hlavu státu, na kterou pojištění už nevystačí, doplácet. Jak ale Seznam Zprávám v odpovědi na jejich dotaz sdělil Václav Pelikán, vedoucí hradního odboru legislativy a práva, za listopad nedopláceli nic. Ani korunu. Všechno zaplatila pojišťovna.
O kterou zdravotní pojišťovnu se jedná, není známo, jelikož pojišťovny informace o svých klientech poskytovat nesmějí. VZP na otázku Seznam Zpráv – zda v některých případech hradí permanentní péči u klienta doma – neodpověděla a zůstala u obecných proklamací. Vojenská pojišťovna, což je ta druhá, o které se spekuluje jako o „prezidentské“, uvedla, že hradí nanejvýš tři návštěvy sestry u klienta denně, které dohromady nesmějí přesáhnout tři hodiny. Víc by, podle mluvčího Vojenské zdravotní pojišťovny Jana Matese, bylo možné jen u pacientů v terminální fázi života. „Mělo by se jednat o dny, maximálně týdny,“ dodal.
Jak se potom mají cítit ti, kteří takovouto péči pro svoje blízké rozhodně získat nemohou? A jak se jim poslouchá hradní tvrzení, že k prezidentovi se přistupuje jako ke kterémukoli jinému klientovi, který potřebuje domácí péči? Poslouchá se jim nedobře. Mají pocit, a to poměrně oprávněný, že si z nich někdo dělá dost špatnou legraci. Co víc k tomu dodat?
Autorka je řadovou členkou TOP 09.
