Profesor Roman Prymula se po vyhazovu z ministerského postu vrací na úřad vlády. Nezávazně bude radit premiéru Babišovi, pro něhož nejsou na překážku jeho lobbistické aktivity, a to ani v resortu zdravotnictví. Druhá trafika pro Prymulu nechává v klidu i vrchního žalobce Iva Ištvana.
„Je to katastrofa. Je to pro mě absolutní šok a nechápu to, když my požadujeme od lidí, aby dodržovali pravidla, tak musíme jít příkladem,“ reagoval Andrej Babiš na tajnou schůzku ministra zdravotnictví Romana Prymuly s předsedou poslaneckého klubu ANO Jaroslavem Faltýnkem v restauraci Rio’s.
„Taková chyba se nedá omluvit. Nemůžeme kázat vodu a pít víno. Z toho důvodu jsem požádal pana ministra o rezignaci. V případě, že by tak neudělal, ho odvolám,“ zdůraznil Babiš a nakonec dosáhl Prymulovy rezignace i přes odpor jeho ochránce prezidenta Miloše Zemana.
Prymulův obrat
Prymula přiznal pouze politickou chybu, ale stále trvá na svém, že karanténní pravidla neporušil. Dlouho to vypadalo, že se s touto potupnou blamáží nesmířil a nechce nastoupit do vládních služeb. Aspoň se tak vyjadřoval veřejně a o to je pozoruhodnější, že se nakonec po měsíci rozhodl jinak.
Odvolaný ministr znovu nastoupí na úřad vlády přímo k Babišovi. „Pan Prymula by mně měl radit ve zdravotnictví. Založil jsem tady takový zdravotnický NERV,“ oznámil premiér vznik nové poradní skupiny, jejíž návrhy však nebudou pro vládu závazné. Za paralelní funkci bez odpovědnosti za vývoj koronakrize obdrží epidemiolog v roli poradce až 80 tisíc korun měsíčně bez DPH.
Toto uměle vytvořené angažmá (kolikátý už poradenský orgán či komise?) je s podivem už jen z toho důvodu, že Prymula veřejně deklaruje odlišné názory na rychlost rozvolňování vládních restrikcí a netají se skeptickým pohledem na praktičnost protiepidemického systému PES nynějšího ministra zdravotnictví Jana Blatného.
Druhý azyl na úřadu vlády
Babiš se Prymuly ujal už podruhé. V červnu mu poskytl azyl speciálně vytvořenou funkcí vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví. Tehdejší náměstek ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha odešel z resortu po osobních sporech i z toho důvodu, že ani po roce nedostal vyžadovanou bezpečnostní prověrku.
Důvody neudělení prověrky ovšem premiéra nezajímaly, což prokázal jmenováním Prymuly ministrem zdravotnictví po Vojtěchově vynucené rezignaci. Satisfakci si však dlouho neužil a ministerskou kariéru zastavila diletantská chyba vyprovokovaná Babišovým zákulisním hráčem.
Opravdu nelze uvěřit báchorce, že Faltýnek pozval ministra zdravotnictví na neoficiální noční schůzku kvůli prezentaci harmonogramu testování v Moravskoslezském kraji. Důvodem, proč by to mělo zajímat zrovna známého lobbistu Faltýnka, mohou být jedině spekulace o byznysu s antigenními testy.
Utajený dopis WHO
Babiše však okolnosti tajné noční schůzky nezajímaly a netrápí ho ani další podezřelá Prymulova aktivita z podobného ranku, na kterou upozornil portál Seznam Zprávy.
Jako náměstek ministra Vojtěcha skrytě lobboval za soukromý miliardový byznys s vakcínami proti obrně. V květnu 2018 poslal Světové zdravotnické organizaci (WHO) dopis, ve kterém oznamuje, že firma Praha Vaccines splnila nejpřísnější kritéria pro manipulaci s virem přenosné dětské obrny.
Dopis byl sice odeslán na hlavičkovém papíře ministerstva zdravotnictví, ale nemá číslo jednací a v systému ministerstva oficiálně neexistuje. Podepsaný je pod ním tehdejší náměstek Prymula, což učinil za zády ministra.
„Nevěděl jsem, že Roman Prymula něco takového napsal. Ničím takovým jsem ho nepověřil, neměl k tomu mandát,“ řekl Adam Vojtěch portálu Seznam Zprávy. „Mohu vás ubezpečit, že dopis napsal sám za sebe. Já jsem se o něm dozvěděl až několik měsíců poté a náhodou – od úředníků WHO,“ dodal.
Lživý lobbing
Problém utajeného dopisu spočívá ještě v něčem jiném. Prymula WHO ujišťoval, že firma Praha Vaccines má tzv. status PEF – Polio Essential Facilities, tedy že splňuje všechny národní a mezinárodní požadavky a může pracovat s divokými viry, které patří k nejnebezpečnějším.
Nebyla to však pravda. Zdroje z ministerstva tvrdí, že tehdejší náměstek tak za Českou republiku lživě vylepšoval pozici společnosti Praha Vaccines s indickými vlastníky a vlastně za ni lobboval při dalším schvalování u Světové zdravotnické organizace. V době, kdy dopis poslal, neměla o výše uvedený zásadní status ani požádáno.
Závažné je i zjištění, že Prymula v té době vytvářel tlak na Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), který by výrobní praxi musel schvalovat. Tento projekt přitom neměl jeho podporu, což potvrdila i ředitelka SÚKL Irena Storová.
„Nějaké konzultace s firmou Praha Vaccines proběhly, ale ani jsme s nimi nezahájili správní řízení, které by k reálné výrobě vakcín mohlo směřovat,“ uvedla Storová a vyloučila Prymulovy formulace z dopisu WHO, že právě SÚKL by měl být potřebnou národní autoritou, která převezme odpovědnost za bezpečnou výrobu těchto vakcín.
Ve střetu zájmů
Prymula dnes tvrdí, že šlo o standardní komunikaci, což nezní příliš přesvědčivě, zvláště když bude mít dohru žalobou firmy Praha Vaccines na vládu právě kvůli nenaplněnému očekávání z náměstkova dopisu. V každém případě tento podivný incident nevadí premiéru Babišovi, ačkoli se známý epidemiolog s podobnými problémy nepotýká poprvé.
V roce 2016 byl Prymula odvolán z funkce ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové tehdejším ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem. Zatajil totiž účast v rodinné firmě Biovomed, kterou vlastnila jeho dcera Karolína, kde působil jako prokurista. Od roku 2010 tak získal na „vedlejší úvazek“ 32 milionů korun, zatímco společnost podílející se na byznysu kolem vakcín vykázala za pět let obrat 117 milionů korun téměř z ničeho.
„Vzhledem k tomu, že jako ředitel nemocnice rozhodoval o nákupech farmaceutických a zdravotnických prostředků, jejichž dodavatelé zároveň spolupracovali s jeho soukromou společností Biovomed, došlo k flagrantnímu střetu zájmů,“ uvedl tehdy Němeček.
Střet zájmů nejsou „sprostá slova“ ani pro Andreje Babiše. S plukovníkem ve výslužbě jsou z podobného těsta, a možná i proto jsou nakonec schopni nalézt společnou řeč. A olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan, který před časem klasifikoval politické „trafiky“ jako trestný čin? Mlčí, v Prymulově případě už podruhé.