Petr Drulák FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí / se souhlasem
FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí / se souhlasem
NÁZOR / Spolek, který si dal hrdý název Svatopluk, se přiznal ke svému cíli. Chce u nás dosáhnout změny „režimu“. Protože u nás máme demokracii, nabízí se samozřejmě otázka, co by taková změna měla přinést. Když se podíváme na názory svatoplukovských aktérů, můžeme si to ovšem domyslet.
Teď svatoplukovci ohlásili další akce a hned na začátku dubna konají besedu na téma „Proč potřebujeme změnu režimu“ v Českém Krumlově. Přijedou Anna Hogenová, Michal Semín a Zdeněk Chytra. Na totéž téma následuje beseda Nymburce a účastní se Petr Drulák, Zuzana Majerová a Daniel Sterzik, co si říká Vidlák. V Praze 9 se zase koná přímo „konference“ s názvem „Východiska a vůle ke změně režimu“. Na „konferenci“ vystoupí Zdeněk Koudelka, Tomio Okamura, Jana Turoňová, Daniel Sterzik – Vidlák a Zuzana Majerová.
„Nejsme politickou stranou. Přímé politické jednání nepodceňujeme, ani nepřeceňujeme. Volby dnes přinášejí jen střídání loutek, loutkáři zůstávají. Pokud se má opět stát suverénem národ, jak žádá demokracie, bude třeba odvážné politiky, která bude vlastenecká, demokratická a sociálně spravedlivá. Neobejde se bez silného zázemí ve společnosti. To chceme vytvářet,“ hlásá spolek na svých stránkách.
Jestli k loutkám patří i Zuzana Majerová a Tomio Okamura, když jsou to politici, se tam nedozvíme. Možná tyhle poněkud okoukané postavy mají být aspoň těmi „odvážnými“ politiky a novou krev představuje osoba Sterzik. Tenhle pán, který dosud působil hlavně jako ústí kremelského dezinfovodu, se teď chopil vedení rudého slepence Stačilo!, tak už učinil ke změně režimu první krok.
Zahraničně-politický rozhled spolku je zajištěn. Stará se o to bývalý diplomat Petr Drulák. Jak vidí třeba válku na Ukrajině, prozradil v článku v časopise Argument.
„Zubožená a zničená Ukrajina nějakou dobu sloužila cílům západní geopolitiky, než byla jako vyždímaný hadr odhozena. Britové, Američané či Poláci ji odrazovali od dohody s Ruskem, neboť chtěli Rusko válkou oslabit a zaměstnat. O tom, že anglosaský cynismus nezná mezí, svědčí mimo jiné opakované výzvy z Washingtonu, aby si Ukrajinci dnes na závěr prohrané války ještě nechali pokosit nastupující generaci a začali mobilizovat osmnáctileté. Později se do této špinavé hry přidala i Francie, s o to větší vehemencí,“ píše Drulák.
Podobně pokračuje v líčení svého alternativního vesmíru i dál.
„Ale jak už to bývá, ani oběť není zcela bez viny. Významné složky společnosti se na její katastrofě aktivně podílely: banderovští ultranacionalisté, utopisté snící v ukrajinských poměrech o západní společnosti a také oportunisté, kteří za západní peníze prosazovali ve své zemi západní zájmy,“ vykládá činovník Svatopluku, aniž se něco dozvíme o Rusku, o jeho vině, o porušení mezinárodního práva, anexi, invazi, zabíjení civilistů, mučení, deportacích, únosech ukrajinských dětí a jejich předání na „převýchovu“.
K dalším jménům jako Majerová, Tomio Okamura, Hogenová, Koudelka a Semín není potřeba nic dodávat. Hogenová si vytvořila tajemně znějící hantýrku, kterou nám sděluje, že liberální demokracie odtrhává člověka od „hlubších“ duchovních a společenských kořenů, podporuje individualismus a materialismus na úkor kolektivní identity a morálních hodnot. Pro svou záchranu se máme uchýlit do „tišiny duše“.
Pokud si dnes někdo myslí, že žije ve svobodné společnosti, tak je podle Hogenové, členky KSČ od roku 1975, chudák.
„To jsou chudáci. Samozřejmě, že žijeme v totalitě. Socialistická totalita byla totalitou myšlenek. Kapitalistická totalita je ale skrytější a o to nebezpečnější. Je to totalita trhu a trh se stává podmínkou přežití každého z nás. Socialismus šel po našem myšlení a nebyla to dobrá doba. Současná doba je ale ještě horší, protože jde po našem pudu sebezáchovy. Pokud by člověk vystoupil z kafemlejnku trhu, vystavil by se tím existenčnímu ohrožení,“ sdělila v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Ředitel Institutu sv. Josefa Semín vyznává ultrakonzervativní katolictví a podezřívá z progresivismu a liberalismu i ostatní katolíky. Liberální demokracie podle něj prosazuje „diktaturu relativismu“, kde neexistují pevné morální normy, což vede k úpadku rodiny, národa a společenské soudržnosti.
Od Sterzika z rudého Stačilo! k Institutu sv. Josefa je u svatoplukovců dost široké rozpjetí. Zjevně všechny ty aktivisty spojuje hlavně vize „změny režimu“. Výraz režim se přitom používá většinou pro nějaké diktatury, ne pro demokracii. Jaký model by si představovali svatoplukovci místo toho současného, si můžeme jenom rekonstruovat. Podle toho, co kritizují, by to vypadalo na nějakou „neliberální demokracii“ nebo „demokracii bez přívlastků“, jak to hlásají Viktor Orbán a Václav Klaus. Rozhodně by Česko potom nebylo příliš pevnou součástí Evropské unie, nebo by v ní nebylo vůbec. Jak jinak, když liberalismus považují za větší problém než ruský imperialismus. Těžko pak u nich asi čekat nějakou velkou vůli k obraně proti ruskému vlivu, natož kdyby nás zas nějak chtěli osvobodit ruští vojáci od nás samých.
Všimněme si, jak tihle věrozvěsti pracují s vlasteneckou mentalitou 19. století. Spolek Svatopluk, Jungmannova národní akademie (přednáší Drulák, Petr Hampl, Martin Konvička), udělují si mezi sebou Krameriovy ceny. Na besídkách by si s Danielem Landou mohli zpívat Ktož jsú boží bojovníci, když by se předem rozdal text, aby se vědělo, jak to po první větě pokračuje. Paní Hogenová by mohla dopsat jednu sloku obsahující pojmy z fenomenologie, ale to by se zpívalo jen na obrozené univerzitě očištěné od liberálních elementů. Prostému lidu by se to asi špatně pamatovalo.
Svatoplukovy pruty nemusí mít spolu moc společného, stačí, když se spletou do té samé pomlázky (fasces se tomu říkalo), a může se jít na věc. Nadřazenou ideou svatoplukismu totiž je dostat se k moci, třeba i s pomocí cizí moci. Než se to stane, měli bychom si pročíst historii druhé republiky, abychom věděli, do čeho po „změně režimu“ jdeme.
