Vrcholnou drzostí je oznámení Ruska o tom, že bude vyšetřovat, kdo odstranil sochu maršála Koněva v Praze. Zároveň s tím Rusové uvádějí, že případnému viníkovi hrozí několikaleté vězení. Co to má znamenat? To si jako po květnu 1945 budou z České republiky odvážet naše občany do svých koncentráků? Rusy by měl jednoznačně usměrnit ministr zahraničních věcí, premiér i prezident.
To se ale nestane, protože prezident České republiky jedná dlouhodobě v zájmu Ruska a dělá to tak i teď. Jeho mluvčí hystericky komentuje odstranění sochy stalinského vojáka, který má na svědomí několik krvavých operací. Na nynější drzost Rusů Pražský hrad nijak nereaguje. Bohužel.
Že by hrdinný postoj ve vztahu k Rusku předvedl premiér Babiš, někdejší agent komunistické tajné policie, to čekat také nelze. Vše tak zůstane na ministru zahraničních věcí Petříčkovi. To on bude muset Rusům vysvětlit, že jsme suverénní svobodná země, která na jejich vyšetřování není zvědavá, a že doba, kdy si jejich tajné služby mohly odvléct z Československa, koho chtěly, už je dávno pryč.
Drzost Rusů má ještě jeden rozměr. Již řadu let se odmítají starat o pomníky a hroby československých vojáků v Rusku. Nedodržují dohody, které mezi sebou ČR a Rusko mají. Spočívají v tom, že Česká republika bude pečovat o hroby Rusů v ČR a naopak Rusové se budou starat o hroby Čechoslováků u nich. Jenže Rusové dohodu dlouhodobě nedodržují, i když jim ČR posílala na údržbu vojenských hrobů několik milionů korun ročně.
Situaci před časem v rozhovoru pro Revue FORUM naprosto přesně vyjádřil historik Eduard Stehlík, který měl tuto agendu na starost: „Snažíme se obnovovat válečné hroby legionářů na území Ruska, Ukrajiny i dalších zemí. Na území Ruské federace se však bohužel v posledních letech setkáváme s většími a většími problémy. Česká republika má sice s Ruskou federací smlouvu o péči o válečné hroby, ale ta je beze zbytku naplňována pouze z naší strany, a to měrou vrchovatou. Jen pro představu – za posledních deset let dalo Rusko na údržbu našich hrobů na svém území 1,5 milionu korun, zatímco Česká republika na ruské válečné hroby u nás takřka sto milionů. Nejhorší však je, že nám brání obnovovat naše válečné hroby i tehdy, kdy všechny s tím spojené náklady hradí Česká republika. Například v Samaře již máme hotový pomník sedm let složený v tamním skladu a nedovoluji nám ho instalovat. Na jiných místech byly již hotové pomníky poškozeny či zhanobeny. Situace není jednoduchá, ale nevzdáváme se.“
A v této situaci si Rusové ještě dovolují vyšetřovat, proč došlo v České republice k přestěhování sochy jejich maršála, který má na svědomí například krvavé potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku.