Rusko se stále více izoluje od světa a potlačuje vnitřní opozici. Protože režim potřebuje kombinovat hrubou sílu se svým lhaním, znamená to také likvidaci nezávislých médií. Na stránkách Themoscowtimes.com popisují, jak poslední týdny v Putinově říši pro média vypadaly.
Nejdřív ilustrativní příběh: „Začátkem dubna úřady zasáhly proti Romanu Aninovi, šéfredaktorovi iStories (Important Stories, Důležité příběhy), nového média specializujícího se na investigativní žurnalistiku. Ruská Federální bezpečnostní služba (FSB) provedla razii v Aninově domě a v kanceláři iStories v souvislosti s více než čtyři roky odloženým případem narušení soukromí z roku 2016, který se týkal jeho reportáže o luxusní jachtě vlastněné offshorovou společností, na níž tehdejší manželka Igora Sečina, šéfa státní ropné korporace Rosněfť, trávila delší dovolenou ve Středozemním moři. iStories v té době ještě neexistoval. Po úspěšné Sečinově žalobě za pomluvu musely noviny Novaja Gazeta, které článek zveřejnily, uveřejnit jeho odvolání.
Úředníci starý případ znovu otevřeli koncem března, zhruba dva týdny poté, co Anin v iStories zveřejnil článek s obviněními na adresu Sergeje Koroleva, muže, kterého Vladimir Putin jmenoval prvním náměstkem ředitele FSB. V prosinci 2020 iStories rovněž zveřejnil článek, který odhalil, že Putinův bývalý zeť koupil za 100 dolarů akcie ropné a plynárenské společnosti, v jejímž vrcholovém vedení působil, údajně v hodnotě 380 milionů dolarů. Putin nevyvrátil pravdivost těchto tvrzení, ale místo toho údajně naznačil, že autoři jsou napojeni na americké zpravodajské služby a ministerstvo zahraničí.“
Jistě, proč by se panstvo namáhalo s někým polemizovat. Je potřeba kverulanta zmáčknout: „Anin v rozhovoru pro média uvedl, že policejní výslech se zaměřil mimo jiné na jeho stipendium na Stanfordově univerzitě v USA a že mu úředníci zabavili všechny dokumenty v angličtině. V současné době je Anin v trestním řízení svědkem, ale jak v rozhovoru pro média upozornil, je běžnou taktikou ponechat si v případu osobu jako svědka a poté změnit její status na podezřelého nebo obviněného, protože osoby klasifikované jako svědci mají menší procesní ochranu.“
Tažení pak pokračovalo: „O několik dní později podal ruský Vyšetřovací výbor trestní oznámení na redakci nezávislého univerzitního studentského časopisu DOXA. Případ se týká obvinění ze ‚zapojení nezletilých do nezákonných činností‘. Úřady tvrdí, že video, zveřejněné na internetu pod názvem ‚Nemohou porazit mládež‘, obsahovalo výzvu, aby se dospívající zúčastnili pokojných, i když nepovolených protestů za Navalného v lednu. Video odsuzovalo pokusy vedení univerzit a škol zastrašovat své studenty, aby jim zabránili v účasti na protestech. Ve videu se uvádí, že úřady se snaží v mladých lidech vzbudit strach, a cituje způsoby, jak mohou mladí lidé jednat v rámci svých základních práv na svobodu projevu a pokojné shromažďování, včetně dobrovolné práce v občanských skupinách a otevření nezávislých médií.“
Lidi je potřeba zastrašit hned jako mladé. To se mají naučit na celý život.
Nevadí jen to, že nějaké protesty byly. Problém je i to, že někdo o tom chce napsat, že byly: „Došlo také k četným případům zneužití policie vůči novinářům, kteří o protestech informovali. Během protestů za Navalného 21. dubna policie zadržela nejméně deset reportérů, přestože splňovali oficiální požadavky na nošení speciálních bund, odznaků a potvrzení, že jsou zpravodajsky nasazeni. Dne 26. dubna policie v Moskevské oblasti zadržela a pokusila se obvinit reportéra z nepovoleného protestu dne 21. dubna. Následujícího dne policie ve městě Moskva povolala nejméně šest novinářů k výslechu v souvislosti s protesty z 21. dubna a většinu z nich obklíčila v jejich domovech. Na dotaz Putinův mluvčí prohlásil, že to bylo nutné, protože někteří protestující se mohli vydávat za novináře a používat falešné pověření.“
Tak to bylo určitě důležité, aby se zjistilo, jestli ten zlomek lidí označených jako novináři jsou skutečně novináři.
„A úřady pokračovaly ve využívání nechvalně známé ruské legislativy o ‚zahraničních agentech‘ k odvetným opatřením proti novinářům, kteří pracují pro média kritizující Kreml, a do zvláštního registru ‚médií zahraničních agentů‘ zařadily další dvě média. Dne 23. dubna úřady tuto nálepku přidělily přednímu zpravodajskému médiu Meduza a prvnímu ruskému médiu PASMI, které se věnuje výhradně boji proti korupci.
V Rusku ‚zahraniční agent‘ znamená ‚veřejný nepřítel‘ nebo špion. Je to skutečně toxická nálepka a jejím cílem je ponížit, izolovat a potrestat kritiky. Meduza je nyní povinna uvádět toto označení na všech svých publikacích, včetně všech příspěvků na sociálních sítích… ‚Zahraniční agent‘ je víc než jen ošklivá nálepka. Je to nástroj k pronásledování kritiků. Všem autorům a redaktorům Meduzy nyní hrozí, že budou individuálně označeni za zahraniční agenty, což s sebou nese tíživé povinnosti, včetně pravidelného hlášení všech jejich příjmů a výdajů ministerstvu spravedlnosti. Tím se vystavují potenciálnímu riziku pokut a dokonce i trestnímu stíhání, pokud je nebudou dodržovat.“
Společnost Meduza očekává, že ztratí značný počet inzerentů a také klíčové zdroje a přístup k předním odborníkům, protože označení by pro ně mohlo být signálem, že mluvit se společností Meduza je nebezpečné.
Pokud na někoho nejde jít cestou zničení příjmů z reklamy, lze ho ještě dusit absurdními pokutami, které narůstají. „Začátkem dubna americká rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, která byla v roce 2017 označena za ‚médium zahraničního agenta‘, oznámila, že pokuty, které jí vznikly za odmítnutí vyhovět požadavkům, dosáhly celkové výše jednoho milionu dolarů. RFE/RL později odhadlo, že do konce roku by celková částka mohla dosáhnout 33 milionů dolarů, pokud to bude pokračovat současným tempem. Vysílatel se obrátil na Evropský soud pro lidská práva s tím, že vymáhání pokut by mohlo způsobit ‚nevratné škody‘.“
V Rusku se prostě stále svazují ruce nezávislým novinářům a omezuje se svoboda projevu. Když vládnou zločinci, nejsou rádi, když o tom někdo mluví.
