
Bývalý premiér Andrej Babiš ve volební kampani se svojí knihou O čem sním, když náhodou spím FOTO: ČTK
FOTO: ČTK

KOMENTÁŘ / Ačkoli se v souvislosti s důchodovu reformou, kterou již podepsal prezident Petr Pavel, hovoří zejména o zvýšení věku odchodu do penze, je zde celá řada dalších důležitých opatření. Důchodový systém tak, jak ho známe nyní, vydržet nemůže. A kdo tvrdí opak, tak prostě a jednoduše lže. Problém je, že toto lhaní stále na mnoho lidí funguje.
Možná máte ve svém okolí také někoho, kdo má problémy s dluhy. Takový ten typ člověka, co nadává na systém, soustavně vyhazuje obálky s modrým pruhem, a nakonec je strašně překvapený, že k němu domů přišel exekutor. Chybu ve vlastní finanční (ne)gramotnosti a a nezodpovědnosti ale nikdy neuzná, za všechno mohou ostatní a ze všeho nejvíc ta rodina na druhém konci ulice, co si nedávno koupila nové auto.
Hrát šachy s holubem
Tak přesně tohle je přístup Andreje Babiše, Jany Maláčové, Tomia Okamury a dalších obchodníků s teplou vodou, kteří tvrdí, že všechno je v pořádku, žádnou reformu nepotřebujeme a můžeme mít zavřené oči a čekat, že stát zase nějaké peníze někde vykouzlí, Alena Schillerová je nejspíš najde někde pod hromadou šminek, kterými zaplní skříň na ministerstvu financí, až se zase bude chtít fotit za peníze daňových poplatníků, nebo se nenajde nic a systém se zhroutí, ale to nevadí, protože to už nikdo z výše jmenovaných u vlády nebude.
Zvyšování věku odchodu do důchodu má být samozřejmá věc. Pokud chce někdo přestat pracovat dřív, tak může, jestli si na to našetřil, protože stát není zaopatřovací ústav. Stejně tak je naprostý omyl, když čteme různá prohlášení ekonomů z Facebooku o tom, že oni už přece během zaměstnaneckých let do systému odvedli dost, takže teď jim to má stát vrátit. Nemá, protože se jedná o systém průběžný, současní pracující tudíž financují současné důchodce. Možná je to složitější na pochopení, ale je to tak.
Rovnostářství kvete
Babiš teď tvrdí, že pokud se dostane k moci, vládní reformu zruší. Debata s předsedou hnutí ANO je často přirovnávána k tomu, když člověk hraje šachy s holubem. Ten shodí všechny figurky a nakonec ještě… No, to si ostatně laskavý čtenář jistě domyslí sám. Pokud ovšem reálně hrozí, že holub bude mít možnost rozhodnout o důchodové reformě a ohrozit tak budoucnost skutečně velkého množství lidí, není to dobrá zpráva.
Reforma mohla být ještě ambicióznější. Lidé by měli mít daleko víc možností si v rámci systému spořit, což by mělo nakonec být zohledněno. Rovnostářství u nás ale stále kvete a je těžké proti němu jít, protože v průzkumech každý sděluje, že si přeje reformy a šetření, když se ho něco takového ale má osobně dotknoout, hned je proti. Tak trochu neřešitelná situace. Vláda ale klidně mohla být odvážnější, jsou totiž jen dvě možnosti – buď její reforma pomůže celý systém udržet, nebo skončí, až přiletí holub. A ten všem, kdo vyhazují obálky s modrým pruhem, slíbí, že když před problémem zavřete oči, tak zmizí.