Ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová chce nejpozději v prosinci představit paragrafové znění důchodové reformy, ke které se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení. Bývalý komunistický poslanec a člen hned tří důchodových komisí za KSČM Miroslav Opálka poskytl stranickým Haló novinám na téma důchodové reformy rozsáhlý rozhovor. Penzijní reformu odmítá a hovoří o tom, že to je taková opakovaná floskule či mantra o nezbytnosti důchodové reformy. Alternativa, kterou nabízí, je ovšem velmi problematická.
Ministryně Jana Maláčová minulý týden po schůzce s prezidentem Milošem Zemanem, na které probírali i reformu penzí, podle ČTK uvedla, že v souvislosti s představením paragrafového znění důchodové reformy očekává „jasnou diskuzi, jak udělat naše důchody spravedlivější, srozumitelnější a samozřejmě udržitelnější do budoucna pro následující desetiletí, aby ti, co pracují a odvádějí do systému, měli do budoucna zajištěný spravedlivý důchod“.
Za takový příspěvek do diskuze, i když spíše ve smyslu kudy cesta nevede, můžeme považovat i rozhovor s někdejším poslancem za Komunistickou stranu Čech a Moravy Miroslavem Opálkou v Haló novinách. V první řadě zdůrazňuje, že se nemáme strašit. Tím chce asi říct to, co opakují i někteří sociální demokraté, že na důchody bude zkrátka vždycky, protože žádná vláda si nemůže dovolit nechat několik milionů občanů – a především voličů – na holičkách.
Ze strašení obviňuje Opálka v první řadě opoziční politické strany: „Vystrašený člověk nekoná racionálně a z neznalosti věci je ochoten přistoupit i na řešení, která jsou pro něj velice nevýhodná. Nemá čas a znalosti na posuzování alternativ,“ vysvětluje bývalý poslanec.
O kousek dál k tomu dodává: „Pravici jde především o privatizaci co největší části důchodového systému a tím přenesení větší zodpovědnosti a dopadů na jednotlivce, dále také o snížení zatížení zaměstnavatelů (de facto o zvýšení jejich zisků) a v neposlední řadě o posílení soukromého bankovního sektoru, který koordinovaně prosazuje své zájmy na všech kontinentech. U nás by šlo v podstatě o návrat před říjen 1948 (od národního pojištění zpátky ke stavovskému pojištění), což by vedlo k menším přerozdělovacím procesům a ke snížení solidarity vícepříjmových skupin s méněpříjmovými skupinami i sektory národního hospodářství,“ uvádí Miroslav Opálka.
Zvyšující se neudržitelnost penzí
Základní problém je, jak učinit důchody spravedlivější a zároveň udržitelnější, jak o tom mluví ministryně Maláčová. Vzhledem k demografickému vývoji, kdy do budoucna bude stále více penzistů a méně lidí v produktivním věku, se penzijní systém postupně stane neudržitelný.
Snaha učinit důchody spravedlivější přitom vede k tomu, že se tato neudržitelnost ještě zvyšuje – protože když chci vyrovnat některé nespravedlivé rozdíly (Jana Maláčová prosazuje dřívější odchod do penze pro náročné profese a pevnou částku navíc pro rodiče, kteří vychovali dítě), něco to zkrátka stojí.
Klíčová je tedy udržitelnost penzijního systému, což nakonec uznává i někdejší člen důchodových komisí Opálka. Řešení celého problému však vidí dost jednoduše: „Systémová či strukturální reforma nutná není, ale je nutné zajistit dlouhodobě dostatek peněz ke stabilizaci státního solidárního důchodového 1. pilíře. Musíme zabraňovat většímu přenesení rizika na jednotlivce a udržet sílu kolektivního zabezpečení. Toto je úkolem levice a odborů.“
Miroslav Opálka a stejně tak Jana Maláčová ve výsledku hájí status quo a spoléhají se především na daňové příjmy (u Opálky ještě v kombinaci s propopulačními opatřeními), kterými chtějí dostat do důchodového systému nové zdroje. Jenže takhle jednoduše to nepůjde.
Podle komunistického politika prostě stačí snížit stupeň vykořisťování: „Jde o to, jak spravedlivě se rozděluje a bude rozdělovat nově vytvářená hodnota. Jak eliminovat korupci a jednosměrný vliv oligarchů, korporací a jejich politických mluvčích. To platí jak v mezinárodním a národním měřítku, tak na úrovni krajů a obcí. Je potvrzeno, že i když obecně stoupá životní úroveň, stále více nových zdrojů zůstává majitelům a akcionářům firem i managementu. Prostě stoupá stupeň vykořisťování! Jinak by nové zdroje byly.“
Nové křivdy a nespravedlnosti
Tento pohled vychází z toho, že zdroje zkrátka jsou, jen je třeba je najít a zdanit. Už se ale nezabývá tím, jestli by takových zdrojů bylo dostatečné množství, jestli jejich zdanění nemá nějaké vedlejší negativní dopady a také zda tím nevzniknou nové křivdy a nespravedlnosti.
Udržitelnost našeho penzijního systému tak, jak nám doporučuje i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), se stejně ve výsledku neobejde bez celé řady kroků, kdy hledání nových daňových příjmů bude pouze jedním z nich, a to ještě ne tím nejvýznamnějším. Dalším bude například zvýšení věku odchodu do důchodu, změna způsobu valorizace penzí či větší důraz na individuální spoření u občanů, kde je to aspoň trochu možné.
„Hlavní spor bude opět veden o větší individuální zodpovědnost jednotlivých občanů a dále o váhu státního pilíře k soukromým pilířům v rámci celého důchodového systému. KSČM vždy prosazovala zásadu, že každý, kdo poctivě pracoval, musí být zabezpečen na stáří seriózně ze státního pilíře,“ píše Opálka.
Je typické, že se mnohem podrobněji věnuje tomu, co považuje za bezpodmínečně nutné zajistit a udržet, než tomu, jakým způsobem se to má udělat. Úkol zabezpečit udržitelný systém penzí ovšem stejně nakonec zůstane na těch, kteří přijdou po komunistech, sociálních demokratech a také po hnutí ANO.
