Ilustrační foto FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Když se řekne důchodová reforma, tak vyraší osypky voličům, ale i nám politikům. Už tu byly pokusy neudržitelnou situaci řešit, ale dopředu jsme se nepohnuli. Již několik ministrů si na reformě vylámalo zuby, jiní radši celý problém ignorovali dokonce i v dobách rozpočtově klidných. To, že ji nikdo neprosadil, ukazuje, že politici nechtějí myslet do budoucna a nad rámec svého volebního období. Nelze se tedy divit tomu, že pojem „důchodová reforma“ vyvolává po všech marných pokusech pocity nejistoty a nedůvěry.
Pokud země neumí zareagovat na nepříznivé demografické a sociální trendy a nastavit alespoň trochu předvídatelné podmínky pro budoucí důchodce, zásadně selhává. Aby reforma proběhla a nastavili jsme ufinancovatelný systém důchodů pro další generace, musí voliči i politici překonat hned několik strachů.
Tím prvním je strach vůbec něco udělat. Jako národ máme hodně mizernou finanční gramotnost. Z debat, které jako senátorka často vedu, vidím, že nezřídka je tomu tak i u politiků. Málokdo si uvědomuje, jak moc neudržitelný systém je. Tím pádem do toho hodně kyselého jablka málokdo chce kousnout. Jenže musíme, není na co čekat. Nejen dnešní generace důchodců chce mít důstojné důchody. Úplně stejně si je zaslouží i ti, kteří do důchodu půjdou až za dvacet let.
Druhým strachem je strach z budoucnosti. Napadají mě slova Alberta Einsteina, který ve vtipu prohlásil: „Nikdy nemyslím na budoucnost. Přijde i tak dost brzy.“ A o tom to je. Budoucnost by nás měla zastihnout připravené. Krotit veřejné finance a myslet koncepčně je disciplína, kterou čeští politici dlouhodobě neovládali. Už kvůli našim dětem bychom se do budoucnosti neměli řítit volným pádem a konejšit se „ano, bude líp“.
Za třetí se bojíme reakcí, které změna způsobí. Pokud ale politici chtějí dělat jen to, čím se prvoplánově zavděčí občanům, nedělají svou práci dobře. A logicky se také nevydávají na tak dlouhou a kamenitou cestu, jakou je důchodová reforma. Hlavní část pozitivních důsledků se totiž dostaví až za mnoho let. A to je moc dlouho na to, aby mohly být připsány právě tomu politikovi, který se o celou věc hlavně zasloužil. A tak populisté v opozici radši nedělají nic a jen kritizují a kritizují. Přitom od odpovědné opozice bych očekávala, že bude aktivní a ohledně reformy penzí přijde s vlastními návrhy. Už když sama vládla, znala velmi dobře hrozivý trend stárnutí populace. Neudělala ale vůbec nic.
Prosím, nerezignujme na naši budoucnost. Všichni máme šanci ukázat to lepší, co v nás je. Vláda má v důchodové problematice vizi. Má šanci penzijní systém umravnit a přepnout jej do předvídatelných a ufinancovatelých mezí. Opozice má šanci ukázat, že tu není jen od planého povídání a vyhrožování v duchu „cokoli bude zavedeno, později zrušíme“. Právě na tématu důchodové reformy můžeme občanům ukázat, že myslíme na naši společnou budoucnost, ať už jsme ve vládě, či v opozici. Nechci už vidět další z pokusů o reformu, který havaruje ještě předtím, než se rozjede. Chci, aby se důstojné penze dočkaly také mé děti a má vnoučátka.
Miluše Horská je předsedkyní Výboru pro sociální politiku Senátu PČR za KDU-ČSL.
