Diskutovat o tom, jestli litovat Darju Duginovou, dceru známého ideologa Alexandra Dugina, která zahynula při atentátu, je čistě teoretická záležitost. Kdyby Dugin nějakou náhodou skonal třeba před pěti lety, už by na city tolik nepůsobilo, že byla „dcerou“. Lidé by ji vnímali jako samostatnou osobu. V každém případě je přežití v ruských podmínkách dost věcí náhody. Podstatné je, kdo je Dugin a čím byla jeho dcera. Oba vystupovali jako fanatičtí ideologové, pro které život druhých moc neznamená.
Shodou okolností několik hodin předtím, než k atentátu došlo, Dugin na telegramu napsal: „Nechte starý režim pohřbít své mrtvé. Nastává nová ruská doba.“
Vysvětloval, že v Rusku musí dojít k radikálním změnám. Z našeho hlediska tedy určitě ne k lepšímu.
Dne 20. srpna před jednou hodinou odpoledne Dugin píše: „Domnívám se, že režim status quo v Rusku teoreticky nemůže trvat déle než šest měsíců. Zoufalý odpor kyjevského atlanto-nacistického režimu vyžaduje, aby Rusko provedlo zásadní – kardinální – vnitřní transformace. Strukturální, ideologické, personální, institucionální, strategické. To, co je přijatelné bez speciální vojenské operace (SVO), není přijatelné v podmínkách speciální vojenské operace – a zejména dlouhé SVO, která se nechystá skončit.“
V podstatě tím chce říci, že za války je potřeba přitvrdit a už nikdy nevrátit poměry zpět.
Dugin vyjmenovává všechna údajná ukrajinská provinění, což je zbytečné citovat, protože to je v ruské propagandě pořád to samé, a pak trvá na tom, že je třeba všechno dotáhnout do konce. Aby se to povedlo, je třeba Rusko změnit. Dugin patří totiž k tomu křídlu ruských nacionalistů, kteří si myslí, že se s tím Putin příliš párá. Na tom je také zjevné, že Dugin není „Putinův mozek“, jak se mu někdy říká. Některé pohledy a ambice mohou mít stejné, ale Putinovým motorem je spíš mix vlastních imperiálních myšlenek prosazovaných metodami KGB.
Ale k tomu, co Dugin považuje za nezbytné: „Prvních šest měsíců jsme byli schopni – a to je fakt – provádět vlastní speciální vojenskou operaci, aniž bychom v samotném Rusku cokoli zásadně měnili. Změny jsou zatím kosmetické, a dokonce i zcela nepodstatné a zbytečné volby se rozhodli uskutečnit podle plánu. Jako by se nic nedělo. Ve skutečnosti však děje. Režim maximálního pohodlí (upravený pro mimořádné podmínky) a zachování starého systému – ‚válka spánkem‘ – bude muset být v určitém okamžiku zrušen.“
Předvídá, že to všem dojde do podzimu, a ke změnám dojde během šesti měsíců, ještě než uplyne rok od invaze na Ukrajinu.
Pak svou myšlenku ještě rozvíjí: „Chápu, že vláda je zvyklá vládnout tak, jak vládne – více či méně efektivně – už 22 let. Toto období je však již minulostí. Speciální vojenská operace to již změnila. Nyní není otázka, zda úřady budou, nebo nebudou chtít změnu. A specificky vlasteneckou, konzervativně-revoluční, jak chcete. Takové změny jsou prostě nevyhnutelné – i kdybychom se postavili proti jejich začátku, bude možné je oddálit maximálně o šest měsíců. A potom to stejně přijde.“
A nakonec to, čemu poslední věty vzhledem ke smrti jeho dcery daly zvláštní nádech: „Samotný režim dějin se zavedením speciální vojenské operace nezvratně změnil: vznikl nový ontologický vektor, který nelze rozpustit svévolným nařízením nebo dekretem. Do hry vstoupily mocné síly dějin, tektonické desky se posunuly. Nechte starý režim pohřbít své mrtvé. Nastává nová ruská doba. Neúprosně.“
O tom, kdo za atentátem stojí, zatím nic nevíme. Ruské vedení jej nejspíš bude chtít hodit na Ukrajinu, jenže pro ni není Dugin nijak zajímavý a jeho dcera už vůbec ne. Bude ještě nutné vysvětlit, jak to bylo s tím, že ideolog nakonec do toho auta nenastoupil, nebo jestli měla Darja Duginová nějaké nepřátele kvůli finančním či politickým machinacím. Panstvo v Kremlu by klidně nechalo do povětří vyhodit i samotného Dugina, kdyby jim to k něčemu bylo. Mstít se může i nějaká ruská skupina, která k tomu má své důvody, třeba vojáci, kteří se vrátili z fronty a jsou zhnusení válkou.
Ano, vysvětlit by se to mělo, ale to neznamená, že se nutně někdy vysvětlení dozvíme.
Otec i dcera Duginovi byli hlasateli bezohledných ambicí a likvidace „nepřátel“ zcela otevřeně. Vlastně se tím od současného Kremlu a všelijakých mediálních poskoků moc neliší. Liší se jen tím, že jim moskevští vůdci přišli zatím jako na správné cestě, ale málo horliví.
Zatím tedy došlo na pohřbívání mrtvých, byť zatím většinou těch bezejmenných na Ukrajině. Nejspíš dojde i na ty, pro které byla smrt jen heslem, zvláště smrt takzvaných nepřátel. Nová ruská doba přijde taky, ale jak bude vypadat, na to si nikdo jen trochu opatrný prostě nevsadí.