Alexandr Dugin FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Výrazný ideologický hlas současného Ruska Alexandr Dugin hlásá tezi, že není cesty zpět a nic menšího než naprosté vítězství by nebylo uspokojivé. Všímá si i toho, že ruské obyvatelstvo o tom možná není přesvědčeno, ačkoliv jinak podle Dugina celou válečnou akci na Ukrajině bezvýhradně podporuje.
Na webu Katehon.com ve svém článku zveřejněném 13. dubna Dugin začíná svou úvahu slovy, která připomínají někdejší výzvy v nacistickém Německu o totální válce: „Když vrchní velitel zahájil speciální vojenskou operaci na Ukrajině, změnil se běh dějin. Nezvratně. To je ten případ, kdy se říká ‚kostky jsou vrženy‘, ‚překročili jsme Rubikon‘ a ‚není cesty zpět‘. Někomu se může zdát, že ano, ale není tomu tak. A teď už nikdo a nic nemůže ovlivnit a nikdo a nic nemůže dělat tak, jak tomu bylo dříve. Před 22. únorem 2022 existovala určitá – i když dosti omezená – svoboda jednání. Po tomto datu už ne. Ale toto zásadní rozhodnutí má takový rozsah, že děsí nejen ty, kteří ho okamžitě odmítli, ale i ruskou lidovou většinu, která Operaci Z bezvýhradně podporuje.“
Motivy „operace“ jsou podle Dugina globální: „Moskva zpochybnila celou globální hegemonii Západu, vstoupila do přímé konfrontace s globálním liberálním světovým řádem, začala bořit rusofobní nacistickou konstrukci, kterou tento světový řád postavil v blízkosti Ruska, vlastně na našem území, a připravuje se na nás přímo zaútočit. My jsme začali první, abychom měli iniciativu v nevyhnutelném historickém souboji.“
Šlo podle něj o to, aby ve světě nepřijímala rozhodnutí „globalistická manýristická sekta, která se zmocnila moci nad národy Západu a rozšířila svou moc na celé lidstvo“. Ideolog připouští, že i kdyby „globalisté“ prohráli, měli by pořád ještě nějakou moc, ale tím by „skutečná hra“ teprve začala.
Svět bude podle Dugina vypadat takto: „Až definitivně a prokazatelně zvítězí Rusko, které plně realizovalo cíle speciální vojenské operace, získá multipolární svět zřetelné obrysy v podobě tří hotových pólů: Západu, Ruska a Číny, k nimž se pak může přidat Indie, islámský svět a další. Západ se však bude stále snažit udržet si hegemonii, tlačit póly proti sobě, organizovat novou sérii provokací a barevných revolucí, podporovat etnická povstání a sociální chaos. Koneckonců by to mohlo vyvolat novou epidemii, protože ne nadarmo se na Ukrajině i jinde vydává tolik peněz na tajné laboratoře pro vývoj biologických zbraní. Něco díky speciální vojenské operaci dnes už vyplula na povrch, ale kolik toho ještě zůstává v zákulisí.“
Pozoruhodné je v článku nikoli opakování toho, co Dugin a teď už i oficiální kremelská propaganda říkají, totiž že jde ve skutečnosti o válku proti Západu, ale jaký dopad to bude mít na samotné Rusko: „V případě Ruska se však jedná o zcela jiné dilema: být, či nebýt. V tomto případě nebude možné prezentovat ‚nebýt‘ jako ‚vítězství‘. Netřeba dodávat, že čas od času se vláda takto chová. Ale to bylo jen tehdy, když šlo o domácí publikum. Nyní lidé a celý svět sledují události speciální vojenské operace z jednoznačných pozic, které nepřipouštějí žádný dvojznačný výklad, a ruské úřady to již nemohou ovlivnit. Není to jen proto, že jsme prohráli informační válku, ale protože jde o hlubší věci, než jsou mediální operace. Když jde o to, zda být, či nebýt, existuje pouze vítězství. Dokonce ani ne ‚vítězství, nebo porážka‘, ale ‚vítězství, nebo nic‘.“
A dále píše: „A ‚vítězstvím‘ nemůže být uznání některých našich drobných požadavků při zachování Ukrajiny v její současné podobě. Vítězství je úplná změna všeho, co je – na Ukrajině i v samotném Rusku. Ukrajina bez nacistů a liberálů, Rusko bez liberálů, oligarchů a zrádců… Jsem naprosto přesvědčen, že Putin vše pochopil, když udělal ten krok, který změnil svět. Jediným gestem vsadil vše na jednu kartu a stejným gestem utnul ústup. Tak se dělají dějiny: všechno, nebo nic. Tak žije a jedná člověk, subjekt, svobodný suverénní vládce. Mnozí se dnes bojí zrady, kapitulace, potupného smíření s existenčním nepřítelem. Máme pro to bohužel smutné precedenty z nedávné minulosti. Ale žádná rovnováha mezi věrností a zradou – sluneční a měsíční – už není možná. Misky vah se nezvratně (a hlavní slovo je zde nezvratně) vychýlily na jednu stranu. Směrem k vítězství.“
Nakolik Duginovy myšlenky ovlivňují ruské vedení, je obtížné z vnějšku posoudit. V každém případě existují paralely mezi veřejnými výroky Vladimira Putina, kde není slyšet nic o nějakém kompromisu, a výroky krajních ruských nacionalistů. Ty jdou svou rétorikou „všechno, nebo nic“ ještě za hranice „běžného“ a i tak dost fanatického nacionalismu, který nyní Rusko ovládá.
