Duchovní ruské pravoslavné církve, protodiakon Andrej Kurajev, byl 23. srpna soudem v Moskvě uznám vinným z porušení správního paragrafu o „diskreditaci ruských ozbrojených sil“. Dopustil se ho prý na svém blogu. Má ale řadu dalších názorů, které jsou v dnešním Rusku podezřelé.
V rozhovoru pro server Novaja Gazeta Europe říká, že dostal pokutu za výroky o občanské válce v letech 1918-1923, takže ani o tom se dnes už v Rusku nesmí svobodně mluvit. Podle něj se bojí svůj názor na válku veřejně říct i duchovní a navíc jsou někteří pod vlivem propagandy: „Bohužel jsme se znovu přesvědčili, že ani profesionální pravoslaví lidi ze zajetí televize nevysvobodí. Televize překonává i každodenní čtení evangelia.“
Ohledně atentátu na Darju Duginovou, dceru ideologa Alexandra Dugina, chová podezření k oficiální verzi. Jaká je podle něj pravděpodobná?
„Obávám se, že to brzy zjistíme. Mám smutné podezření na (záminku jako) ‚zapálení Říšského sněmu‘. Nebo, chcete-li, ‚vraždu Kirova‘. Čin, který by měl běžného občana vyděsit, a tím dát úřadům odpustek, aby za něj uklidily jeho okolí. To znamená, že vládu dehumanizuje ještě více než den předtím.“
Podle duchovního chce režim vzbudit ne pět minut, ale pět let nenávisti: „Jistě souhlasíte, že vražda dívky je vždycky hrozná. Dívka je obrazem nevinnosti a bezbrannosti, byla zavražděna v ruském lese nedaleko srdce naší vlasti – Moskvy…“
Pak poskytuje vysvětlení, které označuje za svou osobní spekulaci, ale připadá mu pravděpodobné: „V rámci blouznění vám mohu nabídnout exkurzi do světa konspirací. Následující text není ani v nejmenším pozitivním vyjádřením. Nejedná se o zasvěcené informace, ale pouze o pokus poskládat některé části skládačky. První z nich je, že Vojenská speciální operace jde nějak ztuha, ne však tempem, které si Kreml přál.
Druhá věc je, že to vypadá, že se tato speciální operace stala pro Kreml kufrem bez držadla: je škoda ho vyhodit, ale není vhodné ho tahat s sebou. Proto mnozí analytici tvrdí, že Putin hledá příležitost k jednání a hledá prostředníky, kteří by Zelenského, nebo nejlépe Bidena, posadili k jednacímu stolu. Pokud jde o mě, Putin sní o obnovení Jalty-1944, kdy tři světoví vůdci seděli v Livadijském paláci a kreslili si na ubrousky, jak si rozdělí země Evropy a světa, přičemž Churchill pod vlivem Roosevelta a Stalina udělal spoustu ústupků. Myslím, že to je Putinův sen: nové přerozdělení světa do zón vlivu.
Další dílek skládačky: to, co Putin chce, se pravděpodobně nestane, nejenže se mu nepodaří získat východní Evropu, ale dokonce ani Ukrajinu. Je pravděpodobné, že v zájmu míru, v zájmu záchrany ekonomiky, bude muset na hranicích, kam dosáhly ruské tanky, nejen ustrnout, ale dokonce se stáhnout. Takové jednání s ‚kyjevským režimem‘ se z pohledu ideologů této vojenské operace, jejích veteránů a sympatizantů, rovná porážce. Solovjov a spol. je již poučili, že Ukrajina jako taková musí být zničena. A teď se ukazuje, že zůstává – nejenže není ‚denacifikovaná‘ a není ‚demilitarizovaná‘, ale je také napumpovaná západními zbraněmi. Lze to nazvat potupou a porážkou. A pak vyvstává otázka: co a jak takový názor přinese pro kremelské úřady? S liberální opozicí jsou víceméně hotovi, nepovažují ji za nebezpečnou. Existují však skupiny lidí, kteří jsou schopni zmocnit se vlastního ‚praporu‘ Kremlu a mluvit pod stejnými hesly jako televize, mohou snadno vést masy a převzít od Kremlu agendu.“
Andrej Kurajev soudí, že pravicová ultrapatriotická opozice vůči Kremlu by mohla být režimu nebezpečná. Jedním jejím hlasem je známý vojenský vůdce separatitů Strelkov a druhým Alexandr Dugin.
„Každopádně nadcházející pravděpodobní nástupci u moci chtějí vzhledem k věku našeho prezidenta odříznout konkurenty i na samém chvostu. Dugin ze své dcery zjevně vychovával ruskou Marine Le Penovou. Prezidentkou by se pravděpodobně nestala, ale mohla by vytvořit jakousi parlamentní frakci s poměrně ucelenou ideologií, vedenou Duginem a někdy dost zahořklou vůči Kremlu… Nesnažím se tvrdit, že tomu tak bylo, jen skládám puzzle s velmi podivnými rýhami a výstupky.“