Radost z obnovy mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí bohužel velmi zhořkla. Kardinál Duka přizval k podpisu pamětní listiny vedle prezidenta, premiéra a ministryně financí také někdejší komunistickou prezidentskou kandidátku Janu Bobošíkovou a extremisticky založenou ekonomku Hanu Lipovskou. Příští generace, jimž je pamětní listina adresována, měly mít podle kardinála možnost nahlédnout do žumpy naší doby. Nakonec se tak naštěstí nestane.
Chování Dominika Duky je těžko vysvětlitelné. Jeho příchylnost ke špičkám politické moci připomíná neblaze tu stránku baroka, kterou na rozdíl od díla Jana Jiřího Bendla těžko můžeme obdivovat. Na sepětí trůnu s oltářem nic hezkého není. Ale dejme tomu, že Babiš se Zemanem z titulu svých ústavních funkcí na pamětní listinu bohužel patří.
Co tam ale proboha dělá podpis Jany Bobošíkové, Hany Lipovské a Jiřího Ovčáčka? Působí to, jako by kardinál potřeboval najít co největší blázny a extremistické kašpary. Je zřejmé, že hlavě české katolické církve se zalíbil vyhroceně antiliberální, ultrakonzervativní proud, který s univerzálním kulturním dědictvím křesťanství nijak nesouvisí.
Na podzim má přijet do Prahy předseda římské kongregace pro biskupy, kanadský arcibiskup Marc Ouellet. Je zřejmé, že se bude rozhlížet po novém pražském arcibiskupovi, protože Dominik Duka již druhým rokem přesluhuje po své rezignaci, kterou musel podle kanonického práva podat z důvodu dovršení pětasedmdesáti let. Věřme tak, že tato smutná epizoda v církvi, kterou dříve vedly osobnosti formátu kardinála Berana či kardinála Tomáška, brzy skončí.
Radnice Prahy 1 nakonec po kritice v pátek oznámila, že Dukův list do sloupu vložen nebude.