V takzvaném Institutu svobody a demokracie nastal důvod k oslavě. Kardinál Dominik Duka odsoudil liberální demokracii a kritizoval Evropskou unii. Všechny wlastenské síly, tedy samozřejmě i Jana Bobošíková a Hana Lipovská, prožívají radostné duchovní třesení.
Hana Lipovská nám radostně na svém Facebooku sdílí nové poselství. Pod titulkem „Evropu trápí liberální demokracie a unijní diktát“ čteme: „Mši svatou za evropský kontinent dnes ve Svatovítské katedrále sloužil kardinál Dominik Duka spolu s pražskými biskupy Václavem Malým a Zdeňkem Wasserbauerem.
Právě Evropě a hodnotám, na kterých stojí, věnoval kardinál Duka také část kázání. Upozornil, že dnešní Evropa a dnešní Unie nejsou založeny na principu subsidiarity, tedy přijímání rozhodnutí co možná nejblíže občanům, nýbrž na subordinaci, tedy vztahu podřízenosti.
Pak citace: „Jsme svědky toho že místo subsidiarity, kterou doporučuje papež František současné Evropě, je subsidiarita nahrazována subordinací, a tak se velká část zemí Evropy právem považuje v rámci Unie za nerespektovanou a přehlíženou.“
Mluvíme-li o subordinaci, je ostatně zajímavé nahlédnout do pozoruhodné příručky z roku 1916 „Co rakousko-uherský vojín vědět má“: „Subordinace koření v neobmezené poslušnosti podřízeného proti představenému a nižšího proti vyššímu, jakmile tento ve službě rozkazovati počne. Subordinace jest podřízení vlastní vůle rozkazu a zákonu.“
V kázání kardinál Duka varoval také před takzvanou liberální demokracií, která je v rozporu nejen s demokracií, ale také s Evangeliem:
„Odpusťte, ale tak stále proklamovaný slogan takzvané liberální demokracie, která pohrdá většinou, není ani demokratický, ale pro nás pro křesťany není také evangelijní (…)
[Demokracie] není možná bez možnosti a slušnosti, bez úcty k druhému. To neplatí jenom pro tuto zem a pro tuto naši katedrálu. To platí nejen pro náš kontinent, starou Evropu, ale pro celý svět.“
Tak kardinál Duka se odvolává na papeže Františka. To je skutečně povedené. Když jde o problematiku vztahu k uprchlíkům, nějak tam duch papežova pontifikátu není znát. Spíš působí Dukovy výroky jako brepty nějakého okamurovce. Také snaha řešit sexuální zneužívání v církvi ve výrocích Dominika Duky nějak nerezonuje. Komické je, když o subsidiaritě mluví vysoce postavený církevní hodnostář. Přes všechny snahy o změny za poslední půl století je církev tak centralizovaná a monolitická, jako nebyla ani ve středověku, dokonce ani v 19. století ještě ne. Teď je trochu ve fázi perestrojky, ale na celkovém systému, který připomíná lenní panství, se zatím nic nezměnilo. Dobře, ať si to dělají, jak chtějí, ale pak ať o subsidiaritě a subordinaci raději mlčí. Nezní to moc věrohodně.
Do činnosti všelijakých ústředních výborů, ať politických nebo církevních, nám mnoho není. Pokud toxicky nezasahují do občanského života. To je ale přesně to, co Dominik Duka dělá a proč sklízí takové nadšení u lidí, jako jsou konzumenti dezinformačních webů a všelijakých pochybných institutů. Kardinál Duka by se neměl pouštět do terminologie, které nerozumí. Předně ať ohledně liberální demokracie nemluví za všechny křesťany. Nemá na to žádné právo. Duka není hlavou českého křesťanstva. Není ani hlavou českých katolíků, jak se neznalí lidé mylně domnívají. Titul primas je čestný titul, který patří biskupovi nejstarší diecéze v zemi, nic z něj neplyne. Není hlavou biskupské konference. Může mluvit jen za sebe, že on si jako křesťan myslí, že liberální demokracie není podle evangelia, ale to je maximum možného a legitimního.
Zdá se, že skočil na agitaci provozovanou spolky jako Institut Václava Klause, kde také liberální demokracii nesnášejí a hlásají nějakou mytickou „demokracii bez přívlastků“. Co to je, není jasné. Pak se jim tam vejde i potěmkinovská „demokracie“ v Rusku a klientelistická kleptokracie v Maďarsku, samozřejmě i otrokářských systém starého Řecka. Klausovci, mladoklausovci, Ovčáček, ultrakatolíci, dezinformační prokremelské weby – ti všichni liberální demokracii nenávidí. Logicky, jim by se líbila vláda silné ruky, protože si myslí, že tou silnou rukou by byli oni. Nesnášejí kritiku, nejsou schopni odpovídat na otázky, nemají rádi, když někdo fakticky vyvrací jejich lži. Co na tom, že EU má svůj volený parlament a i do nevolených orgánů vysílají zástupce národní vlády, které zvoleny byly. Protože neuvažují o historii, připustí wlastenci a protievropští antiliberální bojovníci nanejvýš nějaký volný obchod mezi národními státy. Ano, do roku 1913 to mohlo znít „pragmaticky“. Všechno kvetlo. Pak se zrovna tenhle model zhroutil.
Dominik Duka by si měl uvědomit, že liberální demokracie taky znamená, že většina nemůže drtivě válcovat menšinu. On sám je jedním z představitelů menšiny, jen mu to ještě nedošlo. Kdyby se tu všechno řídilo podle mínění většiny našeho bodrého lidu, neměl by ani církevní restituce, ani mariánský sloup a jeho duchovní by nejspíš nedostávali plat a nemohli působit v armádě. Těžit z výhod liberální demokracie a současně na ni útočit, to je přinejmenším nevkusné. Před posledními volbami vyjadřoval naději, jak se k moci dostane konečně mlčící většina. Pokud měl na mysli ty politické síly, co pak převládly ve sněmovně, tak mu mlčící většina hned chtěla zdanit restituce. Tady to tedy skutečně s tou jemnou diplomacií nějak nevyšlo.
Jen drobná technická poznámka: Pokud pastýř mlčí k řádění a nemravnosti moci, je spoluviník. Pokud podporuje ty, kteří se na tom podílejí, je jeho vina ještě větší. Ne, nesoudíme nesmrtelnou duši kardinála Duky, protože o té celkem nic nevíme. Jen porovnáváme smysly vnímatelné jevy s některými zásadami a konstatujeme, že je tam rozpor.
