Nepřijde vám to zvláštní? Největší z detektivů, jakého tato země kdy nosila, se fláká už skoro měsíc bez práce a nikdo se nemůže zrovna dvakrát přetrhnout, aby mu „hodil lano“. Nic nemůže svědčit o skutečném významu Roberta Šlachty na trhu práce lépe než trapné mlčení a pokašlávání vždy, když na toto téma přijde řeč. Ostatně, koho by vlastně Šlachta ještě dnes vážně zajímal? Jak říkávali komunisté – kdo chvíli stál, už stojí opodál.

Alespoň že si na něj vzpomene novinářská klaka v Lidových novinách, která dlouhá léta tyla z prefabrikovaných fízlovských raportů (proti)mafiánského útvaru. Lidovky se servilně adaptovaly v jakousi Šlachtovu osobní personální agenturu, jakousi nechtěnou parodii na oblíbený televizní pořad Marty Kubišové, která se stejně úpěnlivě snaží udat domácí mazlíčky.

Vskutku „prestižní“ post mu údajně nabídlo vedení Nejvyššího kontrolního úřadu – prezident NKÚ Miroslav Kala by měl prý o Šlachtu zájem v nově vznikajícím analytickém oddělení. A co by tam měl náš Clouseau vlastně dělat? „Potřebujeme analyzovat takzvané měkké informace – to, co se kde píše, o čem se hovoří či spekuluje,“ sdělil Kala Lidovým novinám. Bingo! Takže Šlachta by byl přínosný leda pro to, co nakonec dělal do svého odchodu od policie – sbíral by drby a splétal by z nich své fantasmagorické konstrukce. Mělo by to jedinou výhodu – někdo jiný nad ním by je buď přefiltroval, nebo zahodil do koše, a neotravoval s nimi národ.

Šlachtovi by ale chybělo to nejzákladnější, na čem postavil svůj byznys, tedy odposlechy. Z nich potom jak diskžokej u míchacího pultu mixoval své vražedné a prolhané policejní opusy. Šlachta bez odposlechů by byl jako traktorista bez traktoru. Navíc by mu do party chyběli další spoluhráči. Prezident a viceprezidentka NKÚ jsou normální, zákonu loajální státní úředníci, a ne zfanatizovaní pleticháři, jako jsou Ivo Ištvan s Lenkou Bradáčovou.

Počátkem devadesátých let odešel od policie se stejným humbukem jako nyní Šlachta jistý inženýr S. Vedení policie bylo podle něj zkorumpované, krylo politické čachry a skvělému detektivovi házelo stále klacky pod nohy. Svá temná podezření rád předával médiím. Jen z nich nikdy nic nebylo. I to měl společné se Šlachtou. Lano mu tehdy hodil ministr státní kontroly Igor Němec. První, co inženýr S. udělal, bylo, že si na něj založil složku. Po zániku ministerstva přešel rovněž na tehdy vznikající NKÚ. První, co udělal, bylo, že si založil složku na prvního prezidenta kontrolního úřadu Lubomíra Voleníka. Nakonec proti němu začal intrikovat také, jak by zvyklý od policie, a odešel s ještě větším humbukem, aniž by se jeho temná podezření a nařčení kdykoli potvrdila.

Šlachta by se nejspíš choval stejně, zvláště když ve vedení NKÚ sedí zástupci jím nejnenáviděnějších politických stran – ČSSD a ODS. Nasadit si jej do úřadu by znamenalo ve svém důsledku destabilizaci NKÚ, a je tedy otázkou, do jaké míry byla Kalova nabídka myšlena skutečně vážně. Šlachta totiž dokáže být loajální jenom vůči svému kmotrovi Andreji Babišovi.

Přesto doufejme, že se pro něj vhodné místečko najde. Třeba se mu splní sen stát se psem u hodných lidí. V Lidových novinách se pro něj už určitě pelíšek najde.