Státní zástupci si od nástupu nového vedení v čele s Pavlem Zemanem snaží čím dál více vykolíkovat hřiště za mantinely, kde nemají v žádném případě co pohledávat. Nejenže svým babráckým, či zaplaceným státním převratem rozložili dosavadní politickou scénu. Je signifikantní, že už i takový „protikorupční vlajkonoš“, za jakého se vydává prezident Miloš Zeman, de facto přiznal, že byl obelhán, když si nechal namluvit Ivem Ištvanem historku o protistátním spikleneckém centru pod vedením premiérovy tajemnice.

[ctete]48979[/ctete]

Odrazem jejich mocichtivých ambicí je ostatně i nový zákon o státním zastupitelství, legislativní paskvil, který si sami napsali k obrazu svému. Nástupem nového vedení veřejné žaloby se k moci dostala parta bezohledných jakobínských fanatiků, kteří se ve svém svatém tažení nezdráhají jakkoli ohýbat a překračovat zákon – přesně podle hesla účel světí prostředky. Aniž by se změnily příslušné zákony, začíná být opět kriminalizováno i takové jednání, především v hospodářské oblasti, které je normálním, byť tvrdým konkurenčním bojem mezi jednotlivými aktéry.

Daleko závažnější ovšem je, že v některých případech už je těžké rozeznat, co je fanatismus a co účelová kriminalizace ve prospěch některých konkrétních ekonomických a politických subjektů. Zvláště o Vrchním státním zastupitelství v Praze se dá již hovořit jako o justiční divizi Agrofertu, kdy například takový Adam Borgula v roli dozorového státního zástupce pečlivě režíruje různé kontroverzní kauzy, v nichž jsou plánovitě likvidování nepohodlní konkurenti Andreje Babiše.

[ctete]33676[/ctete]

Právě pod tímto úhlem podhledu je potřeba vnímat i trestní stíhání v rámci údajných insolvenčních podvodů na jihu Čech, kdy ve vazbě skončili i dva dávní Babišovi nepřátelé – podnikatel Petr Sisák a insolvenční správce Ivo Hala. Pro Borgulu je to ostatně jízda na tygru. Vyfabulovaná kauza Oleo Chemical zjevně míří do kopru, a tak nutně potřebuje nějaký další velký případ, na němž by se mohl vyřádit.

Mediálně je případ prezentován jako příklad úspěšného boje s insolvenční mafií. Stejně tak dobře se ale může jevit jako snaha o kriminalizaci jednání, které je co do volby prostředků možná na hraně, ale nemělo by být posuzováno prostředky trestního práva.

Nejde ale jenom o tento konkrétní případ. Varovné je rovněž to, že se zde policie a státní zastupitelství snaží vykolíkovat meze toho, co smí a nesmí provádět advokáti a insolvenční správci, což může být nebezpečným precedentem, ohrožujícím nezávislost zmíněných profesí. Opět zářný přiklad toho, jak se snaží současná prokurátorská klika metastázovat a přebírat kuratelu nad dalšími právními profesemi.

V této souvislosti navíc vystupuje na povrch další nebezpečný moment. Celé inkriminované insolvenční řízení probíhá důsledně pod dohledem insolvenčního soudu, za účasti státního zástupce, v řadě konkrétních věcí mezitím rozhodovaly i nadřízené soudy. Kriminalizaci je tak možno vnímat i jako nepřípustné přehodnocení práce soudů orgány činnými v trestním řízení.

Jestliže tedy jednotlivé kroky v různých fázích řízení potvrdili různí soudci a různé soudní instance, vytvářejí trestní orgány ve veřejnosti dojem, že se údajně protiprávní jednání obviněných nemohlo dít za jejich zády, respektive bez jejich aktivní účasti, aniž by ale zároveň pro to existovaly jakékoli důkazy v trestním řízení.

Usnesení o zahájení trestního by mělo být formulováno tak, aby nezavdávalo příčiny ke spekulacím ohledně role osob, které nejsou obviněny. Protože nejsou obviněni, mohou se soudci jenom obtížně bránit. Mimoto jsou vázáni mlčenlivostí vyjadřovat se ke konkrétním okolnostem případů, které soudí.

Jak ostatně soudci již dříve prohlásili v médiích, k mlčenlivosti je zavázala i policie. Oba v usnesení zmiňovaní soudci jakékoli pochybení odmítají, a postavil se za ně i šéf českobudějovického krajského soudu Milan Tripes. O tom, že policie nemá ve věci soudců nabito, a to přesto, že nasadila prostorové odposlechy v jejich kancelářích i odposlechy telefonní a e-mailové komunikace obviněných, svědčí i to, že zatím nepodala žádost o jejich vydání k trestnímu stíhání prezidentu republiky.

Je proto namístě se ptát, proč byli českobudějovičtí soudci vystaveni policií a státním zástupcem podezřením a spekulacím, že se dopustili něčeho nekalého. To, že by orgánové nevěděli, co svými náznaky mohou způsobit, se nechce věřit. Zbývá tedy druhá možnost. Usnesení bylo formulováno záměrně tak, aby způsobilo ve veřejnosti podezření a zpochybnilo nezávislou justici, která se pomalu stává poslední výspou chránící právní stát.