Je prakticky nemožné pár dní po olomoucké akci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu spekulovat o tom, do jaké míry jsou obvinění vůči policejním funkcionářům a tamějšímu hejtmanovi opodstatněná, či nikoli.
Na druhou stranu lze těžko bez dalšího souhlasit se spekulacemi, že nyní již má duo Šlachta – Ištvan nabito, protože už jednou se blamovali, když před dvěma roky shazovali vládu. Prostá otázka zní – když už se blamovali jednou, proč ne napodruhé?
Známé přísloví praví, že ze shnilých semen mohou vyrůst jen shnilé plody. To platí i v tomto nejnovějším případě. První problém spočívá ve sporné příslušnosti ÚOOZ při vyšetřování trestné činnosti policistů z jiných útvarů. K vyšetřování trestné činnosti policistů je oprávněna pouze GIBS, nikdo jiný. Pokud existovalo nějaké podezření na trestnou činnost příslušníků či vedení inspekce, měl to řešit jiný regionální útvar GIBS než olomoucký.
S nepříslušností ÚOOZ souvisí i agenda, kvůli níž je tento speciál zřízen. Úkolem protimafiánského útvaru je odhalování, vyšetřování a zjišťování pachatelů na úseku nedovoleného obchodování nebo přechovávání zbraní, střeliva, vojenského materiálu, radioaktivních látek atp., v oblasti obchodu s lidmi a nelegální migrace, násilné trestné činnosti, vydírání, nástražných výbušných systémů, v oblasti padělání a pozměňování peněz a dalších platebních prostředků, v oblasti terorismu a extremismu, v oblasti zločineckých struktur a jejich aktivit na území ČR a v oblasti rozsáhlé majetkové trestné činnosti. O korupci zde není ani slovo. Ani v organizační struktuře ÚOOZ neexistuje odbor, který by se měl věnovat hospodářské kriminalitě, respektive korupci.
Přesto ÚOOZ vede s přehledem v počtu odposlechů na trestný čin úplatkářství, stejně tak jako v případě sledovacích úkonů, kam patří i prostorové odposlechy. Z každoročních analýz Policejního prezidia přitom vyplývá, že nasazování odposlechů ohledně korupce se začal protimafiánský útvar věnovat až s nástupem Roberta Šlachty. Dnes má na korupci ÚOOZ víc odposlechů než konkurenční protikorupční útvar, který má tento druh trestné činnosti ve své gesci. Ředitel útvaru má přitom právo rozhodnutí státního zástupce o přidělení kauzy, která není v jeho ranku, odmítnout – právě se zdůvodněním, že to nespadá do jeho kompetence. Stejně tak může v případě, když zjistí při vyšetřování trestné činnosti, která spadá do jeho působnosti, trestnou činnost, která do působnosti nespadá, předat tuto část jinému policejnímu útvaru. Je tedy evidentní, že současné vedení ÚOOZ tyto možnosti nevyužívá a omezené personální i finanční prostředky používá na vyšetřování trestné činnosti, která není v gesci útvaru.
Ona ta místní či věcná příslušnost je vůbec zapeklitá věc. Není vůbec jasné, proč případ dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. To má totiž ze zákona dozorovat pouze hospodářskou trestnou činnost s odhadovanou škodou nad sto padesát milionů korun. Opět je zde tady flagrantní porušení zákonem daných pravidel. S místní příslušností pak souvisí sporná příslušnost ostravského okresního soudu.
Je faktem, že na olomouckém soudu soudí manželka Ivana Langera, který byl v prvotním hledáčku policie. Není ale jasné, zda a jakým způsobem došlo k vyloučení tohoto soudu z úkonů v přípravném řízení, tedy k provádění domovních prohlídek či uvalení vazby. O vyloučení totiž musí nejprve rozhodnout konkrétní soudci daného soudu, případně soud jako celek. Za jakých podmínek k vyloučení došlo, a zda náhodou nedošlo k porušení ústavního práva na zákonného soudce, není v tuto chvíli jasné. Langer mohl nicméně sloužit i jako vějička a záminka k tomu, aby si Ištvanovi pohůnci vybrali svůj soud. Stejně jako to udělali v případě Nagygate. A ten jejich soud, který jim odkývne na mrknutí oka třeba trest smrti, je právě Okresní soud v Ostravě. Nechvalně proslulý je tam především soudce Roman Vicherek, bývalý policista, který pokryl všechny nezákonnosti již před dvěma roky a který proslul sekernickými články v médiích právě na téma korupce. Za zásluhy zřejmě povýšil do funkce náměstka trestního úseku. O zámince, proč dát případ tam, kde jim jdou soudci na ruku i v naprosto vykonstruovaných případech, svědčí ostatně i sám fakt, že Langer nakonec nebyl z ničeho obviněn. Ale mediální příprava vytvořila takovou atmosféru, že by si zřejmě žádný z kolegů Langrovy manželky nedovolil s klidným svědomím nevyloučit se pro podjatost.
K oněm shnilým semenům patří pak další úniky informací, tentokrát dokonce z trestních spisů, které olomoučtí prokurátoři či zbraslavští (proti)mafiáni pouštějí cíleně do médií skrze svou novinářskou agenturní síť. Je evidentní, že Ištvan se Šlachtou si ohýbají zákon, jak se jim zlíbí. Jestliže v celé rozbíhající se kauze je tolik shnilých plodů, má pak někdo věřit, že z těchto semen vyroste něco zdravého?
