Důvěra v prezidenta v červenci klesla o jeden procentní bod. Nyní mu věří 43 procent lidí, což je stále nejméně od léta 2017. Hlava státu je zároveň jedinou ústavní institucí, která si v červenci ve srovnání s předchozím měsícem pohoršila. Jak se to mohlo stát, že najednou poklesla důvěra v našeho přímo zvoleného prezidenta?

Co se děje? Že by měli lidé nějaké výhrady k jeho názorům? Nebo snad hraje roli to, do jakých prapodivných záležitostí jsou zapletení lidé z jeho okolí, jako například kancléř Vratislav Mynář? Nebo že by k tomu snad přispělo arogantní vystupování mluvčího Jiřího Ovčáčka, jehož sdělení na Twitteru nemají nic společného s tlumočením postojů a názorů prezidenta?

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Pokud jde o Zemanovy názory, nezdá se, že by se tam během několika posledních let něco výrazně změnilo. Jeho názory na domácí politiku jsou stále neseny jednou jedinou myšlenkou, totiž držet se pouze toho, co prospívá skutečné (nebo domnělé) moci prezidenta Zemana. Přes práh vnímavosti běžného člověka se zřejmě záležitosti kolem sporů o neexistující článek novináře Ferdinanda Peroutky příliš nedostanou.

Jenom někdo, kdo si všímá kšeftování s dřevem v Lánech a dalších počinů kolem zámku, vidí jakési dění a vývoj. Jiří Ovčáček šíří svá moudra především na Twitteru, který většina lidí buď nesleduje, nebo přinejmenším nečte Ovčáčkovy výlevy.

Nejpravděpodobnější vysvětlení bude zřejmě to nejjednodušší, totiž že prezident prostě není vidět. Už dávno se setřel rozdíl mezi Zemanovým pracovním obdobím a dovolenou, takže jediné, co se dostane na veřejnost, je informace o tom, že hlava státu podepsala nějaké zákony, popřípadě že se s někým setkala.

Žádné zahraniční cesty, žádné spanilé jízdy po krajích, zmizela i vystoupení na TV Barrandov. Na ta se sice zas tolik lidí nedívalo, ale pomocí ostatních médií se Zemanovy výroky šířily dál. Nebylo to nic pozoruhodného, ale je těžké něco pominout, když to říká nejvyšší ústavní činitel.

Hlavní Zemanovou vlastností je tedy neviditelnost, a to je na hlavu státu skutečně málo. Prezident má sice zvláštní postavení, ale to ještě neznamená, že nemá být vůbec vidět. Zatímco portugalský prezident objíždí o dovolené různé pláže, kde se vyskytuje bez do očí bijící ochranky, my jsme se dočkali pouze obligátních fotografií starého muže, kterého personál usadil do nafukovacího člunu. Pak i jednoho obrázku, jak stojí u jakési dřevěné boudičky v lese.

Sejde z očí, sejde z mysli. Spíše tedy, než že by doposud důvěřivá část veřejnosti prohlédla Zemanův charakter, jeho posluhování východním mocnostem a řádění jeho okolí, nemá asi jen dojem, že by prezident vyvíjel jakoukoliv aktivitu, které se dá důvěřovat nebo nedůvěřovat.

Takhle důvěryhodný politik nepůsobí. Jsme svědky jakéhosi vyhasínání, kdy už neplatí ani to, že se Zemanem „bude aspoň sranda“. Žádné bonmoty, dokonce ani žádné pikantní urážky. Je tady sice Jiří Ovčáček, ale to je dost slabá náhražka, protože ten nemá autoritu vůbec žádnou. Pozornost se mu věnuje pouze z jisté povinnosti, protože jiné zprávy z Hradu, lépe řečeno z Lán, nemáme.

Zemanovo mlčení k dění v Bělorusku je pozoruhodné. I kdyby snad ležel v hlubokém bezvědomí, jeho lidé by měli být schopni vyrobit aspoň nějakou nic neříkající frázi, kterou by si veřejnost mohla vyložit tak, že prezident všechno bedlivě sleduje a moudře analyzuje.

Ale ne. Nic. Jak věřit neviditelné bytosti, která se nijak neprojevuje v našem fyzickém světě?