Prezident Miloš Zeman odmítá jmenovat jednoho z navržených ministrů do nové vlády, v jejímž čele má stát Petr Fiala. S největší pravděpodobností jde o bývalého poslance za Pirátskou stranu Jana Lipavského, který je nominovaný na post ministra zahraničních věcí. Jaké mohou být prezidentovy důvody Lipavského nejmenovat a jak si pirátský kandidát vede ve srovnání s politiky, kteří v minulosti stáli v čele tohoto rezortu?
Od vzniku České republiky v roce 1993 se v Černínském paláci vystřídalo mnoho různých ministrů zahraničních věcí. Už jenom jejich seznam je poměrně dlouhý a velice zajímavý: Jakub Kulhánek, který je ministrem v demisi v končící vládě Andreje Babiše, jeho předchůdce bývalý místopředseda sociální demokracie Tomáš Petříček, dvakrát byl řízením ministerstva zahraničních věcí pověřen také Jan Hamáček.
V první Babišově vládě byl ministrem zahraničí současný velvyslanec v Izraeli Martin Stropnický. V Sobotkově kabinetu tento post zastával Lubomír Zaorálek. Šéfem naší diplomacie byl rovněž dlouholetý diplomat Jan Kohout, bývalý předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, současný europoslanec Alexandr Vondra, někdejší šéf lidovců Cyril Svoboda, Jan Kavan, Jaroslav Šedivý a Josef Zieleniec.
Jan Lipavský byl v minulém volebním období poslancem a místopředsedou sněmovního zahraničního výboru. Samozřejmě je možné debatovat o tom, jestli Lipavský, který vystudoval bakalářský obor mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a před svým zvolením do dolní komory parlamentu pracoval jako analytik a manažer projektů v oblasti informačních technologií v bankovnictví, má na tento post dostatečné zkušenosti a odbornost.
Dost možná na tom ale bude lépe než například Lubomír Zaorálek, který se před nástupem do této funkce mohl pochlubit jen působením na pozici předsedy a místopředsedy poslanecké sněmovny. Nijak slavně na tom nebyl ani Tomáš Petříček. Ve skutečnosti byl na tom ještě hůře než dlouholetý poslanec Zaorálek. Kromě toho, že pracoval jako asistent europoslance Libora Roučka a později působil jako poradce evropského poslance Miroslava Pocheho, tak – než se stal ministrem zahraničních věcí – několik málo měsíců dělal náměstka na ministerstvu práce a sociálních věcí a pak i na ministerstvu zahraničí.
Důvody, přes které nepojede vlak
Navíc sám prezident Miloš Zeman, když se minulý týden v rozhovoru pro TV NOVA ke svému vetování jednoho z kandidátů na ministra vyjadřoval, uvedl, že „i když u několika ministrů mám podezření, že rezortu, který mají řídit, vůbec nerozumí, protože se jím nikdy nezabývali, tak budu tak tolerantní, že velmi pravděpodobně svoje veto vztáhnu pouze k jedné jediné osobě“. A dodal, že bude mít důvody, které premiéru Fialovi řekne a přes které nepojede vlak.
Zřejmě tedy nepůjde o odbornost, kompetence či profesní zkušenosti, ale o něco jiného. Předseda Pirátů Ivan Bartoš o Janu Lipavském na své facebookové stránce předminulý týden napsal: „Jan má lví podíl na tom, že poslanecká sněmovna začala brát vážně problematiku hybridních hrozeb. Ustanovená komise, u jejíhož zrodu byl, se dlouhodobě zabývá tématy kybernetické bezpečnosti, vlivových operací, dezinformací nebo vlivu autoritářských režimů na naši zemi. To jsou v 21. století bohužel klíčové problémy, na něž musí být naše země připravena,“ zdůraznil Bartoš.
O kousek dál pak pokračoval: „Jan ušetřil českému státu 2,5 miliardy korun, když zabránil nevýhodnému odkupu aerolinek Smartwings, ovládaných miliardářem Jiřím Šimáněm s blízkými vazbami na brzy již bývalého premiéra Andreje Babiše. Ve vlastnické struktuře Smartwings nechybí ani čínský státní fond CITIC. Nešlo o nijak strategický podnik a není důvod, proč by jej náš stát měl kupovat. Jan také pomohl zabránit vstupu čínských a ruských firem do projektu výstavby jaderných bloků Dukovany II. Ten by ohrozil naši bezpečnost a soběstačnost na dlouhá desetiletí dopředu. Pro společný postup získal Jan Lipavský celou demokratickou opozici.“
Lépe by asi důvody, proč ho zřejmě prezident Zeman coby ministra zahraničních věcí nechce, popsat nešlo. S velkou pravděpodobností tak půjde o kombinaci msty a odlišných názorů na naši zahraniční politiku. O to důležitější je, co se týče jeho nominace, necouvnout a na jmenování Piráta Lipavského do čela naší diplomacie trvat.