NÁZOR / O lordech se vykládala řada dětských vtipů, které naznačovaly, že tito muži nejsou vždycky myšlenkově úplně ve formě. Jak se zdá, v některých případech na tom něco bude. Zvlášť je to vidět, když na ně dopadnou paprsky vyzařující z hluboké duše V. V. Putina.
Lord Richard Balfe a lord Robert Skidelsky se v Londýně zúčastnili večírku pořádaného Andrejem Kelinem, ruským velvyslancem ve Spojeném království. Večírek se konal 12. června u příležitosti Dne Ruska, tedy oslavy vzniku Ruska nezávislého na Sovětském svazu. Už by nemělo cenu to zmiňovat, ale s příslušným zpožděním o tom teď začaly referovat nevyžádané e-maily od českých putinovských mloků, které naznačují, že svěží duch vciťování se do diktátorů je v Británii stále živý. V někdejším Československu na to nikdy nemohli zapomenout.
Akce pro příslušníky krvavého režimu, užitečné idioty a kolaboranty se zúčastnilo celkem 50 lidí, včetně zaměstnanců ruského velvyslanectví, zahraničních diplomatů a několika Britů.
Velvyslanec Kelin lhal a plácal nesmysly, jak je to dnes v ruské diplomacii obvyklé a povinné víc, než se v tomto oboru považuje za slušné. V projevu se snažil ospravedlnit invazi na Ukrajinu. Pravil, že „aby se Rusko mohlo normálně rozvíjet, musí se nejprve vypořádat s významnými hrozbami pro svou bezpečnost“. Také obvinil Británii z „velkého strategického přehmatu“, když zaujala vůči Moskvě konfrontační přístup.
Lord Balfe deníku Guardian potvrdil, že se akce zúčastnil, a uvedl, že měl krátký rozhovor s ruským vojenským atašé. Věří, že válka skončí jednáním a Ukrajina předá část svého území Rusku. Balfe označil Ukrajinu za „chaotickou zemi“, kterou prý „dali dohromady Churchill a Stalin ke konci druhé světové války“. Dodal, že že „Krym je zcela určitě ruský“ a že Moskva má oprávněné nároky na Doněck a Luhansk.
Skidelsky prohlásil, že je proti ruské invazi na Ukrajinu, ale zúčastnil se večírku, protože „chtěl projevit úctu a náklonnost ruskému lidu v den jeho státního svátku, zejména za těchto okolností“.
Protože jde o lordy a ne o nějaké profláklé činovníky Společnosti britsko-ruského přátelství, je třeba se mrknout, jestli šlo o důsledek letošních veder, nebo je to u pánů trvalé postižení. A hle. Skidelsky krátce po invazi Moskvy vydal dopis, v němž tuto akci kritizoval, ale také se ptal, proč se Západ nezavázal, že NATO nerozšíří své členství o Ukrajinu. V letech 2016-2021 byl také nevýkonným členem představenstva ruské ropné společnosti Rossněfť. No vida.
Oba pánové moudra trousili už na jaře.
Lord Balfe, který byl poslancem Evropského parlamentu v letech 1979-2004 a od roku 2014 sedí ve Sněmovně lordů, se zachmuřil a řekl, že na vyhlídky na světový mír pro tuto dobu se dívá sklesle, a prohlásil: „Dnes se řítíme k další válce.“
Při úvahách o současném světovém dění uvedl: „Veškeré úsilí je věnováno využívání rozdílů, proto místo snahy o mírové řešení na Ukrajině vedeme zástupnou válku. Bylo mi řečeno, že cílem USA je rozpad Ruské federace, což by pro Evropu znamenalo katastrofu.“ Pak si ještě postěžoval na nás. „Po rozšíření o východní Evropu nedošlo k jejich přijetí západních liberálních hodnot s výjimkou určité míry v pobaltských státech.“
Tak to se vyřešilo brexitem, kde se snaživě zapojili ruští trollové, a východní čmoudi jako Poláci a Češi už nebudou v Británii zaclánět. Anglické kostely budou zase zet prázdnotou a jahody si v létě občané bývalého impéria hrdě natrhají sami. To se vyplatí. V Londýně, který si vysloužil čestnou přezdívku Londongrad, si dál budou užívat synové a dcery ruské elity ve svých velkých bytech a jako hobby si koupí nějaké tamní noviny. Proč ne. Sněmovna lordů má od roku 2020 jako člena už Jevgenije Lebeděva, „barona z Hamptonu v londýnském obvodu Richmond nad Temží a ze Sibiře v Ruské federaci“, syna oligarchy a pracovníka sovětské tajné služby KGB (momentálně na kanadském sankčním seznamu kvůli postojům k invazi Ruska na Ukrajinu). Do Londýna se přestěhoval v osmi letech, když jeho otec začal pracovat v rezidentuře KGB na sovětském velvyslanectví. Děti nemohou za své rodiče, to uznáváme. Původ je to ale hezký.
Syn kágébáka byl uveden do šlechtického stavu za „zásluhy v mediálním odvětví a filantropickou práci“ a navrhl to Boris Johnson považovaný za Lebeděvova blízkého přítele. Johnson se účastnil večírků na Lebeděvově italském zámku i v době, kdy byl ministrem zahraničí. Znalec Ruska Mark Galeotti po povýšení Lebeděva napsal, že tento krok naznačuje Johnsonovu ochotu „ukázat pohrdání britskými zpravodajskými službami“. Objevily se totiž nějaké pochybnosti, ale povýšení proběhlo potěšitelně rychle.
Pro spravedlnost dodejme, že se nezdá, že by podivný ruský kamarád měl na Johnsona zhoubný vliv ohledně zahraniční politiky, protože britský postoj po ruské invazi na Ukrajinu byl jednoznačný.
Oba jmenovaní pánové jsou v tom zřejmě ale až po uši. Je to sice ostuda, ale aspoň jim nehrozí, že by se dostali do dalšího dětského vtipu. „‚Jean (nevíme, proč se v těch anekdotách britským komorníkům říká Jean – pozn. red.), proč mi svítí šálek s čajem?‘ To je polonium, Vaše lordstvo.'“
Přejeme oběma pánům dlouhá léta, ale obáváme se, že se u nich zřejmě jedná o nějakou chorobu, která napadá postarší lordy. Snad to není nakažlivé.