V centru pozornosti jsou obnovitelné zdroje energie. Ilustrační foto FOTO: Zoomfire / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0 (volné dílo)
FOTO: Zoomfire / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0 (volné dílo)
NÁZOR / Před eurovolbami se ukázalo, že naši populisté nečetli Zelenou dohodu. Kdyby si tu práci dali, pravděpodobně by získali ještě více křesel, než mají teď. Jejich hlavním tahákem boje proti Green Dealu se stala (popravdě trochu sporná) bateriová elektromobilita. V Green Dealu jsou však dvě další novinky, kterými mohli občany strašit mnohem víc. Protože kvůli těm novinkám pravděpodobně zdraží kde co. A ty novinky, na rozdíl od bateriové elektromobility, alternativu nemají.
Evropská unie se chlubí, že je uhlíkově nejcivilizovanější částí planety a že její emise CO₂ tvoří jen osm procent globální produkce kysličníku uhličitého. Jde o výpočet s použitím Švindlovy konstanty. Značný podíl emisí CO₂ v Číně, Indii a dalších asijských velkoproducentech skleníkových plynů totiž vzniká při výrobě zboží pro EU – jen jsou ty emise offshorované.
Kvůli zboží pro Německo či Českou republiku kouří komíny v Asii. Green Deal chce tento stav změnit. Je to nutné, je to správné, ale bude to bolet nás všechny. Bude to totiž drahé – možná dražší než celé pranýřované elektromobily.
Green Deal je víc než elektromobilita
Proti Green Dealu se z kandidujících stran v eurovolbách vymezila více než polovina. Ovšem jejich hlavním, ne-li jediným terčem byla bateriová elektromobilita – kterou mimochodem Green Deal výslovně nenařizuje. V souladu s ním by totiž byla, podle toho, co je v něm napsáno, i elektromobilita vodíková. A ta by vyřešila nejen základní problémy elektromobility bateriové, ale i základní problém obnovitelných zdrojů energie – jejich neřiditelnost. Přesto – z mně neznámých důvodů – EU a její automobilky sázejí na baterie, ačkoliv asi každý musí vidět, jak je ta sázka „vachrlatá“.
Neumíme příliš efektivně skladovat energii, a to málo, co jsme na dnešní technologické úrovni schopni uschovávat, umíme uschovávat v bateriích, které mají vysokou náročnost na vzácné suroviny. Suroviny, které má z velké části pod kontrolou Čína. Technologický rozvoj slibuje, že se to změní – ale zatím ten kobalt, lithium a další nehojné kovy do baterií potřebujeme. A když zároveň fouká vítr a svítí slunce, je v některých místech Evropy takový nadbytek obnovitelnými zdroji vyrobeného proudu, že výrobci platí za to, že si ji někdo odebere.
Kdyby – jak výslovně umožňuje Green Deal – náš průmysl vsadil na vodíkové palivové články, vyrábějící elektrickou energii pro pohon aut, nebyli bychom závislí na vzácných surovinách. A OZE by mohly za sluníčka vyrábět elektřiny, kolik by jim panely ráčily. Kdyby se takto vyrobená energie používala pro výrobu vodíku do článkových elektromobilů, nebyl by žádný problém s výkyvy výkonu.
Vodík do skladu by prostě ty fabriky vyráběly jen tehdy, když by bylo proudu dost, a když by bylo pod mrakem, tak by se prostě vyrábělo méně nebo vůbec – což v případě, že se proud z OZE pouští do běžné sítě, opravdu nejde. Tato úvaha není náročná, napadne kdekoho, takže se kritika elektromobilů chytá na úrodné půdě. A protievropští populisté nešli při četbě Green Dealu dál. Naštěstí – dokázali by totiž vyděsit ještě mnohem víc lidí, než se jim povedlo.
Na konkurenceschopnost Evropy Green Deal myslí
O tom, jak Green Deal zničí náš průmysl, učiní jej nekonkurenceschopným, populisté naplácali celý veletok slov. Skutečnost je jiná. Cituji Zelenou dohodu:
„V situaci, kdy mnoho mezinárodních partnerů nevykazuje stejnou míru ambicí jako EU, existuje riziko, že bude docházet k úniku uhlíku – buď tím, že dojde k přesunu výroby z EU do jiných zemí s nižší mírou ambicí ve snižování emisí, nebo protože budou produkty z EU nahrazeny uhlíkově náročnějšími dovezenými produkty. Jestliže se toto riziko naplní, nedojde k žádnému snížení globálních emisí, a úsilí EU a jejího průmyslu o splnění globálních cílů v oblasti klimatu stanovených Pařížskou dohodou tak bude zmařeno.
Pokud rozdíly v míře ambicí ve světě přetrvají a EU bude zároveň své ambice v oblasti klimatu zvyšovat, navrhne Komise pro vybraná odvětví mechanismus kompenzačních opatření mezi státy v souvislosti s uhlíkem, aby se omezilo riziko úniku uhlíku. Tím by se zajistilo, že cena dovozených produktů bude přesněji odrážet jejich obsah uhlíku. Toto opatření by bylo navrženo tak, aby bylo v souladu s pravidly Světové obchodní organizace a dalšími mezinárodními závazky EU. Bylo by alternativou opatření, která se zabývají rizikem úniku uhlíku v systému EU pro obchodování s emisemi.“
To – citlivě zformulované – „přesnějšího odrážení ceny uhlíku“ se dá jasněji nazvat jako uhlíkové clo. To zajistí konec evropského svatouškovského a zhoubného pokrytectví. Už i v ceně zboží dovezeného ze zemí, kde na emise CO₂ kašlou, bude úhrada té „klimatické externality“ obsažena.
Je to jediná cesta, jak může EU přimět ke snižování emisí i mimoevropské země. Ani čínští, ani indičtí výrobci nebudou ze zatížení cen svého zboží pro Evropu uhlíkovou daní nadšeni, a budou – pod tímto ekonomickým tlakem – usilovat o dekarbonizaci jeho výroby. Ale my musíme akceptovat, že veškeré zboží dovezené z těchto zemí o uhlíkové clo zdraží. A aby fungovalo, aby přimělo Čínu a Indii k dekarbonizaci, bude to muset být zdražení citelné. Zaplatí jej ovšem konečný spotřebitel – vy a já.
A také dovoz
Stejně tak neplatíme u dovezeného zboží externality z jeho dopravy. I to chce Zelená dohoda změnit. „Cena dopravy musí odrážet její dopad na životní prostředí a zdraví. Poskytování dotací na fosilní paliva je třeba ukončit a v souvislosti s revizí směrnice o zdanění energie se komise zaměří na stávající osvobození od daně, včetně těch, která se uplatňují na letecká a námořní paliva, a na to, jak nejlépe odstranit případné mezery. Komise taktéž navrhne rozšířit evropský systém obchodování s emisemi na námořní odvětví a snížit množství povolenek ze systému EU pro obchodování s emisemi, jež jsou zdarma přidělovány leteckým dopravcům.
Je tedy konec levným dovozům, kdy byla pro neekonoma doprava zboží přes půl světa zcela nepochopitelně levná. Nyní bude dražší – výrazně dražší, a když se doma podíváte kolem sebe, uvidíte, že zdraží skoro všechno. A to jak uvalením uhlíkového cla na neekologicky vyrobené zboží, tak zdaněním emisí CO₂ vzniklých při jeho dopravě do EU.
Není jiné cesty…
Ač tato opatření zasáhnou samozřejmě i mne samotného, vnímám, že jsou zcela zásadně nutná hned ze dvou důvodů – byť oba ty důvody jsou funkcí klimatického rozvratu, globálního oteplování. Jednak je nutné omezit oteplování planety kvůli teplotě samotné. Když se v řadě oblastí planety oteplí o tři či čtyři stupně, rozpadne se planetární klimatický systém, zkolabuje výroba potravin, a lidstvo se bude potýkat s tak silnými hladomory, že jejich dopady ucítíme i v syté (a proti Sahelu či Střednímu východu také žírné) Evropě.
Druhým důvodem je, že bez zastavení globálního oteplování smete Evropany migrační vlna stovek milionů lidí, jejichž domovina se změní do neobyvatelnosti. Suchem a vedrem zcela zdevastována může být většina území Afriky nad rovníkem a celý pás země východně od ní – celý Střední východ až do Indie, kde umírají lidé vedrem už dnes.
Pokud se tak zalidněná obrovská oblast planety stane neobyvatelnou, budou její obyvatelé utíkat před smrtí žízní – a budou utíkat do Evropy. Proto jsou i ta dvě opatření, která Green Deal zavádí, zcela zásadně nutná. Jde nám o život. Ale reakce celé evropské populace na skokové zdražení prakticky všeho, co přinese, se bojím už nyní.
Doufat v rozum asi nemá smysl – vždyť už programy antiintegračních populistů byly očividně mimo realitu, vzájemně si odporovaly – a téměř nikdo si toho nevšiml. Zároveň zrušit Green Deal a zároveň zabránit migraci prostě nejde. Kdyby se stomilionové populace oblastí zásadně ohrožených oteplováním a vysycháním při dalším oteplování daly do pohybu směr Evropa, nezastavilo by je nic.
Je obrovské štěstí, že si těchto „detailů“ v Green Dealu populisté nevšimli, mohli vyděsit voliče ještě více než strašákem bateriové elektromobility. Ale nyní, po volbách, je třeba se na tu novou realitu začít připravovat. Nezbývá nám totiž nic jiného než ji přijmout, bez ohledu na to, že nám sníží životní úroveň. Pokračující globální oteplování by nám ji totiž snížilo mnohem dramatičtěji.
