Už dvakrát vedl Jan Kohout ministerstvo zahraničí. Pokaždé v “úřednické” vládě: nejdřív Fischerově, později Rusnokově. Brzy možná zamíří na ministerstvo potřetí, tentokrát jako nominant sociálních demokratů. Co má za sebou zkušený úředník?

Životopis Jana Kohouta (57), možného ministra zahraničích věcí, je bohatý. Někdejší úředník tohoto ministerstva působil v OSN, byl velvyslancem ČR při EU a průběžně byl náměstkem na několika ministerstvech. Byl v dozorčí radě ČEZu i poradcem předsedy senátu Štěcha. Aktuálně pracuje jako zahraniční poradce prezidenta Zemana a předseda správní rady Institutu Nové hedvábné stezky. Ten založil po odchodu ze Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce v roce 2013, po sporech s Jaroslavem Tvrdíkem.

Před lety by Kohoutovi pravděpodobně někdo vyčetl, že byl tři roky (86-89) členem KSČ. Ale dnes, kdy vládu komunisté podepřou svými hlasy a jejím předsedou je soudně potvrzený agent StB, se na tohle asi už nehraje. Od roku 1995 je Kohout členem ČSSD, při svém vládním působení členství vždy pozastavil.

V roce 2005 se Kohout dokonce mohl stát premiérem. S tehdejším odcházejícím premiérem Stanislavem Grossem (ČSSD) jednal o tom, že by ho vystřídal v čele vlády, nabídku však nakonec odmítl a premiérem se stal Jiří Paroubek.

Vrchol kariéry v podobě ministerské pozice přišel zatím dvakrát. Poprvé se jím stal v roce 2009 ve vládě Jana Fischera. Ta vznikla jako překlenovací vláda poté, co ČSSD pod Paroubkovým vedením vyslovila nedůvěru vládě Mirka Topolánka (ODS) uprostřed předsednictví EU.

Podruhé zasedl Kohout ve vládě Jiřího Rusnoka v roce 2013. Tu jmenoval prezident Zeman navzdory většině hlasů ve sněmovně. Mnozí lidé ji nazývali úřednickou vládou, podle jiných šlo o “vládu přátel Miloše Zemana”. Kabinec vládl bez důvěry sedm měsíců, do předčasných voleb.

Už brzy možná Jana Kohouta čeká ministerstký hattrick. Jeho jméno se objevilo poté, co prezident Zeman odmítl jmenovat ministrem zahraničí Miroslava Pocheho (ČSSD). Pokud by se spekulace potvrdila, Kohout by poprvé zasedl v politické vládě. Ovšem ve vládě vedené stíhaným premiérem a podepřené hlasy KSČM. Tedy není příliš k čemu gratulovat.