Dvě stovky muslimských osobností z Egypta, Sýrie, Sudánu, Jordánska, Evropy a Ruska na společném setkání v Čečně prohlásili wahhábismus za deformaci islámu. Zmíněná odnož islámu, která je praktikována Saúdskou Arábií, není podle signatářů společného prohlášení součástí sunnitské totožnosti a vede k extrémismu a terorismu. Za toto tvrzení se postavili například vrchní imám univerzity Al-Azhar šejk Ahmed Al-Tajíb, vrchní egyptský muftí a poradce egyptského prezidenta šejk Chawki Allam, vrchní damašský muftí Abdel Fattah al Bezm a mnozí další. Událost, kterou západní zpravodajství přešlo mlčením, přinesla katolická agentura AsiaNews. Účelem setkání dvoustovek muslimských představitelů v čečenském hlavním městě bylo hledání identity sunnitské komunity v souvislosti s nárůstem takfiristicko-wahhábistického terorismu, který si činí nárok, že představuje islám a že je legitimním představitelem jeho sunnitské větve.
Vyloučení wahhábismu nazývaného také salafismus, který je státní verzí islámu v Saúdské Arábii, „je nezbytné – vysvětluje společné prohlášení – kvůli obnově pravého smyslu sunnismu, neboť tento pojem utrpěl nebezpečnou deformaci v důsledku extrémistických snah, které jej vyprázdnily, zmocnily se jej a redukovaly.“ Muslimští představitelé nezůstali jen u verbálního prohlášení, ale rozhodli se podpořit založení nové televizní stanice, která by byla protiváhou ke známému kanálu Al-Jazeera a umožnila tak přístup k pravdivému poselství islámu v boji s extremismem a terorismem. Ve spojitosti s tím se zmínění muslimští představitelé rozhodli obnovit vliv starobylých prestižních škol (egyptský Al Azhar, Qarawiyyin a Zaytuna v Tunisu, aj.) a zároveň vyloučit vliv saúdskoarabských náboženských institucí, zejména univerzity v Medině.
Wahhábismus vznikl v druhé polovině 18. století jako radikální, doslovná větev sunnismu. Jeho zakladatelem byl Mohammad ibn Abd al-Wahhab. Toto učení nárokuje používání násilí nejen proti nepřátelům islámu, ale také proti těm muslimům, kteří tuto interpretaci nesdílejí.
Reakce Saúdské Arábie v tamějším tisku byla ostrá. Prohlašuje totiž zmíněné čečenské prohlášení za „útok proti národu“ a „signál k poplachu, protože světu hrozí požár“.
