V Německu mají lepší Nutellu, Rakušan zase zná lahodnější kečup. A rybí prsty, ty jsou samostatným tématem. Dvojí kvalita potravin je pro politiky tématem, na nějž mohou před volbami, tentokrát těmi evropskými, upozornit a získat tak body, proměněné třeba i v hlasy. Proč se ale řeší dvojí kvalita a jasná nekvalita, či dokonce zdravotní závadnost už zůstává mimo zájem politiků?
V Bruselu se podařilo přijmout směrnici, která onu „dvojí kvalitu“ zakazuje. Mělo by tak být na výrobcích jasně vysvětleno, proč se může výrobek v Česku lišit od toho, který seženeme jen pár kilometrů za hranicemi. V praxi se zřejmě nic moc nezmění, protože výrobci mají šanci si různé výrobní postupy obhájit, ale alespoň se něco děje.
Ihned se tedy Andrej Babiš (perem Marka Prchala) pustil do psaní komentáře na svůj bulvární web Expres.cz, kde jasně všem čtenářům vysvětlil, že tento úspěch můžeme slavit jen díky „jeho“ eurokomisařce Věře Jourové. Ta „to“ všechno vybojovala a zařídila. Stejně ale podle Babiše není úplně vyhráno, ale „oni“ budou makat a zařídí ještě lepší výsledek.
Málokdo si už teď vzpomene na legendární tiskovou konferenci Mariana Jurečky, kde před novináři šermoval s dvěma druhy rybích prstů, jejichž složení porovnával. Bývalý ministr zemědělství se jako člověk z oboru snažil něco změnit, ale s marketingovou silou lidovců nemohl být nikdy tím, komu se mohou jakékoliv zásluhy připočítávat.
Ve stejné chvíli, kdy máme podle premiéra slavit, jak jsme zase EU ukázali, že nebudeme druhořadým členem, stále nemáme vyřešen dovoz škodlivého masa, které se šíří po celé zemi.
Po mediální masáži, která ve veřejnosti dokázala vyvolat velkou vlnu nedůvěry k polskému hovězímu masu, celý boj proti problematickým potravinám ustal. Přitom se ukazuje, že na naše území stále míří tuny masa nakaženého salmonelou.
Jen už se nejedná o hovězí, ale problém je v kuřecím. Naposledy ve čtyřech tunách, které se objevily ve Zlínském kraji. Půlka už je údajně snědena, takže vlastní záchyt obsahuje 2,25 tuny kuřecího.
To už však není tématem pro tiskovou konferenci Miroslava Tomana, nebo pro opětné důkladnější kontroly. Přitom jde opět o maso z Polska, na jehož chyby ministerstvo zemědělství tak rádo upozorňuje. Najednou jaksi není zájem nakažené maso řešit.
Spíš budeme slýchat o tom, jak je nepřijatelné, že máme v čokoládě o dva oříšky méně, než Němci. Že můžeme v nemocnici, nebo školní jídelně dostat maso, nakažené salmonelou, není patrně tak zajímavé téma před Evropskými volbami. Tento problém totiž EU za nás nevyřeší. Musíme sami, až se tedy někomu bude chtít.
