V současné situaci je pro nás česká koruna nejlepší volbou, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Dominik Stroukal. Vysvětluje i možné hrozby situace v Itálii nejenom pro eurozónu, ale i pro celou Evropskou unii. A zdůrazňuje přitom, že důsledkem současné krize může být jak posílení vládních stran, tak přeskupení sektorů ekonomiky. V budoucnu by ale lidé měli objevit i nové způsoby vydělávání peněz.
Celý svět očekává nástup ekonomické krize. V čem tkví její kořeny?
Že se dostáváme do recese, už není hypotéza, ale fakt, který se dá spoustou čísel doložit. Nicméně standardně recesi měříme prostřednictvím poklesu HDP spojeného s významným růstem nezaměstnanosti, a to minimálně dva kvartály po sobě. Takže si na to technicky budeme muset pár měsíců počkat, ale zhruba v červenci oznámí Český statistický úřad, že jsme v recesi. Takhle to sice měří ekonomové, ale všichni dobře víme, že už tam jsme.
Jakou může mít recese podobu ve srovnání s rokem 2008?
Zmínila jste kořeny. Zde je nutné podotknout, že o příchodu možné recese se mluvilo už dávno předtím, než se tohle všechno stalo. Tohle se ale samozřejmě čekat nedalo. Zajímavé na tom ale je, že ekonomika začala těsně předtím zpomalovat. Viděli jsme, že nezaměstnanost byla rekordně nízká, a pomalu přicházely signály, že začne růst, a HDP nerostl už tolik jako v předchozích letech. Obávali jsme se příchodu standardní recese, jak jsme zvyklí z přehřátého trhu a nafouknutých bublin vzniklých z levných peněz, které jsme do ekonomiky od poslední krize nalili.
Koronavirus ale zasáhl ekonomiku doslova na vrcholu cyklu. To znamená, že společně s jeho příchodem pravděpodobně splaskla nějaká bublina, a proto to zřejmě položí nějaký sektor, který by to položilo stejně. Ale nyní to nejsme schopni vidět ani změřit. Budeme to zachraňovat všechno bez ohledu na to, jestli se jednotlivci nebo firmy dostali do problémů, protože dělali ekonomické chyby z důvodu levných peněz, anebo protože se jich dotkla ta živelná pohroma. V tom je ta krize speciální – je to kombinace tradiční monetární a reálné krize.
Jak je na zmiňované turbulence připravená česká ekonomika a jak náš stát?
V ideálním světě bychom na to mohli být připraveni lépe. Mohli jsme v dobrých časech vytvářet přebytky, mít nižší zadlužení k HDP a vláda se mohla namísto nesmyslů, které řešila, připravovat na věci, které dříve nebo později musí nastat. Asi jsme nikdo nemohli čekat, že to bude takhle velké, ale příchod pandemie není žádná hypotéza, o tom se dlouho mluvilo. Jakkoliv ale nejsem fanoušek současné vlády, tak máme v porovnání se světem ještě nějakou rezervu, co se zadlužení týče. Takže se nás to nedotkne tolik jako těch chronicky zadlužených a přebyrokratizovaných zemí, které jsou na tom ještě hůře než my. To se sice těžko představuje, ale i takové jsou. Například v Itálii nebo Řecku to vypadá, že to může skutečně vybouchnout, pokud to v krátké době neukočírují.
Co by to znamenalo pro finanční zdraví Evropské unie? Mohla by Itálie opravdu vystoupit z eurozóny?
Dlouhodobě se mluvilo o možnosti, že by chtěla vystoupit nejenom Itálie, ale i Řecko nebo Portugalsko. Takže jsou země, kde se o tom nahlas uvažuje, ale mají aktuálně naprosto jiné starosti. Nedokážu si představit, že by někdo v současnosti začínal rozbíhat jednání s Bruselem o tom, že se vystoupí z evropské měnové unie nebo nedejbože z Evropské unie. Obnáší to strašně moc papírování a politiky, na což nemá v těchto zemích dnes nikdo ani pomyšlení.
Nicméně se ta otázka ve vzduchu samozřejmě vznáší. Až se situace uklidní, tak bude zajímavé sledovat, jestli na to dokáže nějakým způsobem jak eurozóna, tak Evropská unie zareagovat. Známe to z minulých krizí, nakonec to vedlo ještě k těsnějšímu spojenectví s většími pravomocemi a přerozdělovacím aparátem. Možná i s prvky fiskální unie. Většinou si její představitelé nesypou popel na hlavu s tím, že by si řekli, že se mohou chovat lépe, ale naopak připraví další vrstvu integrace. To si myslím, že je poměrně očekávatelné.
A jestli Itálie vystoupí, nebo ne, stejně záleží na tom, jak dopadnou volby. Buď Italové zúčtují se současnou vládou a řeknou, že to zkazili, anebo přese všechno zachránili více lidí, než jich mohlo být. To si dneska nikdo nedovede říct. Ostatně vidíme i u nás, že si někteří lidé myslí, že současná situace dokáže vládě zlomit vaz, ale zatím to podle statistik vypadá, že to může jak ČSSD, tak hnutí ANO politicky pomoci.
Jaký vliv má v této situaci na českou ekonomiku její provázanost s evropským trhem?
Máme štěstí v tom, že naše provázanost je nejvíce na Německo, kde je situace poměrně stabilizovaná. Tahle krize je na míru šitá Němcům, protože jsou schopní striktně, jasně a tvrdě zasáhnout a mají na to i peníze. Jsou i díky kvalitnímu zdravotnictví schopni to ukočírovat, takže je možné, že se nás to nedotkne tak jako zemí, které jsou více provázané s Itálií nebo závislé na Číně.
Přestože se nás to skrze mezinárodní obchod relativně tolik nedotkne, tak je to v absolutní číslech stále tragédie. Globalizace se prakticky zastavila. Mezinárodní obchod se vrací zpátky na úrovně, které vůbec nepamatujeme. Jakkoliv navíc zlevnila ropa, tak je všechno dražší. Jenom převážení věcí je dražší na lidskou práci vzhledem k obavám řidičů. Jsou to všechno věci, které se mění, krachují firmy, celý dodavatelsko-odběratelský řetěz se narušuje na mnoha místech. Takže mezinárodní obchod se snížil tak drastickým způsobem, že nejsem schopný si představit, kdy jsme naposledy na světě takhle málo obchodovali. To se nás samozřejmě velmi dotkne. Jako každá jiná ekonomika jsme na mezinárodním obchodě závislí, i když relativně méně díky zmiňovanému Německu.
Vraťme se ještě k euru, prosím. Co v této souvislosti znamená, že má ČR stále vlastní měnu? Jak si vlastně stojí koruna? Je její oslabení důkazem toho, že je oproti euru méně stabilní?
Není úplně jednoduché říct, že když koruna oslabuje, tak je méně cennou měnou. Investoři většinou v panikách nakupují bezpečné přístavy, což znamená dolar, a naopak odprodávají všechno ostatní. A my jsme v koši měn rozvíjejících se ekonomik společně s Jižní Koreou, Brazílií nebo Ruskem. Takže jde o poměrně pestrý mix měn, které se navzájem kupují a prodávají současně. Je jedno, jestli investoři vůbec vědí, kde Česká republika leží, zkrátka jsme se s tím svezli. Nikdo nekouká na to, jak jsme přímo zasažení my.
Ale samozřejmě jsme v porovnání s eurem viděli, že česká koruna spíše oslabuje. Znovu je to ale o tom, že jsme třetiřadá měna, ale v druhém koši měn, kde jsou bezpečnější přístavy jako euro, se obchoduje samostatně. V podobné panice se nakupuje podle mě prakticky bezmyšlenkovitě, zkrátka vyberete měny, které máte nakoupené, a ideálně je vyměníte za dolary. Teprve pak se díváte, co se vůbec děje, a řeknete si: „Dobře, v České republice to není tak špatné, tak budu držet spíše českou korunu než měnu země, která je více zasažená.“ Ale to chvíli trvá. Takže bych na začátku úplně nesoudil, co to oslabení pro nás znamená. Je to zkrátka rychlé investorské rozhodování, které je standardní.
A pomohlo by nám, kdybychom měli euro?
Jsou věci, které ukazují, že by nám euro samozřejmě pomohlo. Když se rozkolísá kurz, tak je to drahé pro lidi, kteří potřebují vyměňovat peníze, protože je tam více kurzového rizika. Jsou to všechno věci, na které zastánci eura upozorňují.
Ale v tom, jak různě to zasáhlo ekonomiky, a sice typicky italská versus česká ekonomika, se ukazuje, že dává smysl, že máme vlastní měnu. Ekonomové rádi říkají, že v situaci, kdy máte na nějakém území asymetrické šoky, tak bychom měli mít různé měny. A hlavně pak v situaci, kdy probíhá přesun zaměstnanců za prací. To znamená, kdyby nyní Italové kvůli situaci začali hromadně utíkat do ČR a my investovat v Itálii, protože tam bude levnější pracovní síla. To se ale samozřejmě neděje, protože se zavřely hranice. Takže v téhle situaci eurozóna rozhodně není vhodná měnová unie. A nebojím se říct, že je dobře, že máme v téhle situaci korunu.
Jaké kroky byste doporučil vládě v intervencích do ekonomiky a při podpoře firem. Co by mělo být prioritou? Má vláda dobrou koncepci a strategii?
Krize je specifická v tom, že přestože je to živelná katastrofa, tak neničí stroje a nebourá domy. Takže až tahle živelná katastrofa odejde, tak nemusíme všechno budovat znova, ale můžeme začít z místa, na kterém jsme skončili. V tu chvíli by mělo být cílem vlády zamrazit ekonomiku v bodě, kde byla před krizí. Zamrazit vztahy nejenom mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, ale i odběrateli i dodavateli. Firmy budou stále vyrábět to, co předtím, a lidé budou stále poptávat. Není to krize, kde by celý jeden sektor skončil, protože byl nesmyslný, a my bychom tam špatně investovali a nevěděli bychom o tom. Je dost možné, že by se ekonomika mohla vrátit tam, kde byla předtím.
Takže se neobáváte přílišného propadu poptávky, který by vedl ke krachu velkého množství podniků? Mnoho lidí už nyní přišlo o práci a dá se očekávat, že zbytek bude následně více šetřit.
To se samozřejmě děje. Ale je to také jediná myslitelná role vlády v podobných situacích. Kdyby se dokázalo zainvestovat naše budoucí peníze a zadlužit se k tomu, abychom si udrželi vztahy, které aktuálně máme. Ty nástroje jsou typické a my je aktuálně děláme. Jakkoliv děláme kurzarbeit v Čechách dost nešikovně, tak je snaha, aby se zmiňované vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli udržely, aby se mohly následně vrátit. Principiálně jsou i odklady, splátky a bezúročné půjčky, i když znovu nešikovně, nástrojem, abychom překonali nějaké období a vrátili se tam, kde jsme byli před krizí.
Samozřejmě že poptávka a nabídka nyní klesne, ale není důvod si myslet, že lidé nebudou poptávat, co předtím, až odejde pandemie a krize odezní. Musíme peníze zainvestovat, abychom se následně nedostali do obrovských problémů s dlouhodobou nezaměstnaností a s tím, že firmy skončí, protože budou muset začínat znova, protože budou mezitím nuceny rozprodat materiál a stroje.
Kvůli obavám z dopadů koronaviru na poptávku a cenové válce mezi Saúdskou Arábií a Ruskem klesají v současnosti ceny ropy. Může tento pokles cen přetrvat?
Jakmile se vrátí poptávka, tak není důvod, aby cena ropy zůstávala nízko. Investoři si nyní stále myslí, že to bude trvat dlouho a bude klesat poptávka po ropě, protože se tolik nevyrábí, a přece jenom se velká část věcí vyrábí z ropy, a co ne, tak se s její pomocí dováží. Ve chvíli, kdy to odezní, tak půjde cena nahoru, protože se bude sázet na to, že se bude více používat. Ropa a drahé kovy jsou vlastně zajímavé indikátory toho, zdali si trh myslí, jestli po tom bude poptávka nebo ne. Takže zde si nemyslím, že bude dlouhodobý dopad na naši ekonomiku.
A jaké dlouhodobé dopady by současná pandemie mohla mít?
Pravděpodobně dojde k přeskupení některých sektorů. Dokážu si představit, že ze současných několika miliard poputuje do zdravotnictví mnohem více a někam naopak méně, protože se ukázalo, že je ve špatných časech tolik nepotřebujeme. To jsou dopady, které zřejmě přetrvají.
A pak se to dotkne i sektorů, které dnes i přes krizi posilují, a sice rozvážky a e-shopů a vlastně celé ekonomiky z domova. Budou posilovat všechny firmy, které poskytují něco online. Dneska se jim daří a pravděpodobně se jim bude dařit i nadále, protože lidi, kteří si zvykli, že může přijet večeře domů, a předtím to nikdy nevyzkoušeli, tak minimálně část z nich u toho zůstane. Takže dojde k posílení vzdálené ekonomiky na úkor té sdílené, kterou jsme viděli po poslední krizi, kdy se chtěli lidé potkávat ve stejných autech a byli ochotní sdílet byt. To už se možná nevrátí na stejnou úroveň, a tak dojde k určitému přeskupení sektorů. Což je poměrně zajímavé a určitě na tom někdo dovede vydělat.