ROZHOVOR / Státní rozpočet je prorůstový, protože nám přibudou peníze, říká hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil. Na druhou stranu ale podle něj jde o dost banální způsob, jak zařídit ekonomický růst, protože „když si peníze v tomto roce půjčíme, tak je v nějakém příštím roce budeme muset zase vrátit“. Hradil v rozhovoru pro deník FORUM 24 odpovídá i na otázku týkající se ruské válečné ekonomiky. „Granátů a tanků se vyrábí opravdu hodně, což dlouhodobě nejde udržet, protože se to pojí s tím, že v ekonomice zase scházejí jiné věci,“ popisuje.

Vláda schválila rozpočet na rok 2025 se schodkem 241 miliard. Je opravdu prorůstový, jak tvrdí ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS)?

Je, a sice v tom smyslu, že každé peníze, které dáte do ekonomiky navíc, když si je půjčíte na finančním trhu, tak jsou čistě formálně prorůstové, protože jsou to zkrátka peníze, které sem přitečou odněkud jinudy. To znamená, že my si je půjčíme někde v zahraničí nebo od domácích investorů a rozpustíme je do ekonomiky na dluh. V tomto směru je tedy rozpočet prorůstový, protože nám přibudou peníze.

Na druhou stranu tohle je dost banální způsob, jak zařídit ekonomický růst, protože si logicky asi každý domyslí, že když si peníze v tomto roce půjčíme, tak je v nějakém příštím roce budeme muset zase vrátit. To znamená, že v budoucnu to bude zase protirůstové, protože ta půjčka z nás bude peníze vysávat a v mezidobí ještě zaplatíme úroky.

Takže v čistém vyjádření je to něco jako doping. Pomůže to teď okamžitě pro nějaké posílení, ale v dlouhodobém horizontu si to samozřejmě vyžádá daň a ve výsledku toho člověk zpravidla spíše lituje. To neznamená, že si vláda nemůže nikdy půjčovat. Jasně že může. Typicky se to dělá, když ekonomika prochází nějakou krizí. Obzvlášť když je to krize poptávková a lidé z jakéhokoliv důvodu přestanou nakupovat a bojí se, přicházejí o práci atd., tak to je moment, kdy do toho stát má vstoupit a má si půjčit a ekonomiku nastartovat a překlenout to krizové období s tím, že to vrátí v nějakých klidnějších časech. To by bylo tolerovatelné, nicméně to není náš případ. Ministerstvo financí počítá na příští rok s ekonomickým růstem kolem 2,5 procenta. To znamená, že to není krizové období a my nepotřebujeme dělat podobná opatření.

Druhá věc je otázka míry. I za normálních časů je možné, aby si vláda nějakým způsobem půjčila třeba na budování infrastruktury nebo posílení vzdělávání. Ale ne v takto obrovské míře. V našem kontextu bylo normální si půjčovat třeba 40 nebo 50 miliard za rok. To by nebyl žádný důvod k panice. Tohle je však opravdu moc.

Jaký máte názor na vládní konsolidační balíček? Byl to v rámci uzdravování veřejných financí krok správným směrem?

To provedení bylo správně. Je jasné, že nikdo nemá rád vyšší daně a každý by chtěl víc přijímat na dávkách atd. Té potrefené skupině, ať už to bude kdokoliv, se to logicky nikdy nebude líbit. Na tom konsolidačním balíčku bylo povedené, že šel hodně do široka a žádnou skupinu nevyždímal úplně tvrdě. Bylo to rozprostřené, každou tu sociální skupinu to zasáhlo trochu, ale nikoho moc. Takže potud to bylo dobře provedené.

Vláda současně s konsolidačním balíčkem zase zvýšila útraty jinde a výsledek je, že se s deficitem nestalo prakticky nic.

Zároveň i ten objem sám o sobě byl nastavený docela rozumně. Za roky 2024 a 2025 to mělo dohromady udělat nějakých 150 miliard, což se dá kvitovat. To by bylo tempo, které by bylo žádoucí. Nicméně vláda současně s konsolidačním balíčkem zase zvýšila útraty jinde a výsledek je, že se s deficitem nestalo prakticky nic. Vláda jednou rukou šetří a druhou utrácí.

Považujete za chybu, že ANO, ODS a SPD společně prosadily zrušení superhrubé mzdy?

Ano, ale ne nutně proto, že by mi vadilo, že se snížily daně, obzvlášť zdanění práce. Myslím si, že pokud bychom chtěli někde snižovat daně, tak konkrétně zdanění práce je docela dobrá volba, protože je to motivace pro to, aby lidé pracovali, což je jedna z těch lepších motivací, které v ekonomice existují. Nicméně obrovský problém v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy je, že když se sníží příjmy o dnes už nějakých 150 miliard, tak to musí ruku v ruce jít s tím, že se někde ušetří na výdajích. Nejde jenom podseknout příjmy a nechat tam díru 100 až 150 miliard, která se nijak nevyřešila.

Ve výsledku si ty peníze pořád půjčujeme, my jsme je reálně neušetřili. Přestali jsme je vybírat od lidí na zdanění jejich příjmů a obratem si je půjčujeme na finančním trhu. Takže my o ty peníze pořád přicházíme tak jako předtím. Jediný rozdíl je v tom, že předtím jsme je transparentně platili ze svojí mzdy v tom daném roce, zatímco teď si je půjčujeme na finančním trhu a budeme je muset zaplatit někdy v budoucnu i s úroky, což je nepřijatelné. Tehdy to bylo obhajované jako pravicová politika, že se lidem nechá více peněz v peněženkách, což prostě není pravda. Kdybychom úměrně tomu snížili v tom daném roce výdaje, tak by to bylo v pořádku.

To se ale nestalo. Pak je tam ještě technická záležitost, zrušení superhrubé mzdy pomohlo středně a vysocepříjmovým zaměstnancům, protože nízkopříjmoví zaměstnanci daň z příjmu neplatí, jelikož jim ji vykryje sleva na poplatníka. To znamená, že my jsme ty peníze, které si půjčujeme, nechali spíš těm bohatším, což je jednak sporné eticky a jednak i ekonomicky, protože víme, že větší sklon ke spotřebě mají chudší zaměstnanci. Když jim ponecháte korunu navíc z výplaty, tak oni velkou část té koruny utratí obratem v obchodě nebo u kadeřníka a tím roztáčejí ekonomiku, aby fungovala. Zatímco ti vysokopříjmoví velkou část té koruny uspoří nebo si za ni koupí akcie, což pro českou ekonomiku zas tak velký přínos nemá.

Současná vláda vyčítá minulé vládě Andreje Babiše (ANO), že právě ona nastartovala inflaci, jelikož během pandemie covidu rozhazovala moc peněz. Je to podle vás pravda?

Inflace určitě neměla původ v činnosti této vlády, protože to nevychází ani časově. Nastupovala už předtím, než tady začala vládnout Fialova vláda. Inflace se vždy tvoří poměrně dlouhou dobu. To, že ji pak vidíme během Fialovy vlády, neznamená, že by v té době vznikla, tehdy ale teprve vybublala.

Druhá věc je, že tato inflace má z velké části původ v zahraničí. Byly to postpandemické výpadky v dodavatelských řetězcích, přehřátá poptávka proti pandemicky tlumené nabídce, obrovskou roli v tom samozřejmě hrál energetický šok – válka na Ukrajině a odříznutí od energetických zdrojů z Ruska. To, že do naší inflace promluvilo utrácení ze strany vlády, je ale jasné. Je to jeden z důvodů, proč ta inflace byla tak silná, jak byla.

Aniž bych se chtěl nějak zastávat Fialovy vlády, tak je pravda, že ty stamiliardové deficity začaly za Babiše. Co se dá vyčítat Fialovi, je to, že po předchozí vládě nedokázal „uklidit“. Samozřejmě to začalo v roce 2020 a bylo to obhajované tím, že musíme pomáhat kvůli pandemii. Nejde si ale nevzpomenout na zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, který konstatoval, že 90 procent výdajů, které Babišova vláda za covidu utratila, s pandemií vůbec nesouviselo a pandemie byla jenom krytí. Myslím, že je tedy jasné, kde ten rozpočtový problém začal, a myslím, že to byl promyšlený politický tah.

Myslíte si, že je chyba, že ve vládě není nikdo, kdo je profesně ekonom?

Nejsem vládě dostatečně blízko, abych dokázal posoudit, co je tam důsledkem politických handlů a co je důsledkem nedostatečné odbornosti. Můžu tedy jen spekulovat. Osobně bych ale v tomhle takový problém neviděl.

Já spíš zastávám názor, že politik má být hlavně dobrý manažer, protože si myslím, že ministři, kteří mají ekonomické resorty, jako jsou finance, doprava či průmysl a obchod, mají dostatek ekonomických poradců, kteří jim ekonomické zákonitosti dokážou vysvětlit, zprocesovat a zanalyzovat. Že je ve vrcholné politice ekonomická erudice nezbytná, je fakt, ale nemusí ji nutně nosit v hlavě ten samotný ministr.

Je pro ekonomy relevantní debata o dani z nečekaných zisků, tedy Windfall Tax, která se zúžila jen na ČEZ a vlastně opticky snižuje deficit na 230 miliard?

Relevantní ta debata je, nebo minimálně byla. Správně nastavená Windfall Tax má teoreticky svoje pozitiva, a to proto, že každá daň má tu nevýhodu, že odrazuje od nějaké aktivity. To znamená, když se zdaní práce, tak ta daň odrazuje od pracování, když se zdaní prodej něčeho, tak to občany odrazuje od toho, aby něco takového prodávali. Ideální případ dobře fungující ekonomiky by byl, kdyby všichni dělali to, co uznají za vhodné, a teď tedy odmýšlím od toho, že tam občas může vznikat škoda třetí straně atd. Teoreticky my vlastně strukturu motivací v ekonomice nechceme narušovat. V tomhle smyslu je Windfall Tax lákavá, protože zdaňuje neočekávatelné zisky, jelikož když se správně nastaví, tak nemění motivace lidí k tomu, co dělat.

Nemůžu zpochybňovat právo státu uvalovat daně. Je však zapovězené, aby ty daně byly diskriminační a aby byly rdousivé.

Teď se ale dostáváme k reáliím české Windfall Tax a tady to celé začíná trošku skřípat. Já nemůžu zpochybňovat právo státu uvalovat daně. Je však zapovězené, aby ty daně byly diskriminační a aby byly rdousivé. V případě ČEZu to podle hospodářských výsledků nevypadá, že by byly rdousivé. Problematičtější je to, jestli to není diskriminační. Když se člověk podívá na to, jak je ta skupina konečných plátců úzká, tak to na první pohled vypadá jako diskriminace. Jestli to tak skutečně je, to je otázka pro právníky.

Je v Česku v porovnání s průměrem Evropské unie opravdu draho, jak často slýcháme?

Není. Stalo se to, že tady byl za poslední tři čtyři roky enormní růst cen. Ten růst cen byl za to období 35 procent, což je extrémní a nikdy dřív se to tady nestalo. Normální je, že ceny rostou o nějaká dvě procenta za rok. To znamená, že za tři roky by měly ceny narůst o šest nebo sedm procent, a nyní to bylo o 35 procent. To znamená, že velká část toho šoku je z toho, že růst byl extrémně rychlý. Na druhou stranu je problematické, že takto rychle nerostly mzdy. Podle mě tedy ten hlavní šok přichází odtud, a ne z mezinárodního srovnání. Pokud jde třeba o potraviny, tak v přepočtu na kupní sílu jsme na tom v rámci Evropy pořád dobře.

Problematické jsou ve skutečnosti energie. Tam jsme dostali větší ránu než průměrná evropská země. To je do značné míry dané tím, že my jsme obecně energeticky náročná ekonomika, ale i tím, že jsme byli historicky i logicky hodně navázaní na fosilní zdroje z Ruska – zemní plyn. Zatímco například Portugalci nikdy na zemní plyn nespoléhali, tudíž je ten výpadek tolik nerozhodil. Obecně je pravda, že jsme za uplynulé tři roky dostali o něco větší ránu, než byl evropský průměr, ale nebylo to dramaticky větší. Určitě nesedí srovnání, že by na tom všichni v Evropské unii byli lépe než my.

Jaká je podle vás ekonomická situace Ruska? Kdyby měla válka pokračovat, je možné, že by už Evropská unie a USA neměly z čeho Ukrajinu podporovat?

Já se nevyznám v tom, jak funguje logistika a financování války. Řeknu jen pár postřehů, co jsem kolem toho zachytil. To, že ruská ekonomika vykazuje relativně obstojná čísla, je pravděpodobně zčásti dané tím, že ruské statistiky byly vždy nespolehlivé, takže je nejde brát úplně doslova. Druhá věc je, že válečná ekonomika má tu schopnost, jelikož válka je obrovský mobilizační faktor, krátkodobě dát ekonomice zdánlivě vzpruhu, protože všichni pracují pro nějaký společný cíl, a to úmorně a pilně. Těch granátů a tanků se vyrábí opravdu hodně, což dlouhodobě nejde udržet, protože se to pojí s tím, že v ekonomice zase scházejí jiné věci.

Statistika věcí jako HDP je dost zavádějící, protože tam vstoupí třeba to, že jste vyrobil 100 nových tanků, což se vykáže jako ekonomický růst, jelikož mají nějakou hodnotu a vyjely z továrny. Tank je ale neproduktivní výrobek, protože za měsíc shoří na frontě, a to už v té statistice vidět není. Takže HDP zdánlivě může růst, ale nikdo nepozná, že by se mu žilo lépe. Pokud jde o tu podporu, tak tam je to jasné.

Kdyby by se měl Západ ekonomicky přetahovat s Ruskem a šlo mu opravdu o všechno, tak si Rusko namaže na chleba. Jen Evropská unie samotná je ekonomicky násobně silnější. Máme násobně silnější geopolitické spojence. Pokud k tomu připočteme ještě americkou ekonomiku, tak proti tomu je Rusko trpaslík. Pravda je, že Západ nikdy do té kompletní ekonomické mobilizace nešel.