Americký prezident Donald Trump FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
KOMENTÁŘ / V USA mají nového prezidenta a tato skutečnost vždy slibuje větší či menší změny či dokonce otřesy napříč planetou. Mám za to, že sledujeme rozpad geopolitického romantismu posledních desetiletí. Velké změny voličských nálad pak zmítají většinou zemí našeho civilizačního okruhu. Zatímco samozvaní hlasatelé jakéhosi progresivně levicového dobra se upínají k abstraktním ideálům a grandiózním vizím, většinová společnost se cítí přehlížena.
Tato propast mezi některými „elitami“ a „obyčejnými lidmi“ stále roste, což vytváří živnou půdu pro politiky, kteří dokáží z této frustrace těžit. Donald Trump je archetypem této změny – ne příčinou, ale důsledkem. Pokud standardní politické strany a subjekty nezahodí svou povýšenost a nevrátí se k člověku-občanovi, mohou očekávat, že další „Trumpové“ – ať už budou nositeli jeho jména nebo jen jeho stylu – budou přicházet znovu a znovu. Proč se to děje?
Když se složí mozaika
Trumpovo vítězství v roce 2016 bylo výsledkem řady zdánlivě malých událostí, které se ve společnosti sčítaly, až přerostly do podoby masového protestu u volebních uren. Britský novinář Brendan O’Neill ve svém textu brilantně vystihuje, jak tyto „střípky“ působí – od zákazu větších než litrových limonád po zesměšňování tradičních hodnot. Každý z těchto momentů sám o sobě nemusí být významný, ale dohromady vytvářejí obraz elity, která se vzdaluje běžným lidem.
Například zákaz kouření v parcích nebo tlak na genderově neutrální toalety se může jevit jako marginálie. Pro část společnosti však tyto kroky symbolizují něco většího – pocit, že jejich svět se mění způsobem, na který nemají vliv a kterému nerozumějí. Tyto symbolické změny, často propagované s moralistickým podtónem, působí na lidi, jako by byli sami neustále káráni za to, jací jsou. A pokud je někdo kárán příliš dlouho, přestane naslouchat.
K tomu přidejme další „střípky“ – například to, že odpůrci homosexuálních sňatků jsou nálepkováni jako homofobové, kritici migrace jako rasisté a vlastníci zbraní jako fašouni. Není podstatné, zda jsou tyto nálepky někdy oprávněné. Důležité je, že velká část společnosti má pocit, že už jí není dovoleno vyjádřit svůj nesouhlas, aniž by nebyla ihned označena za „nepřítele pokroku“. Politika přestala být prostorem dialogu. Stala se bitevním polem mezi těmi, kdo si bezdůvodně osobují morální nadřazenost, a těmi, kdo se cítí odstrkováni.
Náboženství, hodnoty a pokrytectví
Jedním z nejvíce polarizujících faktorů je postoj k náboženství. Ve Spojených státech, kde je náboženství hluboce zakořeněné v identitě společnosti, působí dvojí metr na křesťanství a islám jako rozbuška. Lidé si všímali, že urážka Koránu je brána jako nepřijatelná, zatímco urážky Bible se často setkávají s posměchem nebo ignorováním. Tento přístup nevypovídá jen o náboženství, ale o hodnotách obecně – progresivní elity zřejmě přestaly chápat, že i konzervativní hodnoty mají ve společnosti své místo.
A tento trend není omezen pouze na USA. I v Evropě, včetně Česka, si lidé začínají všímat, že tradiční hodnoty jsou zesměšňovány jako „zastaralé“ nebo dokonce „nebezpečné“. Když je víra zesměšňována, když je rodičovství dehonestováno a když jsou lidé neustále poučováni, co by měli a neměli říkat, začnou mít pocit, že svět není pro ně. A v tu chvíli se objeví někdo, kdo jim slíbí, že tento svět „narovná“.
Poslední šance: Make Europe Great Again
Trumpovo (lhostejno, zda upřímné, či čistě populistické) poselství o návratu k základním hodnotám a potřebám běžných lidí je varováním i inspirací pro Evropu. Je nejvyšší čas, aby Evropa vystoupila z pohodlí geopolitických iluzí a přehodnotila svůj přístup k otázkám, které trápí její občany. Energetická soběstačnost, důsledná ochrana hranic a zvládnutí migrace, investice do technologického pokroku, včetně umělé inteligence, a podpora regionální ekonomiky. Fantasmagorické enviromentální cíle, které jsou v rozporu s poznanou fyzikální a ekonomickou realitou, patří k symbolům toho všeho. Když hlavní hlasatelé energetické sebevraždy Německa, potažmo Evropy hovoří o Green Dealu, je možné s nadsázkou říct, že – vzhledem k penězovodům – se jedná o Gazprom Deal. Jeho původní vize byla založena na levných ruských zdrojích.
Evropa nemůže zůstat v zajetí rudozelených utopií a nekonečných diskusí, které nevedou k reálným výsledkům. Je třeba přestat dotovat drahá a nespolehlivá řešení a zaměřit se na stabilní energetiku postavenou na jádru a rychlém vývoji technologií, které skutečně zlevní energii. Jen tak se mohou domácnosti a průmysl zbavit drtivé zátěže rostoucích nákladů. Ostatně odpor k jádru v levicových kruzích je největším vítězstvím hybridní války Ruska proti civilizaci.
Migrace – zejména z jiných civilizačních okruhů – je dalším úhelným kamenem deziluze mlčící většiny ze standardní demokracie. Evropa musí zavést systém, který zajistí ochranu vnějších hranic, efektivní návratovou politiku a integraci založenou na respektu k hodnotám a pravidlům hostitelských zemí. Současně musí zastavit nekontrolovaný příliv lidí, který vytváří napětí a zátěž pro sociální systémy.
A na konec technologický boom. Krypto, AI, Blockchain, kvantové počítače, biotechnologie a podobně. Zatímco svět inovuje, my regulujeme. Evropské vlády musí podpořit inovační ekosystémy a zajistit, že Evropa zůstane konkurenceschopná v globálním měřítku. Umělá inteligence nesmí být vnímána jako hrozba, ale jako příležitost, která zvýší efektivitu, vytvoří nová pracovní místa a podpoří hospodářský růst.
Je na čase, aby Evropa přestala ztrácet čas symbolickými gesty, poučovat svět o tom, co je a co není „dobro“, a místo toho přijala odpovědnost za svoji budoucnost.
Make Europe Great Again není jen slogan – je to apel na odvahu vrátit se k tomu, co funguje, a zavrhnout politiku, která selhává. Evropa má možná poslední příležitost na úspěch v režimu standardní demokratické politiky. Jestli ji nevyužije, budou ji formovat politici, proti nimž je Donald Trump umírněný liberál – a jejich vize budoucnosti může být mnohem temnější.
