Jan Jirák FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Do dění kolem Davida Svobody vstoupil mediální teoretik Jan Jirák. Přiřadil se k opozici kritizující pranýřování bývalého olympionika kvůli postojům k ruské agresi. Dnes bojuje proti údajné cenzuře, ale opakovaně prokazuje, že není etalonem objektivity, natož zjevené pravdy.
David Svoboda jakožto předseda Komise sportovců Českého olympijského výboru (ČOV) a člen jeho výkonného výboru poskytl rozhovor České televizi. Ztotožnil se s postojem Mezinárodního olympijského výboru (MOV), který uvažuje o způsobu, jak pozvat ruské a běloruské sportovce na letní olympiádu v Paříži v příštím roce.
Na Bachově straně
Sám tím popřel svoje vyjádření, že v této věci zachovává neutrální pozici komise. Zdržel se hlasování, když ČOV odmítl účast těchto sportovců na olympiádě. Opakoval argumenty předsedy MOV Thomase Bacha, že politika do sportu nepatří, a došlo by prý k porušení Charty OSN.
Z omylu ho vyvádí arogantní chování samotného Bacha proslulého úzkými vazbami na autoritářské vůdce Putina a Si Ťin-pchinga, který devastuje olympijskou myšlenku jako nikdo před ním.
Rusko porušilo Chartu OSN mnohokrát a únorovou invazí porušilo i olympijský mír v době, kdy v Číně probíhala zimní paralympiáda.
Mnohem kontroverznější však byly další Svobodovy názory. Vyslovil pochybnost, kdo je v rusko-ukrajinské válce agresorem. „Může to být mýlka, co já vím,“ odtušil na zmínku, že agresi Ruska odsoudila i rezoluce Valného shromáždění OSN. „Jak víme, tak první obětí každého válečného konfliktu je pravda,“ dodal cynicky.
„Nevinní“ sportovci?
Svoboda dále zmínil, že jiný postoj mají africké a některé asijské země. Pominul, že se nedávno proti účasti ruských a běloruských sportovců ostře vymezilo 35 západních zemí včetně České republiky, z nichž část hrozí bojkotem olympiády. Pokud raději souzní s africkým společenstvím, často zkorumpovaným ruským a čínským režimem, než se Západem, musí počítat s negativní reakcí těch, kdo uvažují přesně opačně.
Bývalý moderní pětibojař má na srdci „nevinné“ sportovce. Drtivá většina z nich je však zaměstnána v armádních klubech a Putinovu válku podporuje. To si nevšiml, že byl na válečného zločince z Kremlu vydán mezinárodní zatykač?
Svobodovy názory kritizovala ministryně obrany Jana Černochová. To vyvolalo hysterickou reakci některých komentátorů, kteří byli popuzeni, že chce řešit neloajalitu svého podřízeného. Zastali se ho naopak opozičníci Vondráček, Hamplová, Rajchl, Vích nebo Michal Hašek.
„Davide Svobodo, držte se!“ vyzval bývalý redaktor Haló novin Petr Kojzar. Svobodovi obránci mávají prapory svobody slova, ale téměř výlučně v těch případech, kdy je na mušce prokremelská propaganda. Náhoda to není.
Svobodu by však mohlo zajímat, že se proti ruským a běloruským sportovcům na olympiádě postavili i nejvýznamnější sponzoři ČOV. Varují před tím, že v takovém případě při české účasti přehodnotí financování olympijského týmu. Patří mezi ně ČEZ, realitní skupina CPI, T-Mobile, Plzeňský prazdroj, Pro Alpine a Sazka.
Začátek autocenzury?
K věrozvěstům hrozící zkázy demokracie se zařadil profesor Jan Jirák. Považuje za velmi alarmující, že byl někdo veřejně pronásledovaný za svůj názor. „To, co se tady nastartovává, tedy určité omezování rejstříku názorů, je začátek autocenzury,“ uvedl pro CNN Prima NEWS.
„Dříve to například dělala vedoucí strana, kdysi katolická církev. Výsledkem nutně bude to, že bude trpět rejstřík a pestrost názorů. Což je možná účel,“ varoval Jirák. Lze mu připomenout, že pokud by dnes někdo zpochybňoval Hitlerovu agresi – a Putin se chová podobně i genocidními rysy svého tažení – řešila by ho už policie. To není názor, ale trestný čin.
Jirák ovšem v nedávné minulosti zastával odlišné postoje a nelze ho brát za nezaujatého pozorovatele. Patří k těm, koho nepohoršovalo ovládání významné části mediálního trhu ministrem financí a později premiérem.
„Skoro se mi zdá, že Andrej Babiš má jiné starosti než péči o mediální část svého panství. Zneužívání se těžko dokládá přímo z mediálních výstupů,“ bagatelizoval Jirák v roce 2016 vliv mediální divize Agrofertu. Oligarcha si ji ovšem koupil právě proto, aby bránila jeho zájmy.
Babišovy zásahy do médií? Normální
Když byly zveřejněny Šumanovy odposlechy, jež prokázaly Babišovu starost o mediální část jeho panství, Jirák otočil. „Každá kumulace moci představuje rizika, ale tohle? To není až tak mimořádné,“ reagoval na otázku, co říká zásahům šéfa ANO do vydání Mladé fronty DNES.
„Víte, já si neumím představit majitele, který by se nepokusil ovlivňovat obsah toho, co mu patří. Myslím, že to je normální. Nehodlám akceptovat onu novinářsky zjednodušenou hru na zlého Babiše. Ovlivňování chodu média je normální chování jeho vlastníka. Ptejme se spíš, proč nás to děsí právě dnes? Jenom proto, že jsme se shodli, že nemáme rádi Babiše?“
Pokud si Jirák nevšiml četných mediálních kampaní proti Babišově politické nebo byznysové konkurenci s využitím úniků ze živých kauz, lze se právem ptát, jakou kompetenci sdílí jako mediální teoretik. A co ho k této manipulaci motivuje.
Příchylnost k Babišovi prokázal i po letošních prezidentských volbách. V rozhovoru pro web Echo24 vyslovil pochybnosti, že byl kandidát ANO údajně znevýhodňován a jeho soupeř Pavel prý nebyl dostatečně kriticky konfrontován se svojí minulostí. Jsou to jen lži. Se svojí kontroverzní minulostí nejen agenta StB naopak nebyl téměř konfrontován Babiš, jenž si v každé debatě dokázal urvat nejvíc prostoru, přestože téměř nikdy nemluvil k věci.
Udavač proti totalitě
Proč připomínat matoucí výroky profesora Jiráka? Je typickým představitelem tzv. expertů specializujících se spolu s různými opozičními politiky a spolky na boj proti údajné totalitě. Do jejich čela se staví oligarcha s temnou minulostí, vlastník největšího mediálního impéria a komunistický udavač. Stejně se před deseti lety stavěl do čela protikorupční fronty, jež ho vynesla k moci. Nyní se pokouší s vydatnou armádou pomocníků v médiích o comeback.
Při bližším pohledu jsou nápadně často mezi těmito praporečníky svobody slova radikální populisté, komunisté a obhájci ruských zájmů. Je příznačné, že se takto neprojevovali v době, kdy se po policejním převratu v roce 2013 zásadně změnila mediální scéna.
Její podstatnou část tehdy ovládl přímo či nepřímo přívrženec korporativistického řízení státu, který vstoupil přímo do vlády. Tehdy byli zticha. Ozývají se až dnes. Mezi nimi i profesor Jirák, jemuž tehdy autocenzura a „určité omezování rejstříku názorů“ připadaly normální. Boj jemu podobných proti dnešní údajné totalitě je jen trapná komedie.
