Ivan MIkloš FOTO: Pavel Šmejkal / se souhlasem
FOTO: Pavel Šmejkal / se souhlasem
Škody, které Rusové na Ukrajině již způsobili, atakují astronomickou výši 600 miliard dolarů a propad ukrajinské ekonomiky dosahuje až 45 %, říká v rozhovoru pro FORUM 24 bývalý slovenský ministr financí, privatizace a místopředseda vlády pro ekonomiku Ivan Mikloš, který se stal členem poradního orgánu Národní rady obnovy Ukrajiny prezidenta Volodymyra Zelenského. Jediné vhodné řešení současné situace je podle Mikloše vítězství Ukrajiny a návrat jejích hranic do doby před rokem 2014. Civilizovaný svět musí ale stát za Ukrajinou, pomáhat jí a zavést důsledné embargo na ruskou ropu a ruský plyn.
Jak jste se do rady dostal, kdo vám nabídl místo?
S nabídkou mě oslovil výkonný tajemník ukrajinské Národní rady obnovy Danilo Getmancev, který je zároveň šéfem rozpočtového a finančního výboru ukrajinského parlamentu.
Jaký je hlavní cíl rady a jejích přidružených komisí?
Tato rada je relativně nová věc, já byl osloven někdy na počátku května. Od vzniku rady jsme měli tři online rokování a potom ještě rokování pracovní skupiny, ve které mám na starosti makroekonomickou stabilizaci. Je více pracovních skupin. Zatím se fyzické setkání neuskutečnilo, protože tam jsou různí lidé, hlavně z USA, z Británie, z mezinárodních finančních institucí, je tam Francis Fukuyama, je tam Michael McFaul, je tam i Katarína Maternová ze Slovenska. Není tam však za Slovensko, ale jako zástupkyně Generálního ředitelství pro sousedské vztahy a jednání o rozšíření Evropské komise z Bruselu. A pak tam jsou ještě další zahraniční experti, kteří už s Ukrajinou buď v minulosti pracovali, nebo se jí teď věnují.
Jste v kontaktu přímo s prezidentem Zelenským, který radu vede?
Formálním šéfem té rady je prezident Zelenskyj. S ním jsem se naposledy setkal nikoliv v souvislosti s touto radou, ale když jsem byl s paní prezidentkou Čaputovou před třemi týdny v Kyjevě na oficiální návštěvě. Podpředsedy rady jsou premiér Denys Šmygal a šéf prezidentské administrativy Andrij Jermak a Danilo Getmancev je výkonným tajemníkem rady. Hlavním cílem rady je koordinovat a řídit pomoc při rekonstrukci a obnově Ukrajiny. Ale nejen to, ale i reformy, protože jeden ze závěrů, k nimž jsme již v diskusích dospěli, je, že úspěšná obnova Ukrajiny bude nevyhnutelně vyžadovat oficiální zdroje, oficiální pomoc, zvýhodněné půjčky, granty, ale i příliv zahraničních investic. Což samozřejmě bez reforem nebude možné. Takže diskutujeme ze širšího pohledu, jak co nejlépe využít nejefektivnější zdroje, ale i jaké reformy jsou důležité pro obnovu Ukrajiny po válce, i když s částečnou obnovou se už dá v některých regionech začít teď, hlavně severně od Kyjeva. Jde o infrastrukturu, zničené budovy, ale i o to, jak co nejlépe v budoucnu nastartovat ekonomiku.
Poškodila z hlediska hospodářského Ukrajinu více ztráta Krymu nebo okupace části Donbasu a současná válka?
Jednoznačně to, co se tam děje teď. Ono se to dá zhruba i vyčíslit hrubými odhady. V letech 2014–2015 byl kumulovaný dvouletý pokles ukrajinské ekonomiky asi 17 procent, 11 procent v jednom roce, 6 procent v tom druhém. Z toho se odhaduje, že více než polovina byly důsledky ztráty Krymu a části Donbasu. Asi třetina Luhanské oblasti byla pod kontrolou separatistů. Ztrátou Krymu byla tedy přibližně polovina poklesu, ta druhá pak byla způsobena transformační recesí v důsledku napravování deformací před rokem 2014, kdy se neprováděly reformy, uměle se udržoval vysoký kurs, který potom o to více devalvoval, neudržitelná makroekonomická situace a tak dále.
Teď už v prvním roce války budou ty důsledky řádově vyšší a mnohem horší. V letošním roce je propad ukrajinské ekonomiky odhadován mezi 35–45 procenty, čili to je neporovnatelné. Část ekonomiky je zničená, část sice není zničená, ale nepracuje, protože nemůže, počítá totiž s miliony lidí, kteří emigrovali. Do zahraničí z Ukrajiny odešlo na pět milionů lidí, a dokonce okolo deseti milionů lidí se přesouvalo v rámci Ukrajiny. To jsou obrovské přímé i nepřímé důsledky. Škody na infrastruktuře a budovách se odhadují na 100 miliard dolarů, ale celkové důsledky války se už teď odhadují na 500–600 miliard dolarů.
Dá se ten vámi zmiňovaný propad nějak zastavit?
To záleží samozřejmě na tom, kdy a jak skončí válka. K jistému přibrzdění propadu by mohlo dojít v případě, že by se podařilo odblokovat černomořské přístavy, protože největší vývozní artikl ukrajinské ekonomiky je obilí a potraviny, jejichž větší část je exportována právě přes tyto přístavy. A nemožnost vyvážet přes přístavy blokované ruskou armádou ohrožuje i chudé země v Africe či na Blízkém východě, kde hrozí hlad. Ale ohrožuje to i ukrajinskou ekonomiku v tom smyslu, že ten propad bude ještě vyšší, protože nižší budou i příjmy.
Ale samozřejmě to závisí na tom, jakým způsobem se bude válka vyvíjet a jakým způsobem se podaří oživit ekonomickou aktivitu v místech, kde přímé vojenské akce neprobíhají. Kolik lidí se na Ukrajinu vrátí, kolik obchodů se znovu otevře a rozeběhne…
Jaký výsledek války by nebyl zdrojem budoucí nestability v regionu?
To je vskutku zásadní otázka a já jsem přesvědčen, že odpověď na ni je poměrně jasná v tom smyslu, že jakýkoliv špatný kompromis, navzdory tomu, že by se jeho prostřednictvím dalo dosáhnout i určitého míru, by znamenal obrovskou nestabilitu. Že by vlastně znemožnil úspěšnou obnovu a rekonstrukci ukrajinské ekonomiky, ale i ukrajinské ambice vstupu do EU. Jakýkoliv špatný kompromis by byl důvodem nestability nejen na Ukrajině, ale i v širším regionu. Z tohoto pohledu je jediným řešením, které skutečně minimalizuje rizika, i když ta tam vždy budou, vítězství Ukrajiny a její návrat do původních hranic. Samozřejmě lze diskutovat, zda do hranic před 24. únorem letošního roku, nebo do hranic před rokem 2014. Já jsem přesvědčen, že jediné skutečně vhodné řešení je návrat Ukrajiny do hranic před rokem 2014. Je to samozřejmě dosažitelné řešení, sice ne lehko, ale v případě že civilizovaný svět bude pokračovat v pomoci Ukrajině, a dokonce tuto pomoc ještě zintenzivní. A to jak pomoc vojenskou, tak i finanční a humanitární, protože Ukrajina je odhodlaná ten boj dovést do konce. Zásadní klíčová výhoda v této oblasti je vysoká morálka Ukrajinců ve válce proti agresorovi, která je z jejich pohledu válkou spravedlivou.
Nedávno jste prohlásil, že je důležité co nejrychlejší možné embargo na dovoz ruské ropy a ruského plynu nejen do Evropské unie a zároveň využití vlivu západních zemí na to, aby jiné země tyto zákazy Rusku nekompenzovaly. Je to vůbec reálně proveditelné?
Myslím, že ano. Říká se tomu sekundární sankce a již dnes jsou realitou u těch sankcí, které byly proti Rusku uvalené. Nejlepší důkaz toho je, že velké čínské firmy opustily ruský trh, například Huawei odešel z Ruska už koncem března, přičemž v čínských reáliích je stoprocentní, že by to Huawei neudělal bez požehnání čínské komunistické strany, která plně kontroluje i tamní soukromé firmy. I Číně je tedy jasné, že sekundární sankce ze strany USA a dalších zemí celého západního světa by přinesly o mnoho řádů vyšší škody, než by čínská ekonomika získala nákupem lacinější ruské ropy. Stačí si uvědomit, že čínská ekonomika je desetkrát větší než ekonomika ruská a ekonomické vztahy Číny s vyspělým světem jsou mnohokráte intenzivnější než ekonomické vztahy s Ruskem. Takže pokud jsou sekundární sankce rázně a jednotně uplatňovány, mohou být velice efektivní i vůči zemím, které se k válce staví neutrálně.
Je reálné, že Ukrajina v dohledné době skutečně vstoupí do Evropské unie?
Dnes je to hlavně gesto, ale velice důležité gesto. Je to vyjádření politické vůle současných členských krajin EU a Evropské komise v budoucnu Ukrajinu přijmout. Samozřejmě když budou splněny dané podmínky. A kromě těch podmínek, které musí splňovat každá z členských zemí, to jsou otázky právní, ekonomické, legislativní, ale i otázky demokracie a lidských práv. V případě Ukrajiny to samozřejmě znamená i ukončení války. Nedá se předpokládat, že by se členem Evropské unie stala země, která je ve válce, i když válce spravedlivé, a která nekontroluje svoje hranice, protože ta nekontrolovaná hranice by se stala hranicí Evropské unie. Souvisí to tedy nejen s potřebnými reformami, nejen s potřebnými změnami, nejen s potřebnou vůlí na obou stranách, tedy na straně Ukrajiny i členských zemí EU. Bude to určitě dlouhodobější záležitost, ale navzdory tomu si myslím, že je to velmi důležitý politický signál.
